Jan Čenský o svém důchodu: Ještě musím dva roky makat. Pak prý budu překvapený
Jana Čenského si diváci spojují s pohádkovými princi, seriálovými lékaři i desítkami dalších televizních a filmových rolí. Vedle herectví je ale dlouhodobě také vášnivým sportovcem a pohyb zůstává důležitou součástí jeho života i ve věku, kdy už má nárok na důchod.
Sledovat v Google Zprávách
Čenský letos oslavil pětašedesát, i dál ale pracuje a jako ambasador Centra aktivního života seniorů podporuje pohyb lidí ve vyšším věku. Sám říká, že skutečnost, že je důchodcem, zatím ve svém každodenním životě téměř nepociťuje.
Zároveň ale otevřeně připouští, že s přibývajícími roky už tělo nereaguje stejně jako dřív. Po nehodě na kole začal víc přemýšlet o opatrnosti, vzdát se lyží, kola nebo rychlosti ale nehodlá. „Nebalte to, ještě si užijeme,“ vzkazuje vrstevníkům.
Jste teď necelého půl roku v důchodovém věku. Vnímáte to nějak?
Zatím ne, vůbec. Jenom dneska jsem běžel na vlak a něco mi tady vzadu ruplo, takže takové příznaky se ukazují. (smích) Jinak ale moc ne.
Je zvláštní, jak se to potkává. Jsem hrdým ambasadorem Centra aktivního života seniorů přes Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Praha 6 každý rok pořádá akci Sportujeme 60+ a já tam se seniory cvičím. Honza Onder s nimi zase tancuje. Je to moc hezké setkání.
Pobíráte už důchod?
Důchod zatím nepobírám. Ještě mi nějaká doba pojištění chybí, takže musím ještě asi dva roky pracovat. Pak prý budu překvapený. Že to bude úžasné. (smích)
Jste velký sportovec. Čemu se aktuálně věnujete nejraději?
V létě asi kolu, vodě a surfu. V zimě běžkám, lyžuji, jezdím na snowboardu a bruslím. Miluju zimu i léto, takže se rád hýbu kdykoli.
Právě na kole jste měl vážnou nehodu. Změnila nějak váš přístup ke sportu?
Docela zvláštně. Otec mi tehdy říkal: „Tak to bylo varování. Zdvihnutý prst tam seshora.“ Člověk už hůř vidí a má jiné reakce. Takže asi ano.
Všichni stařečci si myslí, že jsou to jírové, ale ono už všechno tak úplně nefunguje. Musím si to v hlavě trošku srovnat.
Takže se přece jen víc hlídáte?
Nerad se hlídám, protože mám rád rychlost. Na kole, na lyžích i v autě. Člověk už ale musí dávat pozor, protože reakce nejsou takové jako dřív.
Že bych to ale úplně balil, to ne. To určitě ne. A to je vzkaz i pro ostatní: Nebalte to, ještě si užijeme.
Diváci si vás spojují především s princi nebo lékaři. Na které role vzpomínáte nejraději vy osobně?
Mně se líbí, když se spojí příjemné s užitečným a já si kromě natáčení můžu užít třeba i sport.
Vzpomínám na Dlouhou míli pana Adamce, kde jsme si zaběhali. Nebo na Jestřábí věž s panem Moskalykem, kde jsem zase lezl po horách s horskou službou jako horolezec. Tohle je pro mě vždycky příjemné.
Ještě bych rád něco natočil na lyžích. Měl jsem hrát Prťku ve Sněženkách a machrech. Nakonec mě ale nepustilo divadlo a roli potom hrál Pavel Marek. To mě dodnes hrozně mrzí. Ale nešlo to, bohužel.
Děkuji za rozhovor.
