„Česká kvalita“ ještě neznamená české suroviny. Uvnitř může být něco úplně jiného, než obal napovídá
Jdete do obchodu a vaši pozornost zaujmou produkty, které vypadají jako české. Na obalech najdete české vlajky, český název nebo přímo zmínku o výrobě v Česku. Všechny tyto znaky automaticky budí dojem, že i suroviny jsou z Česka. Ale ne vždy tomu tak je.
Sledovat v Google Zprávách
Na obalu produktů může být několik různých českých označení, jenže každé říká něco jiného. V obchodě si můžete všimnout pojmů „Česká potravina“, „Vyrobeno v České republice“ nebo „Česká kvalita“. Tyto pojmy mají odlišný význam. První ukazuje původ, druhý místo výroby a třetí je marketing.
„Česká potravina“ má pravidla daná zákonem
Česká vlajka, trikolora nebo jiné české prvky vás mohou svádět k tomu, abyste si mysleli, že jde o potraviny českého původu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce uvádí, že výrobce nesmí tyto prvky používat tak, aby klamal zákazníka a vytvářel falešný dojem.
U označení „Česká potravina“ jsou jasná pravidla nastavená zákonem. Ministerstvo zemědělství upozorňuje, že potravináři mohou takto označit své výrobky, jen když splní určité podmínky.
Nezpracovaná potravina s tímto označením musí mít 100 procent složek z Česka. Pokud jde například o maso, zvíře se musí narodit, vychovat i porazit v Česku. U zpracovaných potravin s tímto označením musí nejméně 75 procent hmotnosti použitých složek pocházet z Česka, přičemž se nepočítá přidaná voda. Výroba těchto zpracovaných potravin se musí také uskutečnit v Česku.
„Vyrobeno v Česku“ může mít zahraniční suroviny
„Vyrobeno v Česku“ už nesouvisí s původem surovin. Toto označení se podle Ministerstva zemědělství může použít v případě, že byl produkt vyroben v České republice. Odkud musí pocházet jednotlivé suroviny, už zákon pro tohle označení nespecifikuje. Nemusí tedy splňovat stejné požadavky jako označení „Česká potravina“.
V praxi to může znamenat, že potravina sice byla vyrobená v českém závodě, její hlavní surovina ale může pocházet ze zahraničí. V Česku proběhne třeba jen konečné zpracování. Surovina původem odjinud se zde pouze usuší, upeče, rozemele nebo jinak zpracuje.
„Česká kvalita“ je marketingové označení
Označení „Česká kvalita“ nemá zákonné hranice, ale to neznamená, že se smí používat libovolně. Chce-li výrobce dát na potravinu toto označení, musí být schopen jeho pravdivost doložit. Zde opět platí, že tímto pojmem nesmí klamat zákazníka.
Jedná se ale o dobrovolné marketingové označení. Nedokazuje původ surovin ani místo výroby, pouze českou kvalitu, což ale nemá jednu přesně stanovenou definici.
Hlavní surovina může být ze zahraničí
Primární složka označuje hlavní nebo typickou surovinu výrobku. Jestliže výrobce u produktu uvádí český původ, ale hlavní surovina z Česka není, musí to uvést. Nemusí ale vždy zveřejnit konkrétní stát, ze kterého primární složka pochází.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce uvádí jako příklad sušené švestky. Čerstvé švestky se sklidí v Německu, ale usuší se v Česku. Výrobce může uvést jako zemi původu celé potraviny Česko, ale musí zároveň označit zemi původu primární složky, tedy Německo.
Rozhoduje víc než logo a adresa
Při nákupu je třeba sledovat víc než jen velký nápis na přední straně obalu. Česká firma, adresa nebo vlajka neznamenají, že suroviny daného výrobku pocházejí z naší země.
Jestli v obchodě hledáte českou potravinu, která má i české suroviny, měli byste číst i menší údaje na obalu. Jedině označení „Česká potravina“ má nejpřísnější pravidla. Ani tehdy to ale nemusí být u zpracovaných potravin 100 procent.
