Staré odrůdy ovoce mizí z krajiny, v unikátním sadu ale přežívají dál. Roste tu i potomek památné Lidické hrušně
Genový sad v Tachově uchovává staré odrůdy ovoce i roubovance Lidické hrušně. Jak vznikl, co obnáší jeho péče a proč má význam pro další generace? Na to nám odpověděl RNDr. Miroslav Rolko, předseda spolku.
Sledovat v Google Zprávách
Staré odrůdy jablek a hrušek nejsou jen ovocem. Uchovávají vzpomínky na krajinu, zahrady a život předchozích generací. Právě jejich záchraně se už dvě desetiletí věnuje Genový sad v Tachově, který vznikl z potřeby zachovávat nalezené odrůdy ve starých zahradách, zaniklých sídlech i podél cest Tachovska. Dnes v něm roste kolem 600 stromů a místním unikem je také roubovanec Lidické hrušně.
Za dnešní podobou sadu stojí samozřejmě jednak neustálé hledání původních a starých odrůd, ale zejména i dvacetiletá práce lidí, kteří se o stromy starají od jara do zimy. Roubování, zalévání, pletí, náhrada uhynulých stromů. Také péče o vlastní školku je činnost, která není na první pohled vidět. Právě díky nim ale sad stále plní původní účel. A tím je zachování živé paměti regionu.
Majitel sadu nyní zve veřejnost k osobní návštěvě. Do konce roku by měla proběhnout také výstava věnovaná jubileu sadu, spojená s výkladem.
Jak se před 20 lety zrodila myšlenka založit Genový sad v Tachově a s jakou hlavní vizí jste tehdy začínali?
Již počátkem 90. let minulého století vedoucí referátu Životního prostředí Okresního úřadu v Tachově Ing. Pavel Šrámek a pracovník tohoto úřadu Ing. Václav Kadlec odebrali vzorky starých odrůd ovoce v pohraničním území okresu Tachov ve starých zahradách, ve zrušených sídlech a také kolem silnic a cest. Jednotlivé odrůdy byly nejdříve určeny (rozlišeny) specializovanými odborníky, takzvanými pomology. Například se jednalo o Výzkumný ústav Holovousy či Mendelovu univerzitu v Brně.
Z těchto ovocných stromů byly odebrány rouby a naroubovány na vhodné podnože. Ty byly následně dodávány k vysazení do zahrad, kolem silnic a do obcí. Perfektním příkladem je alej 1000 stromků pro Plzeňský kraj. Při uvědomění, že je potřeba zavést řádnou evidenci ovocných stromů, aby se opět neztratily, vznikla od uvedených dvou pracovníků a organizace ČSOP v Tachově myšlenka založit genový sad.
S městem Tachov a s panem starostou Ladislavem Macákem bylo domluveno, že bude pro tento účel poskytnut pozemek u silnice do obce Mýto na západě Tachova. Vize byla založit genový sad a udržet zde při životě ovocné odrůdy, které na tomto území rostly už ve středověku. Nejvíce rukou poskytly členové ČSOP, peníze pak Město Tachov a Krajský úřad Plzeňského kraje. Dokonce pomohly i další spřízněné duše. Sad byl vybudován v letech 2006–2009, kdy bylo vysazeno kolem 600 kusů.
Jak se sad za dvě desetiletí rozrostl a co pro vás osobně znamená, že dnes na dvou hektarech prospívá přes 600 stromů?
Především spoustu práce a propojení s mou rodinou. I sídlo spolku je u nás doma od jara do zimy, a to už minimálně po dobu 15 let. Podle inventury stromků v Genovém sadu v roce 2015 tu bylo 577 kusů stromků, a z toho 329 jabloní, 134 hrušek, 52 švestek a sliv, 39 třešní a višní, zbytek ořechů, jeřábů, nashi a dále 13 kusů podnoží. Podle inventury z roku 2025 bylo v sadu 645 stromků, z toho 362 jabloní, 142 hrušek, 61 švestek a sliv, 61 třešní a višní, zbytek ořechů, jeřábů, naschi a 3 kusy podnoží. Předpokládaný možný stav je cca 650 roubovanců. Z toho je patrné, že počet stromků se za 10 let zvýšil o 89 kusů.
Jak v praxi vypadá pátrání po starých odrůdách ze zaniklých sídel, starých zahrad či alejí na Tachovsku a jaké největší poklady se vám podařilo zachránit?
Spousta práce proběhla v terénu při zjišťování na začátku, kdy to byla systematická práce. Řekl bych, že teď je to spíše náhoda, když se někomu podaří narazit na nějaké ovoce staré odrůdy. Pak se snažíme ji určit či nechat určit. Pokud se objeví něco nového, pak odebereme rouby a v naší školce naroubujeme na vhodné podnože.
Co obnáší každodenní a dlouhodobá péče o takto rozsáhlou kolekci stromů a s jakými největšími výzvami se při údržbě sadu potýkáte?
V sadu nejsou příliš optimální podmínky: kamenitá půda, vítr, je to na kopci, poblíž potůčku, a tedy i mrazová kotlina, máme tady hryzce a tak podobně. Ročně nám uhyne cca 10 stromků, které musíme nahradit při dodržení zásady udržet od každé staré odrůdy 2 stromky. Proto musíme udržovat v chodu školku, a to znamená na jaře roubování, a pak starost o roubovance a jejich pravidelné zalévání i každý druhý den v době sucha. Pochopitelně okopávání a pletí. To je složité, zejména vodu musíme akumulovat v nádržích a zalévat většinou konvemi.
V září jste oslavili dvacet let. Jak se vydařily oslavy – od prezentace desítek vzorků na Sousedském Food Festu až po program přímo v sadu?
Oslavy se vydařily. Prezentace desítek vzorků na Sousedském Food Festu se líbila. A spousta rodin s dětmi řekla, že se přijdou druhý den podívat do sadu. Jenže v neděli před desátou začalo pršet jak z konve, a tak se nám podařilo po 12. hodině postavit stan a rozdělat oheň. Přišlo asi 30 lidí s tím, že většina byla přímo pozvána osobní pozvánkou. Proběhla písnička o stromu složená a zpívaná panem učitelem Holubem. Bylo křtění nové cedule u hlavní brány, když svítilo sluníčko a byla procházka s povídáním o sadě. Dokonce jsme měli i koláče a vuřty na ohýnku. Kdo tam byl, byl spokojen, ale rodiny s malými dětmi nepřišly, jak den předtím slibovaly.
Setkáváte se u místních obyvatel a seniorů se zájmem o staré odrůdy, případně s tím, že s vámi sdílejí vlastní vzpomínky a rodinné tradice spojené s pěstováním?
Zájem u místních obyvatel je částečný, někdy se ptají, jak se daří jejich stromku, který v roce 2007 při akci „Město stromů“ v sadu vysadili. Ze strany důchodců jde především o „místní turisty“ se zájmem o staré odrůdy. S tím se pochopitelně setkáváme i na výstavách, kterých se účastníme. Když vidí naše ovoce, občas si povzdechnou a sdílejí s námi vlastní vzpomínky a rodinné tradice spojené s pěstováním.
Výjimečnou součástí sadu je roubovec památné Lidické Hrušně. Jak pokračuje spolupráce na projektu „Posel naděje“?
Spolek v posledních třech letech vypěstoval roubovance Lidické hrušky pro Spolek v Lidicích. Ten v čele s panem Nešporem, který v rámci akce „Posel naděje“ zajišťuje rozšiřování hrušně zejména do škol. Náš spolek jich poskytl 22 ks. V přechozím období roubovance zajišťoval náš člen Ing. Pavel Šrámek. Se spoluprací pochopitelně počítáme i nadále a ve školce máme 7–8 roubovanců Lidické hrušky.
-
- Foto: Se svolením od Miroslava Rolko
-
- Foto: Se svolením od Miroslava Rolko
Jaké máte s Genovým sadem další plány a co byste vzkázal čtenářům, kteří by se na něj chtěli přijet podívat?
Sad chceme rozšířit, a proto jsme dostali od Města Tachova do nájmu další navazující pozemek. Kdo se chce do sadu podívat, může se domluvit se mnou na tomto e-mailu: [email protected], protože jsem důchodce a mám klíče.
