Majitelé zahrad často přehlížejí riziko, které mají přímo u domu. Strom může být nebezpečný, i když vypadá zdravě
Na jaře se zazelená, v létě vrhá stín a vypadá jako pevná součást zahrady. Přesto může mít uvnitř kmene poškození, které se ukáže až ve chvíli, kdy přijde vítr, mokrý sníh nebo dlouhotrvající vydatné deště.
Sledovat v Google Zprávách
Pádu stromu málokdy předchází dramatické varování. Někdy stačí poškozené kořeny po výkopu, prasklina, která se postupně zvětšovala, nebo dřevo oslabené houbou. Strom přitom může dál vytvářet listy a majitel zahrady nemusí na první pohled poznat, že jeho stabilita už není stejná jako dřív.
Při odborném posouzení se proto neřeší jen to, zda strom „žije“. Hodnotí se jeho vitalita, zdravotní stav, stabilita a možné následky pádu pro lidi či majetek, kdyby se jeho část zlomila nebo se strom zcela vyvrátil. Jinak se přitom hodnotí strom na volném konci zahrady a jinak mohutný strom vedle domu, terasy, příjezdové cesty nebo sousedního pozemku.
Nemoc stromu nemusí být vidět
Na první pohled zdravý strom může mít poškození uvnitř kmene. Ve dřevě se může šířit hniloba, aniž by byl zvenku dobře patrný rozsah problému. Riziko představují především dřevokazné houby, dutiny, trhliny a narušené místo, kde se rozdělují silné větve. Strom na takové poškození někdy reaguje vytvořením nového dřeva, ale nelze podle vzhledu určit, zda je tím jeho stabilita dostatečně obnovena.
Pro laika bývá obtížné odlišit běžnou nerovnost kůry od vady, která zhoršuje pevnost stromu. Podobně není jednoduché rozpoznat stav kořenů. Poškození kořenového systému může vzniknout při hloubení rýhy, stavbě chodníku, navážce zeminy, častém parkování na trávníku nebo dlouhodobém zamokření. Následky se přitom mohou projevit až s odstupem času.
Pěstební chyby mohou strom oslabit
Strom může dlouhodobě strádat i kvůli chybám při výsadbě a péči. „Špatně provedená výsadba či nevhodně zvolený druh mohou zcela pohřbít původní dobře míněný záměr. Aby nešlo o zbytečně vynaložené peníze, je třeba výsadbu nejen kvalitně provést, ale také ji dobře navrhnout,“ upozornila krajinářská architektka Alexandra Koutná v časopisu pro ochranu přírody a krajiny.
Riziková je například příliš hluboká výsadba, při které zůstane kořenový náběh zasypaný, a také nahrnutí silné vrstvy zeminy nebo mulče přímo ke kmeni. Strom pak může hůře hospodařit s kyslíkem a vlhkostí v oblasti kořenů. Zásadní bývá zásah do půdy kolem stromu. Kořeny nejsou pouze přímo pod kmenem, ale rozbíhají se do okolí. Výkop pro plot, dlažbu, kabel, vodovodní přípojku nebo zahradní stavbu je proto vhodné řešit s ohledem na kořenový systém.
Problematické může rovněž být opakované utužování půdy, například při parkování nebo pohybu těžší techniky. Dalším problémem je nevhodný řez. Silné větve by neměly být odstraňovány bez jasného důvodu a bez ohledu na stav stromu. Rozsáhlé rány se mohou hůře uzavírat a mohou se stát vstupní branou pro infekci. Při starším stromu navíc neodborné zkrácení koruny může změnit rozložení hmotnosti větví i jeho stabilitu.
Kontrola stromu má smysl při změně i po zásahu do zahrady
Potřeba kontroly vychází ze stavu stromu, jeho velikosti, umístění a z toho, co by mohl zasáhnout. Jako standard Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) uvádí, že pravidelné kontroly stanovuje vlastník podle podmínek konkrétní plochy. Jako obecný interval se doporučuje nejméně jednu kontrolu za deset let. U stromu, který už vykazuje změny nebo roste blízko domu, tento interval nemusí stačit.
Kontrolu je vhodné objednat zejména po objevení praskliny, nové dutiny, houby u paty stromu, náklonu, odumírání části koruny nebo po silném větru. Stejně tak po výkopu nebo stavebních úpravách v blízkosti kmene.
Pokud běžné posouzení nestačí, může odborník využít také přístrojové metody, například tomografii, která může pomoci odhalit vnitřní defekty dřeva. Nakonec vystaví protokol nebo posudek se zjištěným stavem stromu a doporučením dalšího postupu, například řezu, instalace vazby nebo kácení.
Kácení může být až posledním řešením
Ke kácení se přistupuje především tehdy, když strom nelze bezpečně stabilizovat nebo když je riziko pádu vzhledem k jeho místu příliš vysoké. Majitel zahrady ale nemůže většinu stromů libovolně pokácet bez povolení. Existují však výjimky, například pro některé ovocné dřeviny na zahradách v zastavěném území.
Portál veřejné správy uvádí, že pokud chce majitel pokácet dřeviny na vlastním pozemku, musí požádat orgán ochrany přírody o vydání povolení. Ale zároveň upozorňuje i na výjimku. „O povolení nemusíte žádat v případě, že chcete kácet dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí. Je ale třeba si dát pozor také na případ, kdy sice dřeviny těchto rozměrů nedosahují, ale tvoří souvislý, tzv. zapojený porost dřevin. Souvislý porost dřevin můžete kácet bez povolení pouze, pokud celková plocha kácených porostů nepřesahuje 40 m²,“ uvádí.
Nicméně AOPK upozorňuje, že u dřeviny, u které hrozí bezprostřední ohrožení zdraví, života nebo škoda na majetku značného rozsahu, je možné kácet v dodatečném oznamovacím režimu. Oznámení je pak nutné doručit příslušnému orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
