Vnoučata chceme, ale na hlídání nemáme čas. Mladí rodiče čekali pomoc s dětmi, místo ní přichází hádky a zklamání
Ještě před narozením dítěte slýchají někteří mladí lidé od rodičů otázky, kdy už budou vnoučata. Když pak rodina skutečně vznikne, může přijít vystřízlivění. Babička s dědou mají práci, dovolenou, své koníčky a několikadenní hlídání si představují jinak než jejich děti. Z banální prosby se pak snadno stane spor o to, kdo komu co dluží.
Sledovat v Google Zprávách
Napětí nevzniká jen proto, že by jedna generace byla pohodlnější nebo méně ochotná pomáhat. Mladí rodiče často vycházejí z vlastní zkušenosti. Pamatují si prázdniny u babičky, víkendy na chalupě nebo odpoledne, kdy je prarodiče vyzvedávali ze školy.
Pokud podobnou pomoc nedostávají, mohou ji vnímat jako něco, co se v rodině dříve považovalo za samozřejmé. Dnešní prarodiče však svou roli často chápou jinak.
Každý čtvrtý je z péče unavený
Rozdíl v očekávání zachytil srpnový Velký průzkum rodin společnosti UNIQA. Více než sedm z deseti českých prarodičů si myslí, že by měli s vnoučaty jezdit na výlety nebo dovolené a 64 procent je chce učit praktické věci. Přes polovinu považuje za součást své role také hlídání a vyzvedávání. Ve skutečnosti to ale pravidelně dělá 44 procent.
Mladí lidé podle průzkumu zároveň často říkají, že klasické babičky, které pekly, vařily a trávily s dětmi celé prázdniny, mizí. Sami prarodiče jsou naopak přesvědčeni, že pomáhají více, než jejich dospělé děti vidí, a přesto si většinově myslí, že by měli pomáhat ještě víc. Právě rozdílná představa o tom, co už je pomoc, může být zdrojem konfliktu.
Psycholožka Eva Klímová upozorňuje, že mladí rodiče potřebují hlavně praktickou výpomoc. Vyzvednout dítě ze školky, postarat se o něj při nemoci nebo pokrýt několik dní prázdnin. Současně připomíná limity starší generace. „Je úplně možné, že své vnouče milují, ale týden nepřetržité péče už fyzicky nezvládnou. Láska a kapacita nejsou totéž,“ říká pro magazín Trendy zdraví.
Podle citovaného průzkumu je z péče o vnoučata vyčerpaný každý čtvrtý prarodič. Do toho řada lidí kolem šedesátky stále pracuje a část z nich zároveň pomáhá vlastním stárnoucím rodičům. Červnový průzkum projektu Neviditelní ukázal, že lidé mezi 50 a 64 lety pracují v 93 procentech oslovených firem. Kombinaci zaměstnání a péče o blízké označilo 46 procent zaměstnavatelů za nejčastější výzvu této věkové skupiny.
Pomoc ano, nárok na ni ne
Další třecí plochou je způsob, jakým se o hlídání mluví. Rozdíl je mezi větou „mohli byste si děti vzít?“ a oznámením „v pátek vám je přivezeme“. Pokud se z dobrovolné pomoci stane očekávaná služba, může mít starší generace pocit, že o svém čase už nerozhoduje sama.
Klinická psycholožka Barbora Jakobsen zároveň připomíná, že rodiče a prarodiče mají ve výchově rozdílnou úlohu. „Rodiče v ní mají jinou roli než prarodiče. Jsou to oni, kdo nastavují pravidla a řeší výchovu,“ uvedla v červenci pro magazín Marianne. Prarodiče mají podle ní především prostor budovat s dítětem blízkost a trávit s ním čas bez stejné míry rodičovské odpovědnosti.
Stejně problematické je však opačné očekávání. Jestliže rodiče dlouhodobě tlačili na své dospělé děti, aby jim pořídily vnoučata, nemohou být překvapeni, že mladší generace jejich slova zpětně chápe také jako příslib určité podpory. Věta „chtěli jste vnoučata, tak je hlídejte“ je sice zkratkovitá, často však stojí na pocitu, že podmínky se po narození dítěte změnily.
