Slavnostní servis 20 let v krabici, nový ručník ve skříni: Důchodci schovávají věci na den, který možná nestihnou
Nový servis čeká ve skříni na návštěvu. Pěkná halenka na slavnostnější den a dražší krém na chvíli, kdy bude opravdu potřeba. Některé věci člověk koupí nebo dostane s radostí, ale potom je roky šetří. Nakonec může zjistit, že příležitost, pro kterou je schovával, nikdy nepřišla.
Sledovat v Google Zprávách
Takové věci přitom nemusí ležet ve sklepě ani zabírat půl bytu. Často jsou uklizené pečlivě a člověk o nich dobře ví. Jen je nechce „opotřebovat“, protože jsou nové, drahé nebo příliš pěkné na obyčejný den. Z původní radosti se postupně stane předmět, na který se pouze čeká.
Šetření věcí má u starší generace své důvody
Zvyk schovávat věci nemusí znamenat, že je člověk lakomý nebo že neumí vyhazovat. U některých dnešních seniorů může hrát roli zkušenost z doby, kdy nebylo samozřejmé koupit si kdykoliv náhradu.
Profesionální organizátorka a koučka pořádku v domácnosti Jana Volencová to v srpnu 2025 popsala v Českém rozhlase. „My jsme vyrostli často v tom, že věcí bylo málo a bylo těžké je sehnat,“ uvedla. Podle ní si proto mnozí odnesli do života pocit, že je dobré mít věci schované, protože člověk neví, co bude.
Stejný zvyk se může projevit i u předmětů, které mají člověku dělat radost. Nový ubrus zůstane zabalený, aby se nezničil. Lepší skleničky se vytáhnou pouze o Vánocích. Parfém dostane své místo v šuplíku, protože je ho škoda na běžný den.
Jenže s přibývajícími roky může být dobré položit si jednoduchou otázku: Na jakou příležitost se vlastně čeká? Pokud se nový svetr neoblékl tři zimy, možná žádná vhodnější chvíle než běžný den nepřijde.
Dárek nemusí zůstat navždy zabalený
Zvláštní skupinu tvoří dárky. Někdy člověk nepoužívá nový šátek, kabelku nebo sadu nádobí hlavně proto, že mu je dal někdo blízký. Má pocit, že používáním věc zničí a s ní zmizí i vzpomínka.
Používání dárku ale jeho význam nesnižuje. Naopak může každý den připomenout člověka, který jej vybral. Hrnek od dcery udělá větší službu při ranní kávě než deset let za sklem vitríny.
A pokud se ukáže, že dárek člověku vůbec nevyhovuje, není povinností uchovávat ho do konce života. Poděkování za dárek a rozhodnutí, co s ním bude později, jsou dvě různé věci.
Stačí začít jednou skupinou věcí
Kdo má doma více nepoužitých věcí, nemusí procházet všechno najednou. Lepší je projít věci po skupinách, například zvlášť ručníky, oblečení, kosmetiku a nádobí.
U některých věcí se rychle ukáže, že se schovávají jen proto, že jsou nové. Ve skříni mohou ležet tři nepoužité ubrusy, zatímco na stole se dál používá jeden starý. Podobně mohou v koupelně čekat nové ručníky, i když ty běžné už dosloužily.
Pak dává smysl vybrat jednu nebo dvě věci a začít je běžně používat. Není potřeba měnit celou domácnost. I malá změna může připomenout, že pěkné věci nemusí čekat na zvláštní den.
Něco může zůstat opravdu jen pro zvláštní chvíle
Není nutné začít používat úplně všechno. Slavnostní servis může dál čekat na rodinný oběd a některé šaty dávají smysl jen při výjimečné příležitosti.
Rozdíl je v tom, zda taková příležitost skutečně přichází. Pokud se sada skleniček používá několikrát ročně, své místo má. Pokud zůstala dvacet let v původní krabici, možná je čas přestat čekat na dostatečně slavnostní den.
Podobně se dá přemýšlet o oblečení. Pěkná halenka nemusí být pouze „na lepší“ příležitosti. Obyčejná návštěva kavárny, rodinný oběd nebo cesta do divadla mohou být dostatečný důvod ji vytáhnout.
Věci se používáním opotřebují. To ale nemusí být škoda. Mnohem větší škoda může být koupit nebo dostat něco, co mělo člověku dělat radost, a potom se toho celý život ani nedotknout.
Nový hrnek jednou praskne, košile se obnosí a ručník ztratí svou měkkost. Do té doby ale mohou roky sloužit. Lepší příležitost přitom nemusí znamenat svátek. Někdy jí může být úplně obyčejný den.
