Po šedesátce není nutné stíhat všechno. Pomalejší tempo může být výhoda, ne selhání
Stárnutí je přirozenou součástí života a nikdo z nás se mu nevyhne. Přibývající vrásky, první šediny, bolesti kloubů nebo úbytek sil: to všechno jsou známky toho, že naše tělo i mysl procházejí proměnou. Někdo stárnutí přijímá s klidem a grácií, pro jiného může být velmi citlivým a náročným tématem.
S přibývajícími roky však není důvod propadat panice, že mládí a fyzická výkonnost jsou nenávratně pryč. Lidé, kteří už oslavili šedesátku, naopak vstupují do životní etapy, v níž se do popředí dostávají hodnoty, jako jsou životní zkušenosti, nadhled a moudrost.
Klidnější tempo prospívá tělu i duši
S rostoucím věkem dochází v lidském organismu k přirozeným změnám. Tělo pozvolna ztrácí část svalové hmoty, může klesat fyzická zdatnost nebo se zhoršovat koordinace či přesnost pohybů. Mozek zpracovává informace pomaleji a zároveň se mohou zhoršovat některé smysly.
Tyto změny ovlivňují celkovou fyzickou i psychickou výkonnost. Ačkoliv věk dostihne každého, průběh i rychlost stárnutí jsou u každého člověka individuální. V každém případě není nutné snažit se věk obelstít, naopak může prospět, když člověk zvolní.
Mezi klíčové přínosy pomalejšího tempa patří:
- při klidnějším tempu dochází k uvolnění svalového napětí, snížení krevního tlaku, zmírnění stresu a u některých lidí i posílení imunitního systému,
- méně stresu přispívá k hlubšímu spánku, během něhož organismus lépe obnovuje své síly,
- zklidnění a zpomalení umožňuje snáze zpracovat emoce a lépe čelit náročným situacím,
- větší prostor pro rozvahu vede k efektivnějšímu řešení problémů,
- pomalejší životní styl nabízí čas na kvalitnější komunikaci,
- při pomalejším tempu se člověk může více soustředit na to, co je pro něj důležité.

Starší zaměstnanci jako přínos, ne jako přítěž
U zaměstnanců vyššího věku se zaměstnavatelé často obávají pomalejšího pracovního tempa, horší schopnosti přizpůsobit se nebo zhoršeného zdravotního stavu. Zaměstnavatelé by si však měli uvědomit, o jaké hodnoty přicházejí, pokud zkušenější pracovníky odmítají.
Udržet stejné pracovní tempo jako v mladším věku nemusí být pro lidi v předdůchodovém věku vždy snadné. Případné pomalejší tempo však často vyvažují vyšší spolehlivost i kvalita odvedené práce. Zkušení pracovníci se obvykle nerozhodují unáhleně, ale dokážou v klidu zvážit možná rizika i příležitosti.
Starší lidé obvykle nemají ve zvyku často střídat zaměstnání a v pracovním kolektivu mohou pozitivně podpořit mezilidské vztahy. Bývají oporou svým kolegům a v náročnějších situacích jim dokážou poradit.
Výhodou mnoha pracovníků vyššího věku může být i větší časová flexibilita. Často už nemají tolik rodinných povinností, a proto někteří mohou být ochotnější pracovat o víkendech nebo v časech, které jsou pro ostatní méně vyhovující.
Pomalejší tempo není hendikep
Je důležité si uvědomit, že pomalejší tempo není vždy známkou stárnutí. Významnou roli hrají také temperament a povaha člověka.
Někteří lidé jsou přirozeně rozvážnější a potřebují více času na rozhodování a vykonávání činností. Pomalejší tempo přitom často vyvažují precizností a pečlivostí. Není proto důvod vnímat ho jako hendikep.
V každém případě by člověk měl přistupovat ke stárnutí tak, jak je mu to přirozené. Není dobře se nutit ani do přehnaného tempa, ani nezbytně zpomalovat, pokud mu to zdraví umožňuje.
Sledovat v Google Zprávách