Staré auto dává důchodcům svobodu, ale může spolykat desítky tisíc ročně
Vlastní auto může být v důchodu důležitou pojistkou samostatnosti. Usnadní cestu k lékaři, na nákup i za rodinou a na venkově se bez něj často téměř nedá obejít. Starší vůz už navíc obvykle neztrácí hodnotu tak rychle jako nový. Výhodou je, že se majitel vyhne prudkému propadu ceny, který doprovází první roky provozu nového automobilu. Nízká pořizovací cena ale neznamená levný provoz. Pravidelné platby a jediná větší oprava mohou z penze ukrojit desítky tisíc korun ročně.
Sledovat v Google Zprávách
Český vozový park patří k nejstarším v Evropě. Na konci roku 2025 dosáhlo průměrné stáří osobních automobilů v Česku 16,68 roku. Pro řadu seniorů jde navíc o vůz, který vlastní dlouhé roky, znají jeho historii a nemusí splácet úvěr ani leasing. To ale bývá jen část účtu.
Auto nestojí jen to, co se tankuje
Nejviditelnějším výdajem bývají pohonné hmoty. Podle společnosti CCS činila jejich průměrná cena v červnu 2026 přibližně 38,22 koruny za litr (jde o průměrnou cenu používanou pro orientační výpočet). Senior, který za rok ujede pět tisíc kilometrů ve voze se spotřebou sedm litrů na sto kilometrů, tak zaplatí za palivo zhruba 13 400 korun.
Tím ale účet nekončí. Připočítat je třeba povinné ručení, technickou kontrolu včetně měření emisí, údržbu, výměnu oleje, pneumatiky a případně parkování. Povinné ručení může stát několik tisíc korun ročně, technická kontrola včetně měření emisí vyjde přibližně na 2 000 až 2 700 korun.
Nízký nájezd proto automaticky neznamená levné auto. I vůz, který většinu času stojí před domem, dál vytváří pravidelné náklady.
Největší problém přijde bez varování
Palivo a pojištění lze předem odhadnout. Největším rizikem staršího vozu je ale porucha. Baterie, brzdy, výfuk, spojka nebo podvozek mohou začít zlobit prakticky kdykoli. Drobná oprava vyjde na několik tisíc korun, složitější závada může překonat i hodnotu samotného auta.
Pokud se během jednoho roku sejde například výměna brzd, pneumatik a autobaterie, může účet za servis snadno přesáhnout 20 tisíc korun. U starších vozů navíc riziko neplánovaných oprav postupně roste.
Při ročním nájezdu pěti tisíc kilometrů se tak celkové náklady mohou po započtení paliva, pojištění, technické kontroly a rezervy na servis dostat přibližně na 27 až 40 tisíc korun ročně. To odpovídá asi 2 300 až 3 300 korunám měsíčně. V částce přitom není velká oprava motoru nebo převodovky.
Rozhoduje nájezd i místo bydliště
Při rozhodování, zda si auto v důchodu nechat, nestačí sledovat jen počet kilometrů. Podstatné je také to, k čemu vůz slouží. Na venkově může být jediným rozumným způsobem, jak se dostat k lékaři, do lékárny nebo na větší nákup. Jeho prodej by sice přinesl úsporu, zároveň by ale mohl znamenat závislost na rodině.
Jiná situace je ve městě s dostupnou veřejnou dopravou. Lidé od 65 let mají ve vlacích Českých drah nárok na poloviční slevu a v některých městech mohou jezdit MHD zdarma nebo velmi levně. Kombinace autobusu, vlaku, taxislužby a občasného odvozu proto může vyjít levněji než držení auta po celý rok.
Pomoci může jednoduchý výpočet. Majitel sečte všechny výdaje za posledních dvanáct měsíců a vydělí je počtem ujetých kilometrů. Teprve potom uvidí, kolik ho jedna cesta skutečně stojí.
