Ženy z Husákovy generace doplatily na změny důchodů: Práce, péče o děti a nakonec nevděk státu
U žen z Husákovy generace se obavy z důchodu spojují také s péčí o děti. Nejde pouze o věk odchodu do penze nebo výši budoucího důchodu. Mnohé připomínají roky strávené péčí o rodinu a mají pocit, že tato práce už v pravidlech není vidět tak jako dřív.
Sledovat v Google Zprávách
Dřívější pravidla zohledňovala počet vychovaných dětí při důchodovém věku výrazněji. Dnes ženy často srovnávají vlastní situaci s generací svých matek. Vidí, že budou pracovat déle, a současně slyší, že nízká porodnost je problém pro celý systém.
Děti se podle žen z pravidel vytratily
V debatě pod článkem na portálu České důchody se opakovaně objevovalo spojení důchodů, dětí a porodnosti. Diskutující neřešili jen tabulky odchodu do penze. Ptali se také, zda stát opravdu oceňuje péči o rodinu.
Ilona Potyková popsala rozdíl mezi minulostí a současností velmi přímo: „Je fakt, že ženy na ta novější pravidla doplatily nejvíce. Dříve šly do důchodu i podle počtu dětí, dnes už se na to vůbec nehledí.“
Podle ní se u žen prodloužení pracovního života projevilo velmi tvrdě. „Muži chodívali do důchodu v 60 letech, ženy při dvou dětech v 55 letech, mužům Fiala prodloužil odchod do důchodu o 7 let, ženám průměrně o 12 let.“
Tyto věty vystihují, proč se téma dotýká hlavně žen. Neplacená péče o děti, domácnost a mnohdy i starší rodiče se dlouho brala jako samozřejmost. Pokud se pak v důchodových pravidlech méně odráží, lidé to vnímají jako ztrátu uznání.
Péče o rodinu nezmizela
Věra Šustrová spojila důchody s porodností: „Že jsou změny nezbytné, je určitě pravda. Na druhou stranu přestat počítat ženám děti a zároveň neustále zvedat věk odchodu do důchodu rozhodně porodnost nezvýší.“
Její komentář ukazuje, že debata není jen o minulosti. Pokud stát chce, aby lidé měli děti, musí podle mnohých ukazovat, že rodičovství má hodnotu i později. Nejen v době rodičovské, ale také v důchodu.
Prarodiče navíc v mnoha rodinách pomáhají s hlídáním, nemocemi dětí nebo vyzvedáváním ze školy. Pokud ženy pracují do vyššího věku, tato pomoc se zmenšuje. Důchodová pravidla tak mohou mít dopad i na mladší rodiny.
Tady se důchodová reforma dotýká každodenního života. Dítě není jen statistika porodnosti. Znamená roky péče, přerušení kariéry, nižší příjem a často i menší možnost spořit na vlastní stáří. Péče o děti se přitom v důchodovém systému zohledňuje i nadále, změnil se však především vliv počtu vychovaných dětí na věk odchodu do důchodu.
Mladší ročníky se bojí ještě víc
Jitka Čermáková rozšířila obavy i na generace narozené po Husákových dětech. „Ani se jim nedivím. Diskriminace na trhu práce, 55+ let a máte problém sehnat práci. Ti, co se narodili po Husákových dětech mnohem déle, třeba jako já, už za odměnu důchod nebudou mít žádný, ale platit do systému můžeme pořád až do smrti. Mezitím se stokrát změní podmínky, ale nic na nás nezbyde, protože vše spotřebují generace před námi. Opravdu super vyhlídky,“ napsala.
Tento pohled ukazuje, že nejistota se přelévá mezi generacemi. Dnešní padesátníci se bojí změn těsně před důchodem. Mladší lidé se bojí, že pravidla se do jejich stáří změní ještě mnohokrát.
Důchod se tak přestává jevit jako pevný bod. Pro jedny je příliš vzdálený, pro druhé příliš nejistý. U žen se k tomu přidává otázka, zda se péče o děti a rodinu vůbec počítá spravedlivě.
Práce, zdraví a rodina se sčítají
Judita Kafková už se na jistý důchod nespoléhá: „Taky makám od 17 let a nespoléhám už na nikoho. Něco našetřeno mám a stejně se důchodu nedožiji. Jsem ročník 76, ještě mám skoro 17 let před sebou, ale to už budu mít dřív za sebou. Nevěřím ani tomu, že se půjde v 65 letech.“
Tento komentář působí osobně, ale zapadá do širší nálady. Lidé řeší, zda jejich zdraví vydrží další roky práce a zda se pravidla mezitím znovu neposunou.
U žen se často sčítá několik rolí. Práce, děti, domácnost, pomoc rodičům a později vnoučata. Pokud se důchod oddaluje, neznamená to jen více let v zaměstnání. Znamená to také méně prostoru pro rodinu a vlastní odpočinek.
Vrací se i obava z nízké porodnosti
Renata Švábová spojila důchodový věk, vnoučata i mladé rodiny. Vadí jí, že lidé po celoživotní práci nemají podle ní čas na odpočinek ve chvíli, kdy by ho nejvíc potřebovali.
„Naše celoživotní práce a odvody se vytunelovaly a my, když už bychom potřebovali odpočívat a užít trochu volna a hlavně vnoučat, nemáme nárok,“ napsala.
Zároveň dodala, že se nediví mladým, pokud mají méně dětí. Dle jejího mínění mají nízkou podporu, málo peněz a chybí jim pomoc babiček, která dříve v rodinách fungovala přirozeněji.
Tento pohled ukazuje, proč se debata o důchodech vrací k porodnosti. Pokud prarodiče pracují déle, mladé rodiny přicházejí o část neformální podpory. Jestliže mladí lidé nemají podporu, mohou ve výsledku děti odkládat nebo je nemít vůbec.
