Hraboš útočí pod zemí. Než si ho všimnete, může vám zničit kořeny i úrodu
Hraboš polní je hlodavec, který dokáže zahrádkáře velmi potrápit. Často se přemnožuje a způsobuje značné škody na zemědělských plodinách i zahradách. V České republice se vyskytuje na většině území. Lidé si ho často pletou s krtkem, který je však na rozdíl od hraboše chráněný zákonem a na zahradě může být i užitečný. Přinášíme tipy, jak s hrabošem na zahradě bojovat.
Sledovat v Google Zprávách
Jak hraboš vlastně vypadá? Je velký asi 8 až 12 centimetrů, má velmi krátký ocas, robustnější stavbu těla a zaoblený čenich. Na rozdíl od myši jsou jeho ušní boltce malé a téměř skryté v srsti. Srst má šedohnědou až hnědavou.
Jak ho odlišit od krtka? Významný rozdíl mezi krtkem a hrabošem spočívá především v tom, že krtek je hmyzožravec a tvoří hromádky hlíny, zatímco hraboš se řadí mezi hlodavce a netvoří typické krtince.
Hraboše na zahradě prozradí rozsáhlá síť mělkých podzemních chodbiček, které si vyhrabává těsně pod povrchem. Prozrazují je nenápadné vstupy do nor. Na rozdíl od krtků mají spadeno především na kořeny, hlízy a cibuloviny.
Past jako účinná zbraň proti hrabošům
Proti škodlivým hlodavcům, kteří ničí kořeny zeleniny, květin a ovocných stromů, neexistuje žádný zázračný prostředek. Přesto je možné se proti hrabošům bránit účinnými zásahy. Nejlepší je kombinace různých metod.
Nejúčinnější v boji s hraboši jsou pasti, pokud možno umístěné na více místech v soustavě chodeb. Existují pasti s různou konstrukcí, které jsou velmi účinné, ale musí se správně nastavit. Vhodné je ověřit, zda hraboš chodbu aktivně využívá, například vyhloubením otvoru v chodbě. Jestliže ji obývá, zahrne otvor ve velmi krátkém čase zemí.
Při jakékoliv manipulaci s pastmi je vhodné nosit rukavice, protože hraboši dokážou cizí pachy rychle rozpoznat. Jelikož jejich revíry často přesahují hranice jednoho pozemku, je dobré se domluvit se sousedy na společném postupu, aby se hraboši nestěhovali mezi sousedními zahradami.
Hraboše odpuzují pachy některých rostlin
Pro citlivé nosy hrabošů jsou intenzivní pachy v jejich obydlí velmi nepříjemné. Do jejich chodeb se doporučuje vložit česnek, listy ořešáku nebo větvičky zeravu. Fungovat může také neředěný zkvašený výluh z listů černého bezu, jenž se nalije do otvoru hraboší chodby.
Zbraní proti hrabošům mohou být také některé rostliny, které svým pachem tyto hlodavce částečně odpuzují. Patří mezi ně řebčík královský, česnek, pryšec křižmolistý nebo užanka lékařská. U pryšce je vhodná opatrnost, protože jeho mléko může dráždit kůži a sliznice.
Odpudivé rostliny však budou účinné jen tehdy, pokud budou ohrožená místa obklopovat jako hustý ochranný prstenec.
Jde to i jinak
Zahrádkáři mohou vyzkoušet také lidské vlasy, které lze snadno získat v kadeřnictví. Vlasy se vkládají do chodeb hrabošů nebo se zahrabávají do půdy v okolí ohrožených rostlin. Pach vlasů může hraboše z místa odrazovat. Podobně působí také chlupy psů a koček. Vlasy i chlupy jsou poměrně trvanlivé, takže jejich odpuzující účinek přetrvává delší dobu.
Majitelé zahrad mohou zkusit i další jednoduchou metodu proti hrabošům. Na ohrožených místech se zatlučou do půdy dlouhé železné tyče a pak se několikrát za den na tyto tyče uhodí kladivem. Otřesy a zvuky mohou být citlivým hlodavcům tak nepříjemné, že se z hlučných míst raději vzdálí. Je třeba se ale vyzbrojit trpělivostí.
Samotný lov hrabošů však může být lepší přenechat zdatnému kocourovi a zaměřit se spíše na preventivní opatření.
Dobrý zahradník musí být neústupným protivníkem všech škůdců. Klíčovou zásadou by měla být bdělost a ostražitost. Škůdci totiž zpravidla přicházejí nenápadně. Zpočátku jsou sotva viditelní, a pokud se jejich výskyt nepodchytí včas, mohou napáchat značné škody.
