Juchelkova pětistovka za věk u části důchodců narazila. Spočítali, že na péči skoro nestačí

Pětistovka navíc má starším seniorům pomoci ve chvíli, kdy potřebují péči nebo podporu druhých. Část důchodců ale namítá, že za takovou částku se dnes nedá zaplatit skoro nic.

Věková valorizace se má od ledna 2027 rozšířit. Podle návrhu se má důchod zvýšit o 500 korun při dosažení 80, 85, 90 a 95 let. Při dosažení 100 let má jít o 1 000 korun. Do konce roku 2026 platí dosavadní pravidla, podle nichž se důchod zvyšuje v 85 letech o 1 000 korun a ve 100 letech o 2 000 korun.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka v pořadu Schillerka & Juchelka vysvětlil, že pětistovka nemá sloužit hlavně k tomu, aby si ji senioři užili. Podle něj má lidem ve vysokém věku pomoci spíše s péčí, sociálními službami nebo náklady v závěru života. Tato slova vyvolala silné reakce, protože část lidí má s péčí o starého člověka osobní zkušenost.

Péče stojí víc než několik stokorun

V diskuzi pod tímto článkem na portálu České důchody se opakovala hlavně jedna výtka. Lidé upozorňovali, že 500 korun dnes nepokryje ani menší část běžné pomoci, kterou nemocný nebo málo pohyblivý senior potřebuje.

„Juchelka se zbláznil. Za 500 Kč služby v LDN? To už nebude stačit ani na polívku,“ napsala Olga Dolejšová.

Podobně reagovala Yvona Novaková: „Pan Juchelka asi ani neví, kolik takové sociální služby stojí. Ta almužna, o které mluví, je ubohost.“

Ještě přesnější příklad přidala Zdenka Kubíčková: „500 Kč navíc není na zaplacení sociální péče. Tolik stojí jedna návštěva pečovatelky, aby například vykoupala osobu nemohoucí nebo aby si senior mohl zaplatit jednou měsíčně pedikúru, která už nyní stojí 650 Kč.“

Ironie míří hlavně na výši částky

Spoustu komentářů ukazuje, že lidé už na podobné návrhy nereagují jen věcně. Sahají po ironii, protože jim samotná částka připadá příliš nízká.

„Tak za pětistovku si toho tedy u sociálních služeb skutečně pořídí hodně,“ poznamenala ironicky Magdalena Popelarová.

Přemysl Suchomel přidal ještě ostřejší nadsázku: „Až mi bude 100, tak to za ty prachy rozjedu. Asi si koupím bochník navíc.“

Jiří Moninec návrh pochopil podobně: „Pochopil jsem. Nejde o důchod, ale o peníze na starobinec, v němž ty peníze stejně odevzdáme. Žádné užívání. Na to zapomeňme.“

Věk je větší problém než suma

Nespokojenost nesměřuje pouze k částce. Lidé řeší i to, že valorizace začíná až v 80 letech. Peníze ve velmi vysokém věku podle nich přicházejí pozdě. Senior už většinou nemá sílu cestovat, utrácet za koníčky ani si zlepšit život tak, jak by mohl v prvních letech po odchodu do penze.

„Těm, kdo se dožijí tohoto věku, to přidání přeji. Když vidím v okolí a čtu ve vývěsce parte, je tam mnoho lidí, kteří umírají dříve,“ napsal Zdeněk Sukup.

Marie Čermáková téma spojila s délkou pracovního života: „Pokud by lidé pracovali maximálně do 60 let a následně se mohli věnovat sobě, pobytu venku a sportu, měli by šanci se dožít 80 let v dobrém zdraví. Pokud budou ale lidé na pracovním úvazku do 70 let, těžko se těch 80 let vůbec dožijí.“

Podobně uvažoval Zdeněk Janík: „Měli by přidat peníze důchodcům v 65 letech, ať si to ještě užijí. Penzisté nad 80 už většinou necestují, nekupují oblečení, benzín, pneumatiky a podobně.“

Návrh narazil na běžnou zkušenost rodin

Z reakcí je patrné, že část důchodců a jejich blízkých nevnímá novou věkovou valorizaci jako jasně pozitivní zprávu. Neodmítají peníze navíc pro starší seniory. Vadí jim spíše to, že částka podle nich neodpovídá cenám péče a přichází ve věku, kdy už mnoho lidí řeší zdraví, závislost na pomoci a omezený pohyb.

Praktická zkušenost se v komentářích vrací stále znovu. Jedna návštěva pečovatelky, pobyt v zařízení, pedikúra pro člověka, který už se špatně hýbe, nebo základní pomoc s hygienou stojí víc než celá měsíční pětistovka. Proto lidé reagují citlivě na slova, že peníze mají pomoci se sociálními službami.