Helena Vondráčková měla trápení s důchodem: Boj se státem vyhrála a inspirovala další umělce

Helena Vondráčková patří už desítky let k nejvýraznějším českým zpěvačkám, její hvězdná kariéra trvá do dnešních dnů. Přestože za minulého režimu často vystupovala i v zahraničí a vydělávala státu značné peníze, při žádosti o starobní důchod narazila na problém s doklady. Soudila se o započítání chybějících dob pojištění, spor vyhrála a díky tomu získala nárok na vyšší důchod.

Možná, kdyby Helenu Vondráčkovou (78) její tatínek nepřihlásil do soutěže Hledáme nové talenty, byla by z ní filoložka a hudbu by měla pouze jako svůj velký koníček. V této soutěži totiž zabodovala, vyhrála ji, a tím se nastartovala její hvězdná pěvecká kariéra, jež trvá prakticky do dnešních dnů.

Druhá polovina 60. let byla pro Helenu Vondráčkovou zlomová. Z původní záliby v hudbě, hře na klavír a kytaru se vyklubalo nové životní směrování. Díky hitům Červená řeka a Pátá už v roce 1965 vyhrála anketu Zlatý slavík jako nejoblíbenější zpěvačka.

V anketě se pak stabilně držela dlouhá léta na nejvyšších příčkách. To už o něčem vypovídá. Určitě o tom, že Helena Vondráčková si získala srdce posluchačů několika generací.

Golden Kids

Vliv na její uměleckou kariéru mělo i angažmá v divadle Rokoko, kde se seznámila s tehdy začínajícími Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. V roce 1968 po odchodu z divadla vytvořili společně trio Golden Kids. To sice nemělo dlouhé trvání, protože jeho existenci v roce 1970 utnula nastupující normalizace po okupaci Československa sovětskou armádou.

Dokud ale vystupovat mohli, tak účinkovali nejen na české a slovenské scéně, ale také v západním Německu či ve Francii.

Mottem Golden Kids bylo „Helena má v hlase slunce, Vašek má v hlase smích, Marta má v hlase slzy.“ Jeho autorem byl hudební skladatel a producent Bohuslav Ondráček, mimo jiné také iniciátor vzniku Golden Kids. Autorem názvu skupiny byl textař Zdeněk Rytíř.

Tvůrčí práce Golden Kids skončila, když Marta Kubišová coby tvář Pražského jara dostala ze dne na den zákaz umělecké činnosti. Helena Vondráčková a Václav Neckář tedy pokračovali na sólových dráhách.

Na sólové dráze

Díky svému talentu a píli nezůstala zpěvačka uzavřena pouze v socialistickém Československu, ale zazpívala si i v pařížské Olympii, v japonském Tokiu či proslulé americké Carnegie Hall v New Yorku. Pro tehdejší agenturu Pragoconcert vydělávala svou prací velké množství deviz. Bohužel na výši jejího starobního důchodu se tato její bohatá činnost neprojevila.

Pěvecký repertoár Heleny Vondráčkové obsahuje převážně moderní popové a taneční písně. V 90. letech si ale zahrála a zazpívala hlavní ženskou roli v muzikálu Bídníci. Po přelomu milénia vyzkoušela moderování hudebních pořadů Hvězdy u Piana a pokračovala v účinkování v muzikálech (na bratislavské Nové scéně v Hello, Dolly!, v pražském divadle Broadway v projektu Mona Lisa).

Zpívání se Helena Vondráčková věnuje i v současné době a nemůže říct, že by měla práce málo nebo jí chybělo publikum. Její věrní fanoušci si ji rádi na koncertech poslechnou, protože je svým zpěvem vrátí do let jejich mládí.

Vysoké výdělky, ale nízký důchod

Helena Vondráčková není jedinou umělkyní, které byl navzdory vysokým výdělkům přiznán nízký starobní důchod. V 70. letech minulého století patřila mezi nejvíce exportované zpěváky v tehdejším Československu.

Vystupovala na zahraničních festivalech a nahrávala alba pro zahraniční hudební společnosti. I v dalších letech pravidelně natáčela dlouhohrající desky a vyjížděla na koncertní šňůry.

Jako zpěvačka nemohla být v socialistickém státě osobou samostatně výdělečně činnou, protože nic takového neexistovalo. Pracovala sice na volné noze jako osoba vykonávající svobodná povolání, ale pod registrací státní zprostředkovatelské agentury. Tou byl nejčastěji Pragokoncert.

Zatímco za běžné zaměstnance podniky odváděly daně a sociální pojistné poměrně transparentně, volné profese na tom byly z tohoto hlediska jinak.

Po odvedené práci umělec nedostal peníze na ruku, protože pořadatel poukázal peníze agentuře. Ta si z nich strhla částku na svůj chod (někdy až 50 %) a zbytek tvořil hrubý honorář. Z něho se odváděla progresivní daň podle zákona č. 36/1965 Sb. Čím více umělec vydělal, tím více na dani zaplatil. Daň z umělecké činnosti byla příjmem státního rozpočtu.

Umělci, aniž by to mnohdy věděli, si museli sociální pojištění doplácet sami, případně za ně agentura odváděla na sociálním pojištění jen minimum. Výsledkem toho jsou jejich nynější nízké důchody.

Česká správa sociálního zabezpečení totiž neměla podle dostupných informací k dispozici doklady z let 1969 až 1989, které se při rušení zprostředkovatelských agentur někam ztratily. Proto k tomuto období při výpočtu starobního důchodu ani nepřihlížela, i když v té době umělci plnili koncertní sály a vyprodávali haly.

Soudní spor vyhrála

Když Helena Vondráčková v roce 2011 požádala o starobní důchod, byl jí vyměřen ve výši 8 000 Kč, která byla posléze díky valorizaci zvýšena na 13 000 Kč. Po letech tvrdé práce dostala takto směšnou penzi. Proto se obrátila na soud. Pro slovenský magazín PLUS 7 DNÍ řekla: „Je to především otázka principu a spravedlnosti. V zahraničí jsem vydělávala pro stát hodně peněz, protože jsme museli odevzdávat obrovské provize z našich výdělků. Dnes to vypadá, jako bych dvacet let neexistovala.“

Soudní spor zpěvačka nakonec vyhrála. Podle vyjádření jejího manžela Martina Michala má nyní po rozhodnutí soudu důchod necelých 19 000 Kč, jak jsme psali v článku. Její volání po spravedlnosti bylo tedy vyslyšeno a bylo velmi důležité.

Svým bojem za uznání započítání dob důchodového pojištění před rokem 1990 totiž inspirovala další umělce. Verdiktem soudu zároveň vyjasnila, jak by úředníci při rozhodování o důchodu měli nahlížet na působení a výdělky zpěváků i dalších umělců v době minulého režimu. Vyšlapala tak cestu i pro umělce, kteří nejsou tak známí a zajištění, a podobně jako ona mohou mít problém s důchodem.