Demografka Hulíková Tesárková: Zcela dohnat délku života zdravými roky není žádoucí

Češi se dožívají vyššího věku, zdravých let jim ale nepřibývá stejně rychle. Podle demografky Kláry Hulíkové Tesárkové však statistiky o zdravé délce života nejsou tak jednoznačné, jak se může zdát. V rozhovoru pro České důchody vysvětluje, proč rozdíl mezi délkou života a zdravými roky nemusí být vždy špatnou zprávou.

Češi se dožívají vyššího věku než předchozí generace, zdravých let ale nepřibývá stejně rychle. Znamená to, že populace stárne v horším zdravotním stavu? A co vlastně statistiky o zdravé délce života dokážou reálně říct? Na otázky zaměřené na důchodový věk a zdraví v rozhovoru pro České důchody odpovídá demografka doc. Klára Hulíková Tesárková, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Zdravá délka života má svá omezení

Lidé žijí statisticky déle, ale počet let prožitých v dobrém zdraví tomuto růstu příliš neodpovídá. Jak si tento nesoulad laicky vysvětlit?

Samotná otázka zdravé délky života je poměrně složitá. Na rozdíl od běžné délky života nejde o úplně „tvrdý“ statistický údaj. Existuje více způsobů, jak zdravou délku života měřit, a každý z nich má svá omezení.

Nejčastěji se setkáváme s ukazateli, které hodnotí úroveň zdraví na základě výběrových šetření. Respondenti šetření (např. EU-SILC) odpovídají na otázky ohledně zdravotního stavu. Je třeba si uvědomit, že jde o subjektivní hodnocení. V rámci mezinárodního srovnání v odpovědích pozorujeme např. kulturní rozdíly v subjektivním pohledu na vlastní zdraví.

I zde ale platí subjektivní pohled respondentů:

• Vědí vůbec o svém chronickém onemocnění?
• Považují onemocnění za podstatné?
• Cítí se respondenti zdravotním stavem limitováni v denních aktivitách?

Následně se věnujeme hodnocení zdravotního stavu na základě administrativních dat. Nejsou zatížena subjektivním hodnocením respondentů a zachycují stav v celé populaci. Bohužel jsou založena na vykazovaných zdravotnických výkonech nebo diagnózách. To znamená, že osoby, které mají zhoršený zdravotní stav, ale neléčí se, nejsou evidovány.

Na druhou stranu osoby s chronickým onemocněním a dobře nastavenou léčbou nemusí být v běžném životě zásadně omezeny.

Na rozdíl od celkové průměrné délky života jsou ukazatele délky života se zohledněním zdravotního stavu zatíženy omezeními a nelze je považovat za objektivní a stejně „pevná data“ jako délku života. Různé ukazatele zdravé délky života nemusí vykazovat jednotné trendy – například u délky života v dobrém zdravotním stavu je patrné zlepšování v čase, i když pozvolné. Délka života bez omezení běžných denních aktivit spíše stagnuje. Více k tomuto tématu shrnuje Národní institut zde.

Ohledně rozdílu mezi zdravou a celkovou délkou života je třeba si uvědomit, že neexistuje optimální vývoj, kterého by bylo dobré dosáhnout. Rozdíl mezi hodnotami ukazuje, jak dlouho v průměru v populaci přežívají osoby s chronickými nemocemi nebo jsou v subjektivně horším zdravotním stavu. Neříká ale nic o tom, jak onemocnění snižuje kvalitu života osoby. Jde jen o to, že je možné přežívat i po diagnóze onemocnění.

Pokud by se zdravá délka života výrazně přiblížila celkové délce života, znamenalo by to, že diagnóza onemocnění nastává až ke konci života a diagnostikované osoby po stanovení diagnózy umírají. Taková situace by spíše naznačovala pozdní diagnózu nebo poddiagnostiku, případně neúspěch zdravotního systému v léčbě. Rozdíl v celkové a zdravé délce života nemusí být vždy nežádoucí. Ukazuje na včasnou diagnózu a úspěšnost léčby, která zabrání úmrtí osob i s chronickým onemocněním.

Čím si demograficky vysvětlujete, že se délka života ve zdraví v ČR v posledních letech významně neposouvá, zatímco důchodový věk se kontinuálně zvyšuje?

Pomalejší růst ukazatelů délky života ve zdraví může být ovlivněn včasnou diagnostikou, delším přežíváním osob s nějakým onemocněním a podobně. Je spíše třeba se zaměřit na kvalitu života s chronickým onemocněním a pokud možno limitovat dopady na omezení denních aktivit.

To však z dostupných ukazatelů zatím těžko dokážeme vyčíst. Důchodový věk se spíše odvíjí od ukazatelů celkové délky života. Respektive od poměru celkové délky života, který v průměru populace prožívá ve starobním důchodu. Možností nastavení je samozřejmě více. Obecně se ve světě právě k celkové průměrné délce života přihlíží asi nejčastěji.

Existují data, která potvrzují, že lidé v manuálních či vysoce stresových profesích ztrácejí roky života ve zdraví dříve než zbytek populace?

Bohužel v datech o úmrtnosti nejsou k dispozici záznamy o profesi. Toto tedy z nám dostupných dat nedokážeme určit a doložit.

Vzdělání a příjem ovlivňují délku života

Jaký vliv má na délku života ve zdraví úroveň dosaženého vzdělání a socioekonomický status v českém prostředí?

Data o vzdělání a riziku úmrtí jsou omezená, neboť vzdělání je v záznamech o zemřelých osobách nepovinný a často nedostupný údaj. Data o vzdělání v souvislosti s úmrtím byla spolehlivá do sčítání obyvatel 2011. Analýzy dokládaly velké rozdíly v riziku úmrtí podle vzdělání. Výrazně nižší hodnoty měly osoby (především muži) jen se základním vzděláním.

Český statistický úřad pracuje na obnově datové základny pro analýzu úmrtnosti podle vzdělání. První výsledky potvrzují, že rozdíly podle dosaženého vzdělání přetrvávají. Rozdíl průměrné délky života osob s nejvyšším a nejnižším vzděláním přesahuje 10 let. Dosažené vzdělání je nutné vnímat jako zástupnou proměnnou. Tedy rozdíl v riziku úmrtí není dán vzděláním, ale chováním osob s různým vzděláním, v rozdílech ve vykonávané profesi apod.

Pokud jde o socioekonomický status, tak data pro analýzu jsou dostupná krátce. Ve spolupráci s ÚZIS máme možnost se na jejich výzkumu podílet. Ukazují se rozdíly mezi osobami s nižším, respektive vyšším příjmem, osobami pobírajícími sociální dávky nebo nezaměstnanými. Opět je to třeba vnímat jako zástupnou proměnnou pro chování nebo přístup ke zdravotní péči. Ukazuje se, že v průměru nižší socioekonomický status se pojí s absencí registrace u praktického lékaře, kontaktem se zdravotním systémem i poddiagnostikou chronických onemocnění.

Prevence pomáhá zachytit nemoci včas

Vnímáte v datech pozitivní dopad preventivních programů na prodlužování aktivního věku?

Výzkumy ukazují, že účast na preventivních programech zvyšuje šance na diagnostiku závažných onemocnění v časnějších stadiích. Léčba je pak účinnější a je i vyšší šance na celkové vyléčení nebo menší negativní dopady na kvalitu života v případě dlouhodobé léčby.

Pokud se bude důchodový věk dále zvyšovat, jaké jsou podle Vás hlavní hrozby pro český zdravotní systém a schopnost lidí v tomto věku reálně pracovat?

Toto z pohledu mého oboru a probíhajícího výzkumu nedokážu zodpovědět. Stárnutí populace je neodvratný proces, který probíhá neustále. Lze tedy očekávat i rostoucí zátěž zdravotních a sociálních systémů, vyšší výskyt chronických onemocnění a podobně. Podpora prodloužení aktivity (nejen pracovní) stárnoucích osob se ukazuje jako benefit. A to i v důsledku jejich v průměru nižší závislosti na sociálním systému i lepšího zdravotního stavu i pro veřejné systémy.

Kdybychom chtěli skutečně „dohnat“ prodlužující se věk dožití zdravými roky, co by mělo být prioritou?

Zcela dohnat celkovou délku života zdravou délkou života není zcela žádoucí. Značilo by to poddiagnostiku závažných onemocnění, pozdní zahájení léčby a rychlé úmrtí po stanovení diagnózy onemocnění, se kterým je možné předpokládat delší přežití.

Pro zdravé stárnutí, tedy udržení co nejlepšího zdravotního stavu do co nejvyššího věku, má jistě smysl prevence, ale nejen v produktivním věku. Často se zmiňuje žádoucí výchova k takzvané zdravotní gramotnosti již od dětského věku. To souvisí nejen s prevencí, informovaností o jejím významu a dostupnosti, ale i se zdravým životním stylem a vědomím nutnosti péče o vlastní zdraví.