Stát spoléhá na vyčerpané pečující. Teď jim slibuje virtuální realitu

Česká republika stárne a nároky na pečovatelský systém vzrůstají tempem, jemuž současné kapacity přestávají stačit. V následující dekádě se největší výzvou stane sociální a zdravotní péče, do níž bude třeba nejen zapojit více personálu, ale také rozšířit množství lůžek. Pokud nedojde k systémovým změnám, zdravotníkům i pečovatelům hrozí vyhoření.

Unavený lékař na službě.
i
Foto: Shutterstock
Unavený lékař na službě.

KOMENTÁŘ – Z dat, jež poskytují Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky, vznikly nové prediktivní modely, které potvrzují, že v příštích deseti letech výrazně vzroste poptávka po dlouhodobé ošetřovatelské, sociální a sociálně-zdravotní péči. Do roku 2035 totiž přibude velké množství osob ve věku 80+ a také těch, kteří se léčí se závažnými nemocemi. Co to znamená?

Vzhledem k tomu, že počet seniorů 80+ se během deseti let zvýší ze současných asi 500 tisíc na 800 tisíc osob, je zřejmé, že bude nutné rozšířit nejen domácí, ale také terénní služby a zároveň kapacity pobytových zařízení. Nápor čeká zdravotníky, ošetřovatele i neformální pečující, kteří se o seniory starají.

Bez neformálních pečujících se stát neobejde

Stárnutí populace je vidět na číslech už nyní. Vzrůstá počet klientů sociálních a zdravotních služeb a bohužel roste i počet lidí s demencí. Řada z nich je v péči tzv. neformálních pečujících, většinou svých nejbližších příbuzných, kteří se mnohdy musejí vzdát svého zaměstnání, aby o nemohoucího seniora mohli celodenně pečovat.

Čeká je fyzicky i psychicky vyčerpávající práce 24/7 bez nároku na dovolenou i bez nároku na mzdu. V České republice o své blízké pečuje asi 800 tisíc lidí, kteří jsou vystaveni trvalému stresu, vyčerpání, omezení sociálního kontaktu a také propadu do příjmové chudoby. Stát tuto situaci značně podceňuje, což je ostatně patrné i na výši příspěvku na péči.

O ten si může požádat senior, jenž se kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu nezvládá sám o sebe postarat. Tuto sociální dávku pak může využít na zaplacení služeb či neformálního pečujícího. Na vyšší částku ve 3. a 4. stupni závislosti zpravidla dosáhnou jen ti, co žijí v některém sociálním pobytovém zařízení. Senioři, o které se starají příbuzní doma, se často musejí spokojit s menší částkou, jež odpovídá 1. nebo 2. stupni závislosti.

V praxi se ale rodiny často dostávají do situace, kdy senior potřebuje každodenní pomoc a dohled druhé osoby, přesto mu je přiznán jen 2. stupeň závislosti. Ten odpovídá příspěvku na péči ve výši 5 400 Kč. Pokud senior tuto částku předá pečující osobě, jde spíše o symbolickou kompenzaci než skutečnou odměnu za náročnou péči, která často probíhá sedm dní v týdnu a bez možnosti skutečného odpočinku.

I přes nedostatek financí se neformální pečující o svého blízkého příbuzného zpravidla starají, jak nejlépe dovedou. A stát na to spoléhá.

Neformální péče o rodiče a blízké je v Česku velmi častá.
i
Foto: Shutterstock

Přepracovaní zdravotníci a pečovatelé

Práce zdravotníků, jak ošetřovatelů, sester, tak lékařů, je u nás nedoceněná. Velmi finančně podhodnocená je činnost pečovatelů v domovech důchodců. Nástupní plat se pohybuje okolo minimální mzdy, a to přitom zájemce o toto zaměstnání čeká směnný provoz včetně nočních služeb, práce o víkendech i ve svátky. Pečování o seniory je fyzicky i psychicky namáhavé a je smutné, že tato práce je tak směšně zaplacená. I proto je pečovatelů kritický nedostatek a ti, co zůstali, jsou přetížení.

Lépe na tom nejsou ani zdravotníci v nemocnicích. Problémem jsou zejména chybějící zdravotní sestry, porodní asistentky, zdravotničtí záchranáři. A lékaři, aby dosáhli na slušný plat, často pracují přesčas. To všechno však s sebou nese obrovskou zátěž na psychiku, protože práce ve zdravotnictví je mimořádně náročná, vykonávaná pod tlakem a v emočně vypjatých situacích. Kdo to nezažil, nepochopí.

Ministerstvo slibuje virtuální realitu

Ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví a odbory společně podepsali deklaraci o spolupráci na podporu duševního zdraví a personální stabilizace ve zdravotnictví a sociálních službách. To je sice pěkné, ale jak to pomůže s nedostatkem pracovníků v těchto oborech? Součástí spolupráce má být projekt na využití virtuální reality, jež by měla zdravotníkům a pečovatelům pomoci ulevit od stresu z přetížení.

Takže místo toho, aby se řešily skutečné problémy zdravotnictví a sociálních služeb, se těmto zaměstnancům nabídne virtuální realita.

Umíte si představit, jak lékař po odpracování 24hodinové služby vesele odchází do své pracovny, aby si s virtuální realitou užil pár pěkných chvilek, jež ho příjemně naladí na další den? Já tedy ne. Takový lékař bude rád, když bude moct jít konečně domů ke své rodině.

Více k tématu