Bavil celé generace, teď si užívá důchod po svém. Luděk Sobota už na jeviště nechce
Symbol specifického českého humoru a mistr komických hlášek dokázal v dobách své největší slávy přikovat diváky k televizi nebo naplnit hlediště legendárního Semaforu. Herci Luďkovi Sobotovi bude za chvíli 83 let a o potlesk publika už nestojí. Co dnes vůbec dělá?
Luděk Sobota je původem Žižkovák a mohl pracovat v dopravě. Vystudoval dopravní průmyslovku, ač jeho větším přáním byla filmová škola. Jenže se na ni nedostal. Po maturitě ale pokračoval ve studiu herectví na pražské DAMU, čímž si konečně splnil svůj sen. Dřímal v něm rodilý komik, jenž svou komiku založil na vlastních textech a improvizaci.
Po absolvování vysoké školy nastoupil Luděk Sobota do divadla Ypsilonka k režisérovi Janu Schmidovi a setrval tu čtyři sezóny do roku 1972.
Pak přešel do divadla Semafor, kde působil především ve scénkách Návštěvní den s Miloslavem Šimkem, jemuž po smrti Jiřího Grossmanna chyběl parťák do dvojice. Společně se Šimkem pak vytvořili například hry:
- Jemný mrav (1973)
- Třetí nejlepší představení na světě aneb Zázrak (1973)
- Robinson Kreutznauer potom (1976)
- Šípková Růženka napřed (1976)
- Celaskon a cyankali (1978)
Oba herci spolupracovali i s Petrem Nárožným a připravili hru Dva pestré týdny v oblastním muzeu (1977).
Filmová a televizní tvorba
V 70. letech vznikly filmy, které dnes patří ke zlatému fondu českého humoru a v nichž jako hvězda Luděk Sobota zazářil. I v nich dokázal prodat svůj smysl pro legraci. Jako nesmělý mladík František Koudelka si zahrál ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje (1974) scénáristů Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka a Oldřicha Lipského.
Určitě si vzpomenete na filmovou hlášku: „Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!“, která v tomto snímku zazněla sice nikoliv z úst Luďka Soboty, ale i tak se stala legendární. Nebo si vybavíte nezapomenutelnou scénu s trenérem v podání Františka Peterky, kdy se Luděk Sobota coby František Koudelka přišel přihlásit do juda.
Omylem mu zůstal mezi dveřmi cíp oblečení a trenér s ním proto nemohl hnout. Pak dveře povolily a František Koudelka vpadl do místnosti a trenéra porazil. Ten prohodil repliku: „Nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí.“
Dalším filmem, jenž ukázal Sobotův smysl pro humor, byl film Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976). Plno vtipných scén vzniklo také hereckou improvizací, v níž byl Luděk Sobota mistrem. Ostatně přijetí role Reného Nováka si Sobota podmínil právě možností improvizovat během natáčení.
Oba filmy zaznamenaly u diváků velký úspěch, tak není divu, že hned následovaly další snímky, v nichž si zahrál společně se svým divadelním kolegou Petrem Nárožným – Já to tedy beru, šéfe…!(1978), Jen ho nechte, ať se bojí (1978), Co je doma, to se počítá, pánové (1980), Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994), Nebát se a nakrást. Na posledních dvou jmenovaných snímcích pracoval Luděk Sobota jako scénárista a autor námětu.
Herec i spisovatel
Vybavíte si v paměti vysílání pořadu pro kutily s názvem Receptář prima nápadů? První znělku o Sousedovic Toníčkovi nazpíval právě Luděk Sobota. Zahrál si také v televizních pohádkách, filmech a seriálech – Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), O chudém královstvíčku (1979), Arabela se vrací (1993), Okresní přebor (2012), Mazalové (2014) a další.
Dva roky vedl své vlastní Směšné divadlo a kromě divadelních a filmových rolí se věnoval i dabingu.
Věděli jste, že je Luděk Sobota také autorem několika knih? Napsal mimo jiné Dvě facky a pohřeb, Holé a trapné dýchání, Facky místo pohádek, Jak vyrobit bumerang, Srandy, Srandy, Srandičky.
Herectví již pověsil na hřebík
Zatímco jiní herci si bez publika a herectví neumějí představit svůj život ani ve vyšším věku, Luděk Sobota je jiného názoru. Jednou z jeho posledních rolí byl důchodce Janata ve snímku Stáří není pro sraby z roku 2022.
Od té doby pověsil své herectví na pomyslný hřebík a užívá si toho, že nemusí dělat vůbec nic. Prý je to nádherný pocit. Podle jeho ženy Adriany Sobotové si ještě občas něco napíše a uloží do šuplíku.
„Odpočívá, chodí na procházky, čte si a už nechce hrát divadlo. Zatím máme takovou roční pauzu a uvidíme, jestli se k tomu bude chtít vrátit. Je rád, že nic nemusí. Říká, jak je to nádherný pocit. Sem tam si něco píše, ale do šuplíku. Prý to, co chtěl, už napsal a řekl. Je takový vyklidněný a nejraději chodí do baru,“ řekla Adriana pro Super.cz.
O natáčení nebo účinkování na divadelních prknech už Luděk Sobota zájem nemá. Coby starší pán po osmdesátce využívá volný čas ve starobním důchodu k procházkám a relaxaci.
