Invalidním důchodcům vadí rozhodování od stolu. Ministr Juchelka chystá změny posudků

Ministr práce Aleš Juchelka chce měnit posudkovou službu, která rozhoduje o invalidních důchodech i příspěvcích na péči. Reakce lidí ukazují, že největší bolestí systému není jen délka řízení, ale hlavně pocit, že se o zdravotním stavu často rozhoduje od stolu a bez osobního kontaktu.

Ministr práce Aleš Juchelka otevřel téma změn lékařských posudků, které rozhodují o invalidních důchodech i příspěvcích na péči. V diskusi se rychle ukázalo, že lidé neřeší jen rychlost řízení, ale hlavně to, že se podle nich často rozhoduje bez osobního kontaktu.

Aleš Juchelka oznámil, že chce změnit fungování posudkové služby. Vadí mu délka řízení i to, jak lidé část posudků vnímají. Současně mluví o ministerském ombudsmanovi, který by lidem pomáhal s orientací v sociálním systému a s dalším postupem.

Konkrétní návrh zákona ale zatím zveřejněný není. Téma se týká hlavně invalidních důchodů, příspěvků na péči, průkazů ZTP a příspěvků na zvláštní pomůcku.

Nejvíc vadí posuzování od stolu

V diskusi pod článkem na portálu České důchody se nejsilněji vracela výtka, že o zdravotním stavu mnohdy rozhodují lidé, kteří pacienta vůbec neviděli. To pro řadu komentujících představuje hlavní problém celého systému.

„Bohužel současná (resp. několik let zpět) běžná praxe je, že posuzování invalidity nebo PnP se děje pouze a jen na základě lékařských zpráv. U jednoho člověka např. chybějící DK může znamenat minimální omezení soběstačnosti, zatímco u jiného člověka jeho soběstačnost sníží o mnoho %. A pokud se bude posuzovat dále stejným způsobem, nepomůže ani ombudsman,“ napsala Henrieta Pop.

„Nejhorší je, že doktoři rozhodují od stolu a pacienty vůbec nevidí!“ shrnul Uhlíř Vlastimil.

Lidé popisují konkrétní případy

Velkou část debaty tvořily osobní zkušenosti. Nešlo o obecné výhrady, ale o příběhy, ve kterých lidé popsali, jak se podle nich zdravotní stav vyhodnotil příliš přísně nebo nelogicky.

„Kamarádka vzhledem k oboustrannému zelenému zákalu přišla před 5 lety o zrak. Tehdy dostala invaliditu 3. stupně. Nyní po 5 letech jí to změnil posudkový lékař na invaliditu 1. stupně s odůvodněním, že na to, že je nevidomá, si za 5 let zvykla. A že si může udělat masérský kurz a může tak pracovat,“ uvedla Věra Neuwirthová.

Bohumil Beneš přidal vlastní zkušenost: „Moji ženu posuzoval brigádník lékař z chirurgie s minimální praxí. Co na tom, že odborník posoudil stav jako těžký s tendencí se zhoršovat, jemu se jevil jako středně těžký a manželce vzal třetí stupeň a přiznal první. Odvolání nic nepřineslo, přece se neshodí. Doktor ženu neviděl, nevyšetřil, prostě to odepsal od stolu.“

V debatě zazněla i kritika pravidel

Další komentáře mířily na to, jak jsou nastavené tabulky a posudková pravidla. Lidem vadí, že některé zdravotní stavy podle nich systém nehodnotí spravedlivě nebo je posuzuje příliš úzce.

„Přijde mi například absurdní, že chronický únavový syndrom po léčbě rakoviny (nežádoucí efekt u některých případů) není v tabulce pro poskytnutí invalidního důchodu, ale pokud máte covid a po něm chronický únavový syndrom, tak na invalidní důchod nárok člověk má. Ptám se proč?“ napsal Radim Cieslar.

Na jiný problém upozornila Alena Soušková: „Znám paní s RS, má problém se stabilitou. Rozhodně, kdybych byla zaměstnavatelem, bych se bála ji zaměstnat, protože hrozí, že někde upadne. Ale plný nedostane.“

Ozvala se i podpora změn, ale s podmínkou

V diskusi nebyla jen kritika. Někteří Juchelkův záměr podpořili, protože současný systém podle nich opravdu potřebuje změnu. Současně ale zaznívalo, že nestačí jen mluvit o úpravách, pokud se nezmění samotný způsob rozhodování.

„Správně, Juchelka. PnP by měl vycházet z úrovně soběstačnosti, a ne pouze ze zdravotní dokumentace,“ napsala Ivana Denková.

„Pokud budou rozhodovat PL, tak se nic nezmění, to je největší zlo, ať rozhoduje odborný lékař v daném oboru,“ uvedl Jindřich Formánek.

Podporu vyjádřila také Karin Brzobohatá: „Vnímám to tak, že ten, kdo navrhl zabývat se touto problematikou, je skutečně kompetentní a ví, co je třeba. Moc podporuji.“

Z celé debaty je vidět hlavně jedno. Lidé nechtějí slyšet jen to, že se systém možná změní. Chtějí, aby posudek víc odpovídal skutečnému stavu člověka a aby o něm nerozhodoval někdo, kdo ho ani neviděl. To je vzkaz, který z reakcí invalidních důchodců a jejich blízkých zní nejhlasitěji.