Důchodci se bouří kvůli poplatkům za ČT a rozhlas. Dráždí je mobily, výzvy i pocit, že platí za nic
Mezi důchodci sílí nervozita i vztek. Zatímco část z nich čeká na slíbenou úlevu od rozhlasových a televizních poplatků, jiným právě chodí výzvy k placení a hrozí jim vysoká přirážka. Největší pobouření budí pocit, že lidé mají platit i za něco, co vůbec nepoužívají.
Vláda teď řeší zrušení rozhlasových a televizních poplatků pro vybrané skupiny a mezi důchodci to budí velká očekávání. Jenže s nadějí roste i vztek z povinných plateb a z toho, co všechno se nově bere jako přijímač.
Téma rozhlasových a televizních poplatků se mezi seniory znovu otevřelo ve chvíli, kdy vláda začala mluvit o jejich zrušení pro část lidí v důchodu. Podle dosavadních vyjádření by se úleva mohla týkat hlavně seniorů nad 75 let a dalších vybraných skupin.
Ministr kultury Oto Klempíř v dubnu řekl, že změna by mohla přijít už od července 2026, zároveň ale stále není nic definitivně schválené a kolem novely zůstávají nejasnosti.
Do toho teď některým lidem chodí dopis od Českého rozhlasu. Nejde o oznámení o konci poplatků, ale o výzvu, na kterou je podle zákona potřeba do 30 dnů reagovat. Kdo to neudělá, může se dostat do potíží a u rozhlasového poplatku mu hrozí i přirážka 5 000 korun.
Český rozhlas navíc připomíná, že za přijímač se dnes může považovat i mobil, počítač, chytré hodinky nebo televize připojená k internetu. Samotný rozhlasový poplatek činí 55 korun měsíčně, s televizním poplatkem jde dohromady o 205 korun.
Část lidí už čeká, že poplatky skončí
V diskusi pod článkem na portálu České důchody se objevilo i očekávání, že vláda celý systém co nejdřív ukončí. „Už aby vláda ten nesmyslný koncesionářský poplatek zrušila! Archaický rozhlas se přežil s koncem minulého tisíciletí…“ napsal Petr Štěpán.
Jenže hned vedle toho převažoval jiný tón. Místo úlevy se v debatě objevoval hlavně vztek, že stát dál vybírá peníze i po lidech, kteří rádio neposlouchají a televizi nesledují. A právě to bylo v komentářích nejsilnější.
Placení za něco, co lidé nevyužívají
„Ani korunu nedám za něco, co neposlouchám a nikdy jsem neposlouchal,“ napsal Milan Masný. Podobně reagoval i Josef Odložilík: „Rádio jsem neposlouchal asi 30 let, proč ho mám platit?“
Tahle linka se v diskusi vracela nejčastěji. Lidé neřeší jen samotných 205 korun měsíčně. Mnohem víc je dráždí princip, že platit mají i ti, kdo službu podle svých slov vůbec nevyužívají.
Velké emoce budí i mobil jako přijímač
Další silné reakce se týkaly toho, že zákon považuje za přijímač i zařízení s přístupem k internetu. To část lidí bere jako přehnané rozšíření povinnosti.
Milan Kubát to shrnul ironicky: „Nemusíte mít rádio, stačí mobil. Takže brzy dálniční známka pro každého, kdo se po dálnici s někým sveze autem asi…“
Roman Slejška reagoval podobně ironicky: „Správně, tak nějak po bolševicku. Někdo rozhodl, že budete platit i za to, co nepoužíváte. Myslím, že by měli platit úplně všichni, i ti bez elektřiny. Vždyť co když zaslechnou ten skvělý rozhlas třeba od sousedů, nebo z projíždějícího auta?“ I z této reakce je vidět, že část čtenářů bere nová pravidla jako přehnané rozšíření povinnosti.
Lidi znejišťuje i práce s údaji
Silný odpor vyvolal také způsob, jakým se k lidem dopisy dostávají. Článek připomíná, že Český rozhlas může pracovat s údaji o odběratelích elektřiny a na jejich základě oslovovat domácnosti, které nejsou vedené jako poplatníci.
Část diskutujících to rozčílilo možná ještě víc než samotná částka.
„Nejsou náhodou informace o odběratelích energií porušením GDPR? Jak to, že jedna společnost bez mého souhlasu předává informace třetí straně? To si ČRo dělá z lidí srandu?“ ptal se Pavel Volný.
„Už aby ta komedie skončila. Žádné peníze, ať si na sebe vydělají tak, jak ostatní!“ napsal Uhlíř Vlastimil.
Z celé debaty je nejvíc cítit rozladění. Naděje na zrušení poplatků sice mezi částí důchodců existuje, ale zatím ji přehlušuje vztek z výzev k placení, hrozby přirážky a z toho, že zákon počítá i s mobilem nebo počítačem.
V komentářích tak převládla spíš ironie a odpor než klidné očekávání změny.
