Důchodová reforma zase spasí Česko. Jen se v ní pro jistotu nikdo nevyzná

Důchodová reforma se v Česku slibuje už dlouhé roky, ale výsledek běžný člověk často vnímá hlavně jako nekonečný sled změn, výjimek a nových pravidel. Co platilo včera, nemusí platit za pár let, a kdo si dnes chce spočítat vlastní budoucí penzi, často rychle zjistí, že se bez odborného výkladu daleko nedostane. Český důchodový systém tak stále více připomíná hru, jejíž pravidla se mění přímo během zápasu.

KOMENTÁŘ – O důchodové reformě se hovoří již léta a téměř každá vláda ji měla ve svých prioritách. Zatím to ale vypadá tak, že důchodová pravidla se mění za pochodu s ohledem na rozpočet a to, co platilo před rokem, nemusí platit za pět nebo deset let. Proč je náš důchodový systém pro většinu lidí tak nesrozumitelný?

Generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků se dívají na průběžný důchodový systém jako na napínavý film, jehož konec není zcela jasný. K jeho parametrickým úpravám se občas některá vláda rozhodne, jenže výsledkem je, že se v našem systému penzí nejlépe vyznají pouze odborníci.

A někdy ani to ne. Běžný občan se v něm ztrácí a čím dál, tím více má pocit, že by se na něho zase tak moc spoléhat neměl.

Nekonečný příběh drobných změn

Doposud se nepodařilo vytvořit stabilní dlouhodobou úpravu důchodového systému, která by přežila více vlád a přesvědčivě reagovala na demografické změny. Místo toho politici systém látají tu většími, tu menšími změnami, přičemž mnohdy dochází k tomu, že následující vláda tyto úpravy zruší a nahradí svými.

Přitom si zpravidla politici v předvolebním boji, když usilují o přízeň voličů, do svého volebního programu dávají zmínku o důchodové reformě.

Ono to totiž moc pěkně vypadá na billboardech a znáte to, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Po parlamentních volbách se pak často ukáže, že ve skutečnosti šlo o populistické sliby v duchu „slibem nezarmoutíš“.

Podívejme se například na důchodový věk. Jedna vláda ho naváže na naději na dožití a vláda následující ho pro změnu zastropuje.

Zajímavý je i mechanismus růstu důchodů. Měnila se i pravidla valorizací, často pod tlakem chybějících peněz ve státním rozpočtu. Změn doznalo i výchovné, z něhož se kvůli tomu stal složitý nástroj zvýšení starobního důchodu.

Moderní doba, jiná pravidla

Dnešní padesátníci žijí v jiném nastavení důchodových pravidel, než které platily, když do důchodového systému jako mladí vstupovali. Je dost pravděpodobné, že se systém ještě několikrát změní, než dosáhnou důchodového věku.

Takže vůbec nelze předvídat, podle jakých pravidel se jim bude pak starobní důchod počítat. Dneska sice něco platí, ale bude tomu tak i v budoucnosti?

Poněkud složitý je výpočet starobního důchodu, jenž není lineární. Obsahuje redukční hranice, náhrady dob pojištění, vyloučené doby a různě se měnící koeficienty, což dělá výpočet pro běžného občana značně nepřehledný.

Zákon v čase značně nabobtnal

První verze zákona o důchodovém pojištění z roku 1996 obsahovala 110 paragrafů a měla 16 147 slov. Postupnými úpravami v průběhu let se navýšilo množství textu v něm na 32 531 slov, které zákon má k lednu 2026. Takže za třicet let se zákon zdvojnásobil. Nabobtnaly i jednotlivé paragrafy, jež mají velmi složité členění. Vyznat se v nich vyžaduje značné úsilí i od erudovaného odborníka.

Moc se toho občan nedozví ani na stránkách České správy sociálního zabezpečení, které víceméně kopírují výklad zákona, ale jeho text nepřevedou na češtinu srozumitelnou i pro běžné lidi. V důsledku toho může docházet z jejich strany k mylným předpokladům a následným zmatkům.

Výpočet důchodu je natolik složitým mechanismem, že ho prostý člověk nemá šanci pochopit. Musí pak spoléhat na úředníka, že mu jeho starobní důchod spočítá správně.

Zkontrolovat si to ale nemůže, protože výpočtu ve skutečnosti nerozumí. Lze se pochopitelně obrátit na právníka a jeho prostřednictvím si nechat výpočet svého důchodu překontrolovat. Ale pochopitelně taková právní služba není zadarmo.

A komu by se chtělo na stará kolena jít do sporu, u něhož nemá jistotu, že vyhraje?