Ženy z Husákovy generace cítí křivdu: Matky po dětech šly do důchodu v 58, ony mají čekat do 66 let

Ženy z Husákovy generace vychovaly děti stejně jako jejich matky, jenže do důchodu mají odcházet výrazně později. Mnohé to vnímají jako křivdu a podpásovku od státu, který po nich chtěl práci, péči i rodičovství, ale uznání za výchovu dětí jim na konci života citelně oslabil.

Mnoho žen z generace Husákových dětí má pocit, že stát po nich chtěl práci, péči i děti, ale na konci jim posunul důchod dál, než čekaly. Nejvíc v nich bolí srovnání s matkami, které za podobný životní výkon odcházely do penze dřív.

Silné ročníky narozené hlavně na přelomu 60. a 70. let se blíží k důchodu v době, kdy stát pravidla zpřísnil. Část lidí mluví o křivdě i pozdní změně podmínek. Znovu mezi nimi intenzivně zaznívá pocit, že celý život pracovali, platili a počítali s určitými pravidly, jenže těsně před důchodem na ně dopadají tvrdší podmínky než na generace před nimi.

U žen tenhle pocit zaznívá obzvlášť silně. V diskuzi pod článkem o tvrdších podmínkách odchodu do důchodu na portálu České důchody neřeší jen samotný věk odchodu do penze, ale i to, že vychovaly děti stejně jako starší ročníky, jenže dřívější možnost odcházet do důchodu výrazně dříve už necítí.

Největší zklamání přichází při srovnání s matkami

Petra Dulaková to napsala naplno: „Je to šílená spravedlnost, hlavně co se týká žen. Moje mamka šla s děckama do důchodu v 58 a já mám jít 66?“

Tohle srovnání se v ženských reakcích vrací pořád dokola. Nejde v něm jen o číslo. Jde o pocit, že dvě generace žen vychovaly děti, pracovaly a nesly podobné povinnosti, ale stát k nim nakonec přistupuje úplně jinak.

Podobně to vidí i Ilona Potyková: „Proč ženy odcházejí do důchodu ve stejném věku jako muži, dříve to tak nebylo? Také se jim už nezapočítává počet vychovaných dětí, aby mohly odejít do důchodu dříve. Hlavně ženy na ten nový systém doplatily, těm se posunuly hranice odchodu do důchodu o daleko více let než mužům.“

Děti vychovaly, ale uznání zmizelo

Lenka Vránová napsala: „Už jenom za výchovu dětí vzaly ženám roky. Nespravedlivé vůči Husákovým dětem. Proč? Že je stejně vychovaly jako starší ročníky? Ty děti jsou jiné nebo co? Ani se mladým nedivím, že nechtějí děti.“

Tohle je velmi silná výpověď, protože neřeší jen důchodový věk. Otevírá i další rovinu. Ženy vnímají ztrátu dřívější možnosti odcházet do důchodu dříve podle počtu vychovaných dětí jako signál, že stát rodičovství na jednu stranu vyzdvihuje, ale na druhou jeho dopad na jejich život zohledňuje čím dál méně. V komentářích už zaznívá i obava, co podobný přístup říká mladším ženám, které se teprve rozhodují, zda vůbec děti mít.

Mnohé ženy mluví o dvojí zátěži

„Pracuju celou dobu, porodila jsem a vychovala 4 děti i bez chlapa a do důchodu v 66 a ještě ani to není jistý, jako i to, že není jistý, jestli vůbec z toho, co dostanu, vyžiju,“ uvedla Petra Mostovská.

Tohle je jiný, ale stejně důležitý pohled. Nejde už jen o srovnání s minulostí, ale o to, co ženy během života skutečně zvládly. Práce, děti, mnohdy péče bez partnera, a k tomu obava, že důchod přijde pozdě a nebude stačit ani na běžné přežití.

Takové komentáře ukazují, že u žen se důchodová otázka často neodděluje od celého životního příběhu. Není to jen o ročníku narození nebo tabulce. Je to i o tom, kolik neplacené péče a rodinné odpovědnosti nesly vedle zaměstnání.

Ženy cítí podpásovku kvůli pozdní změně pravidel

Holešová Jarmila to shrnula takto: „Je to podpásovka, ze dne na den podepsat zákon, který ublížil mnoha lidem… měla být přechodná doba.“

Boz Kadlecová napsala stručně: „Přesně, nemělo se to vůbec týkat lidí 50 plus.“

Lidé z ročníků těsně před penzí mají pocit, že stát změnil pravidla ve chvíli, kdy už se na ně nedalo pořádně připravit. U žen se tenhle pocit ještě násobí tím, že se změna dotýká i dlouho zažité představy, že výchova dětí se v důchodovém věku odrazí více.