První rok v důchodu bývá jiný, než lidé čekají: Přichází úleva i prázdno

Před důchodem mají lidé často velké plány na cestování, koníčky i aktivní život. Po odchodu z práce ale řada z nich zjistí, že realita bývá mnohem střízlivější. Proč důchodová očekávání často narážejí na skutečnost?

Odchod do důchodu mnozí chápou jako cíl dlouhého maratonu, na jehož konci je vidina vyspávání až do oběda, nekonečné dovolené a spousta času na koníčky.

Ve starobním důchodu si někteří budoucí penzisté chtějí splnit to, na co jim v aktivní fázi jejich života nezbýval čas. A často si noví důchodci říkají:

• Začnu cvičit.
• Pořídím si ovci, aby spásala trávu na zahradě, a k ní slepice a králíky.
• Budu cestovat.
• Budu se více věnovat vnoučatům.
• Konečně se naučím cizí jazyk.

Plánů do důchodu bývá spousta, realita ale někdy vypadá jinak, než si lidé předem představovali.

Na cvičení není síla, na cestování nejsou peníze, slovíčka cizího jazyka nelezou už tak snadno do hlavy a vnoučata o babičku či dědu už nemají zájem, protože mezitím dospěla do puberty. Co s tím?

Když najednou nic nemusíte

Mnoho lidí se po vstupu mezi penzisty potýká se změnou životního rytmu. Už nemusejí vstávat do zaměstnání, ale volný čas neumějí smysluplně využít. Jako by jim prázdno vyplňovalo jejich veškerý den. Dřívější euforie zmizela a s ní ale také pevný řád, který dával člověku základní životní jistoty a očekávání.

Není vždy snadné přizpůsobit se novým podmínkám v důchodu. Někdy to znamená i mít nižší životní úroveň a potřebu se finančně uskromnit. Rozpadá se struktura dne, kdy bez pevného bodu, kterým byl odchod do zaměstnání, začnou být dny jeden jako druhý. Člověku už náplň dne neplánuje jeho šéf, ale najednou je to on, kdo je tím vrchním plánovačem. To paradoxně vede k únavě až apatii.

Ani doma to nemusí fungovat na výbornou. Manželé jsou sice spolu, ale neumějí společně trávit čas. Když chodili do práce, v domácnosti se scházeli až pozdě odpoledne a společně byli maximálně tak o víkendech a na dovolené.

Nyní jsou oba manželé nebo partneři v důchodu a najednou si nemají co říct. Někdy dokonce celou domácnost prostupuje podivné ticho a napětí. Zatímco jeden z páru by nejraději celý den sledoval televizi, druhý by rád šel na procházku nebo za kulturou a něco hezkého zažíval.

Jak z toho ven? Nikde není napsáno, že v důchodu musejí být manželé jako nerozlučná dvojka, která se od sebe nehne na krok. Každý se může věnovat tomu, co ho baví, aniž by druhého nějak omezoval.

Pokud třeba manžel z důvodu bolavých kolen upřednostňuje televizní seriály, může vitálnější manželka jít s partou lidí z klubu turistů na vycházku do okolí.

Důležité je najít nový smysl života

Pokud pro čerstvého důchodce bylo dřívější zaměstnání jedinou náplní života, musí mít v důchodu nutně pocit, že mu něco schází. Najednou si může připadat zbytečný a nepotřebný. Ale volný čas lze naplnit i něčím jiným než jen prací pro korporát.

Smysl životu budou dávat nejrůznější aktivity, jen je třeba si najít takovou, která člověka bude opravdu bavit.

Jestliže by důchodce byl rád ve společnosti spřízněných duší, často je najde v klubech seniorů nebo na Univerzitě třetího věku. To jsou instituce, jež lidi seniorního věku sbližují a poskytují jim prostor pro tvorbu nových sociálních kontaktů. Ty jsou ostatně velmi důležité pro udržení kognitivních funkcí.

Platí to i pro aktivní pohyb, jenž je ve starším věku podstatným faktorem pro lepší psychickou a fyzickou pohodu. Ideální je v tomto smyslu práce na zahrádce.

Jak přežít první rok v důchodu

Mnohým lidem v důchodu prospívá, když si udrží určitý režim, drobné povinnosti i radosti. Nečinnost přispívá pouze ke špatné náladě. Senior by si měl vytvořit nový režim, jenž mu nahradí dřívější zaměstnání.

Může jím být například příprava oběda, odpolední procházka. Zásadní je tu pravidelný rytmus, jenž lidské psychice prospívá. I obyčejná zahálka bez pocitu provinění z nicnedělání je podstatná dovednost. Neměla by ale vyplňovat celý den.