Marie Rottrová: Důležité je mít rád. Spousta lidí zestárne a začne být zatuchlá

Marie Rottrová nedávno oslavila neuvěřitelných 80 let a je doslova pokladem české hudby. Příznivci ji znají pod přídomkem česká Lady Soul. V rozhovoru pro České důchody jsme zpěvačku vyzpovídali a zjišťovali, jak to dělá, že vypadá stále tak mladě, a jak se jí jako pracující seniorce žije. Svým vrstevníkům navíc poslala moc hezký vzkaz.

Paní Rottrová, já vám samozřejmě dodatečně přeji všechno nejlepší k narozeninám! Když jsem sledovala v České televizi dokument o vás, vůbec mi nedošlo, že to je k vašim narozeninám, a uvědomila jsem si, že jste oslavila opravdu obrovské jubileum. Jaké byly oslavy?

Oslavy nebyly žádné, protože jsme měli s manželem covid. Lehký průběh, protože jsme byli naočkovaní, ale nicméně jsme museli být pár týdnů doma v izolaci. A ještě jsme to měli o týden posunuté, tak jsme byli vlastně tři týdny doma.

Narozeniny tedy proběhly ve dvojici doma, uvařila jsem hezký oběd, pak jsme si dali trošku vínka, a to bylo tak všechno. Rodinná oslava se konala až po narozeninách, oslavili jsme to s širší rodinou v řecké restauraci v Praze. Ještě má být další oslava, muzikantská, ale tam se neví kdy, protože covid různě kosí muzikanty, nebo jsou v karanténě a tak…

To je pravda, s tím covidem je to příšerné.

I když jsou mladí, přece jenom jsou doma čtrnáct dní. I když mají lehký průběh, musí být v izolaci. Takže to je trochu problém dát to dohromady.

Osmdesát let, co byste si přála k tomuto jubileu za dárky?

Celkem nic, jedině nějaký zážitkový dárek, nějakou pěknou dovolenou, což stejně jezdíme. Takže on to je takový dárek nedárek, ale já mám všechno, co potřebuji. Mám spoustu různých šperků, které nenosím. A to vždy skončí tak, že se jimi ověsím, pak se podívám do zrcadla a začínám je sundávat a nechám si třeba jen náušnice nebo náhrdelník a všechno ostatní jde dolů. Takže to také moc nenosím. Já si nepřeji nic. Pěknou knížku a zdraví, štěstí a lásku.

Zmínila jste zdraví. V osmdesáti letech trápí české seniory skutečně mnoho věcí, ale když se podívám na vás, ať už v televizi, nebo kdekoliv jinde, tak vypadáte na padesát…

Děkuji.

Nemáte zač, to je naprostá pravda. Trápí Vás vlastně něco?

Mě toho celkem moc netrápí, trošku zažívání, ale už na to mám tabletku ráno při snídani. Občas mě sice bolí záda, ale chodila jsem na fyzioterapie, naučila jsem se prodýchávat břicho a pak mám klid. Celkem jinak nic moc. Mám léta vysoký tlak, který také řeším práškem.

Takže jste v podstatě zdravá seniorka, a to vám moc přeji. Poraďte nám, prosím, jak to vlastně udělat, abychom v tolika letech vypadali tak dobře? Co děláte jinak než všichni ostatní?

To já vám nepovím, protože to nevím. Nechala jsem si akorát před sedmnácti lety operovat víčka a před osmnácti jsem si nechala malinko poupravit krk, a to je všechno. Nechodím na botox, na takovéto věci vůbec, v podstatě ani na kosmetiku, to už jsem nebyla léta.

Cvičíte?

Já doporučuji střídmost. Mám takovou sestavu cviků, kterou někdy cvičím. I když teď zrovna moc ne, protože v nemoci se cvičit nedá. Takže s manželem chodíme na procházky a až budeme zdraví, zase začneme.

Co práce? Kde vás třeba v blízké době mohou fanoušci spatřit?

Veliký narozeninový koncert jsme přeložili na letošní rok. V lednu bude Most a nějaké další přeložené koncerty. Doufám, že s ubývající zimou se už covid také zklidní, že už naši populaci dost promořil a většina lidí je proočkována, takže si myslím, že letošní rok už bude v pořádku. Ale já to říkám každý rok, takže to není žádná novinka, jsem nenapravitelný optimista.

Věk si raději nepřipouštím

To je dobře, optimismus je velmi důležitý. Ale ono to je přece jenom velmi náročné běhat na tom pódiu. Jak to zvládáte?

Já nevím, necítím se na to, že by mi bylo osmdesát roků a radši si to nepřipouštím. Nabíjí mě muzika, publikum. Po koncertně si velmi ráda sednu, něco málo sním a napiji se červeného vínka, nebo trošku piva. Je to takové příjemné uvolnění… Tak asi takhle. Vydám ze sebe všechno možné, a pak se potřebuji uvolnit.

Máte o mnoho let mladšího partnera, jak jste to hezky říkala v dokumentu. Tak jestli to není také tím, že člověk vedle něj omládne?

Možná.

Já jsem si totiž také pořídila mladšího partnera…

Ano?

A také se vedle něj snažím omládnout, tak jsem si říkala, jestli to nebude ono.

Zčásti je to tím, určitě.

Překvapilo mě, kolik v důchodu platím

Spousta celebrit, se kterými jsem hovořila, pracují i v důchodovém věku, tak se vždycky ptám, jestli to není tak, že si jen se státem vyměňujete dávky. On vám pošle důchod a vy jemu pak daně.

A nejenom daně, ale platí se pořád i to sociální pojištění, takže vlastně docela vysoké důchodové pojištění, samozřejmě zdravotní pojištění a ještě daně. Ale když pracujete, tak platíte daně i z důchodu. Což mě tedy hodně překvapilo. Takže státu odvádíme dost peněz, tak by si nás měl hledět.

Vyplatí se tedy vůbec zažádat o starobní důchod?

Vyplatí. Ale záleží na tom. Nevím… Já myslím, že ano. Ale já jsem to také odkládala asi pět let, než jsem šla.

Tento rok byl přeci jenom velice politicky nabitý, byly důležité volby. Jak vy vnímáte českou politickou scénu? Jak se staví k našim seniorům a neměli by politici udělat něco jinak?

Já si myslím, že seniorům se přidávaly v poslední době docela slušné peníze. Ale samozřejmě to nejde takhle skokově, aby se najednou měli všichni dobře. To žádná vláda neudělá, protože má nějaký státní rozpočet a je to asi těžké pro každou vládu.

Já si myslím, že je důležitá nějaká zásadní důchodová reforma, která již několikrát byla na stole, ale vždycky byla nakonec smetena sněmovnou. Nejsem politik, nevím, jak na to. Všichni ale mluví pořád o důchodové reformě, ale žádná vláda to neudělala.

Jak jste se stavěla k důchodu, když vám bylo třeba 30 let? Do nás pořád vštěpují, že si máme spořit, já si spořím už od nějakých 18 let. Jak jste se připravovala vy?

Já jsem se nepřipravovala vůbec. Říkala jsem si, že si k tomu důchodu něco našetřím. Spíš bych doporučila lidem, kteří můžou, ať si odkládají nějaké peníze stranou, a když můžou, tak ať něco koupí, nějakou investici. Až našetří do určité míry, nějaký kousek pozemku nebo něco takového. To jsou věci, které jdou nahoru vždycky, tak na tom člověk vždycky vydělá a k stáru mu to může vypomoci.

Nejhorší je brát všechno vážně

Jak se stavíte k technologiím? Protože ty se každý den mění, objevují se úplně nové, Facebook, Instagram, sociální sítě…

Já se k tomu osobně stavím tak, že jsem to přijala a že jsem dokonce začala přispívat na svůj Instagram, který mi založil předseda mého fanklubu, mladší kluk. Začala jsem tam sama přispívat. Třeba osobnějšími fotkami z výletů s manželem nebo z dovolené. Občas tam pošlu nějakou fotografii, nebo když jsem křtila jeden seriál a měla jsem hezké focení, tak z toho focení jsem poslala fotky. Takže se k tomu stavím tak, že si říkám, že je to trošku moje povinnost. Protože mám hodně fanoušků a oni na to čekají a jsou velmi potěšeni, když tam něco uveřejním.

A už jenom na závěr, paní Rottrová, co byste vzkázala našim českým seniorům, kteří ten život spíš jen přežívají, než si ho užívají? Co byste jim vzkázala, aby ten podzim života byl krásný a stál za to?

Já bych jim přála, aby uměli mít rádi. Spousta lidí, když zestárne, začne být taková zatuchlá a nemá ráda svět, nemá ráda lidi. Tak bych jim doporučila, aby měli rádi lidi a aby brali život s nadhledem a humorem, protože nejhorší je brát všechno vážně a všechno si moc připouštět k tělu.

Já vím, že když je člověku úzko, tak se to dá zahnat práškem. Ale i společností, když se s někým sejdete na kávičku, popovídáte si. Je důležité komunikovat s cizími lidmi a mít je rád. Snažit se o to.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Se souhlasem Marie Rottrové