Velký obrat u invalidních důchodů: Nečekaně přibývají hlavně lehčí případy
Počet invalidních důchodů v Česku sice dlouhodobě klesá, ale uvnitř systému se odehrává výrazná změna, která stojí za pozornost. Přibývá hlavně lidí s prvním stupněm invalidity, zatímco těch s nejtěžším třetím stupněm ubývá. Statistiky tak ukazují, že se v posledních letech mění nejen počty, ale i samotná struktura invalidních důchodů.
Invalidní důchod se často spojuje hlavně s těžkým zdravotním stavem. Statistiky ale ukazují, že se v čase mění i to, jaké stupně invalidity v Česku převažují. V tom je posun posledních let nejzajímavější.
Počty invalidních důchodců se dlouho vyvíjely jinak, než by člověk čekal. Samotné celkové číslo totiž neřekne všechno. Mnohem víc prozradí pohled dovnitř. Když se data rozpadnou podle stupně invalidity, vyjde najevo, že přibylo hlavně lidí s prvním stupněm. Naopak třetích stupňů ubývá.
Srovnání má jeden háček
Do konce roku 2009 ČSSZ ještě vedla invalidní důchody jako plné a částečné. Až od ledna 2010 se přešlo na dnešní tři stupně invalidity. Pro srovnání prvního, druhého a třetího stupně se musí začít až rokem 2010.
Celkový vývoj vypadal takto:
- konec roku 2001: 534 287 invalidních důchodců
- konec roku 2009: 585 944 invalidních důchodců
- konec roku 2010: 466 329 invalidních důchodců
- konec roku 2025: 418 988 invalidních důchodců
Propad mezi rokem 2009 a 2010 nevznikl tím, že by během jednoho roku prudce ubylo lidí se zdravotními potížemi. Souvisel s transformací invalidních důchodů na starobní důchod u lidí starších 65 let.
Nejvíc přibylo invalidních důchodů prvního stupně
Zrovna tady je hlavní posun posledních let. Na konci roku 2015 bylo v Česku 160 884 invalidních důchodů prvního stupně, 68 363 druhého stupně a 192 408 třetího stupně.
Na konci roku 2025 už vypadala situace jinak. První stupeň vystoupal na 185 081 důchodů. Druhý stupeň vzrostl na 81 616. Třetí stupeň naopak klesl na 152 291.
Jinými slovy, před deseti lety byl nejpočetnější třetí stupeň invalidity. Dnes vede první stupeň. A nejde o drobný posun v řádu stovek lidí. Jen mezi koncem roku 2024 a koncem roku 2025 přibylo 4 269 invalidních důchodů prvního stupně. U druhého stupně přibylo 1 752 případů. Třetí stupeň naopak o 2 656 klesl.
To mění i pohled na to, co dnes invalidní důchod v české realitě mnohdy znamená. Častěji než dřív jde o lidi s méně závažným, ale dlouhodobým omezením pracovní schopnosti.
Nejčastější diagnózy souvisí s psychikou a pohybem
Podle aktuálních dat ČSSZ tvoří největší část vyplácených invalidních důchodů duševní poruchy a poruchy chování. Na konci roku 2025 šlo o 27 % všech vyplácených invalidních důchodů. Stejný podíl měly i nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně, kam patří třeba dlouhodobé potíže se zády, klouby nebo pohybovým aparátem. Na třetím místě byly nemoci nervové soustavy s podílem 9 %.
Rozdíl je i mezi muži a ženami. U mužů převažují psychické potíže, u žen nemoci pohybového aparátu. Podrobněji jsme se tomu věnovali v tomto článku na portálu České důchody, kde se dozvíte, jaké diagnózy jsou u invalidních důchodů nejčastější a jak se žádost o invalidní důchod podává.
Na invalidní důchod nestačí mít diagnózu
Samotná nemoc nebo diagnóza na invalidní důchod nestačí. Stát posuzuje hlavně to, o kolik dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav snížil pracovní schopnost. Aby nárok vůbec vznikl, musí pokles dosáhnout aspoň 35 %. Podle jeho výše se pak určí první, druhý nebo třetí stupeň invalidity.
Druhou podmínkou je potřebná doba důchodového pojištění. Ta se liší podle věku. ČSSZ uvádí, že u lidí starších 28 let je obvykle potřeba pět let pojištění z posledních deseti let. U lidí nad 38 let lze podmínku splnit i deseti lety pojištění z posledních dvaceti let. Jiný režim platí hlavně u pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
