Stáří nesmí znamenat ztrátu důstojnosti: Ombudsman varuje před ztrátou soukromí a možnosti rozhodovat

Péče o stárnoucího rodiče nebo jiného blízkého může časem přinést situace, na které se rodina nedokáže předem připravit. Najednou je potřeba pomáhat s léky, jídlem, hygienou nebo návštěvami lékaře. Někdy už senior nezvládá běžný život bez pomoci druhých. Ani tehdy ale senior neztrácí právo říkat, co chce, kde chce žít a jak si přeje, aby o něj bylo postaráno. Právě na to upozornil zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm.

Ve vyjádření pro nezávislého odborníka OSN pro lidská práva starších osob popsal Schorm problémy, které Kancelář ombudsmana zaznamenává při monitorovacích návštěvách míst, kde senioři žijí závislí na péči a podpoře. „Závislost na péči nesmí znamenat, že člověk přijde o možnost rozhodovat o svém životě, o soukromí nebo že s ním nemá být zacházeno důstojně,“ uvedl zástupce ombudsmanky v tiskové zprávě Kanceláře ombudsmana.

Pomoc neznamená rozhodovat za seniora

Tady může být hranice až překvapivě tenká. Dcera začne rodiči vyřizovat lékaře, syn zařizuje nákupy a vnuk vozí babičku na úřady. Zpočátku jde o běžnou pomoc, jenže postupně mohou blízcí začít rozhodovat i o věcech, o kterých by měl mít senior možnost rozhodnout sám.

Kde bude bydlet, kdo ho bude navštěvovat, jak bude vypadat jeho den a jestli chce nějakou službu využívat. Ombudsman právě toto označuje za problém. Ve své zprávě upozorňuje na „vyloučení starších lidí z rozhodování o svém životě“ a na potřebu přejít od rozhodování za seniora k podporovanému rozhodování. „Je potřeba posílit přechod od rozhodování za člověka k podporovanému rozhodování,“ zdůraznil Schorm ve výše zmíněné tiskové zprávě.

Pokud tedy senior dokáže vyjádřit svá přání, rodina by ho měla nejdřív vyslechnout. Pomoc může být právě v tom, že mu někdo vysvětlí možnosti, vyřídí potřebné informace nebo mu pomůže rozhodnutí uskutečnit.

Soukromí nekončí s potřebou péče

Když senior potřebuje pomoc s hygienou, oblékáním, jídlem nebo užíváním léků, musí pustit pečujícího člověka do částí svého života, které si jinak hlídá sám. Právě proto je důležité, aby mu pomoc nebrala víc soukromí, než je skutečně nutné.

I při každodenní péči by měl mít možnost rozhodovat o věcech, které ještě zvládne ovlivnit. Může chtít být chvíli sám, mít u sebe své osobní věci, rozhodnout, kdy přijme návštěvu nebo si jednoduše říct, co mu není příjemné. To platí doma stejně jako v pobytovém zařízení.

Právě soukromí, autonomie a důstojnost patří mezi témata, na která Vít Alexander Schorm ve svém vyjádření upozorňuje. Rodina by podle něj neměla řešit jen to, zda senior dostává najíst, má čisté oblečení a bere správně léky. Důležité je také to, zda je při péči respektován a zda má stále možnost vyjádřit své přání.

Některé signály není dobré přehlédnout

Někdy se nevhodné zacházení nepozná podle jedné velké události, může se naopak ukazovat postupně. Všímejte si například toho, jestli se o seniorovi mluví před ním, ale nikdo se neptá na jeho názor. Nebo jestli za něj automaticky odpovídá někdo jiný, přestože by mohl odpovědět sám.

Zpozornět byste měli také tehdy, pokud začne působit vystrašeně, uzavřeně nebo se nápadně změní jeho chování vůči určitému pečujícímu. Neznamená to automaticky, že dochází ke špatnému zacházení. Je to ale pádný důvod zjistit, co se děje.

Zástupce ombudsmanky upozorňuje, že senioři v pokročilých stadiích demence nebo s vážným fyzickým omezením patří mezi zvlášť ohrožené skupiny. Rizikem je podle něj mimo jiné zanedbávání, sociální izolace nebo vyloučení z každodenního života.

Rodina někdy nemá jinou možnost než zařízení

Ne každá rodina může zajistit celodenní péči doma a rozhodně není důvod si kvůli tomu něco vyčítat.

Pokud senior potřebuje pomoc prakticky celý den a blízcí zároveň chodí do zaměstnání, může být domácí péče jednoduše nad jejich síly. Problém nastává tehdy, když rodina žádnou jinou podporu nemá.

Schorm upozorňuje na nedostatek terénních, ambulantních a komunitních služeb. Právě kvůli tomu se pro některé rodiny stává pobytová služba jedinou reálnou možností, i když by si senior raději přál zůstat doma nebo žít v komunitě s potřebnou podporou. Proto není správné stavět otázku tak, že buď se rodina postará sama, nebo musí senior do zařízení. Mezi těmito možnostmi existuje řada dalších forem podpory.

Pozor na neregistrované služby

Nedostatek dostupné péče má ještě jeden nepříjemný důsledek. Když rodina potřebuje pro svého blízkého rychle zajistit místo, může v časovém presu přehlédnout, že vybraná služba nemá potřebnou registraci a funguje mimo zákonný dohled. Jak jsme již informovali, stát pro taková zařízení plánuje zavést tvrdé postihy.

Takové služby podle Kanceláře ombudsmana fungují mimo zákonný dohled. Starší lidé v nich proto mohou být vystaveni vyššímu riziku zanedbávání, násilí nebo jiného špatného zacházení.

Před umístěním seniora proto nestačí podívat se na fotografie pokojů nebo si přečíst několik recenzí. Zajímejte se také o to, kdo péči poskytuje, podle jakých pravidel a zda jde o registrovanou sociální službu. Jakmile máte byť i drobné pochybnosti, není dobré je ignorovat jen proto, že rodina nutně potřebuje rychlé řešení.

Nezapomínejte ani na pečující

O důstojné péči se často mluví hlavně v souvislosti se seniorem, jenže vyčerpaný pečující také potřebuje pomoc. Když dcera několik let každý den pečuje o maminku, může postupně omezit práci, přestat se stýkat s přáteli a přestat mít čas sama na sebe. Taková situace se nedá dlouhodobě vyřešit pouhou vůlí.

Schorm upozorňuje, že péče v rodinách dopadá nejčastěji na ženy a může vést k vyčerpání, chudobě, sociální izolaci nebo dlouhodobému vyloučení z trhu práce. Podle něj je současná podpora státu nedostatečná. „Péče v rodinách dopadá nejčastěji na ženy, které jsou kvůli ní vystaveny vyčerpání, chudobě, sociální izolaci a dlouhodobému vyloučení z trhu práce. Podpora státu je přitom nedostatečná,“ uvedl zástupce ombudsmanky.

Proto má smysl hledat pomoc dřív, než pečující úplně dojdou síly. Terénní služby, odlehčovací služby nebo další forma podpory nemusí znamenat, že se rodina o seniora přestává starat, naopak mohou pomoct, aby péči zvládala dlouhodobě.

Co může rodina udělat hned

Pokud máte doma seniora, který začíná potřebovat větší pomoc, zkuste s ním nejdřív mluvit o tom, co si přeje. Ptejte se, kde chce bydlet, co zvládá sám, s čím potřebuje pomoct, co mu vadí a také čeho se obává.

Pokud už není možné, aby o všech věcech rozhodoval samostatně, neznamená to automaticky, že má rodina převzít úplnou kontrolu. Právě tady může být důležitá podpora při rozhodování.

A pokud senior žije v zařízení, choďte za ním, povídejte si s ním a sledujte, jak se tam cítí. Neřešte jen čistotu pokoje nebo to, zda má pravidelně léky. Zajímejte se také o to, jestli má možnost být sám sebou a jestli s ním okolí jedná s respektem.

Úřad ombudsmana mezi důležitá opatření řadí také lepší ochranu před zanedbáváním, nátlakem, zneužíváním a finančním vykořisťováním. Zdůrazňuje rovněž dostupnost stížnostních mechanismů a právní pomoci.

Stáří může přinést větší závislost na pomoci druhých. Nemělo by ale znamenat, že senior přestane mít svůj hlas, soukromí a možnost ovlivňovat vlastní život. A právě rodina může být tou, která si všimne, když se něco začne měnit. Někdy stačí položit otázku, kterou za seniora nikdo jiný nepoložil: „Je to takhle opravdu v pořádku?“