Léčebny dlouhodobě nemocných chtějí změnit svou špatnou pověst. Umírající pacienti mají dostat více prostoru pro svá přání

Léčebny dlouhodobě nemocných si mnoho lidí spojuje s místy, kde pacienti tráví poslední dny života. Šestnáct českých zařízení chce tuto pověst změnit. Větší pozornost se má věnovat přáním umírajících i jejich rodin.

Senior v LDN.
i
Foto: Shutterstock
Senior v LDN.

Když se zdravotní stav člověka zhorší natolik, že se o něj rodina nedokáže postarat doma, často přichází na řadu léčebna dlouhodobě nemocných. Mnozí lidé však mají z pobytu v LDN obavy. Podle průzkumu z roku 2025 by tam poslední dny života nechtěla strávit více než polovina dotázaných.

Za špatnou pověstí těchto zařízení stojí mimo jiné nedostatek personálu, který má na jednotlivé pacienty často jen omezený čas.

Na lůžkách následné a dlouhodobé péče přitom každoročně umírají tisíce lidí. Jen v roce 2023 tam zemřelo 12 514 pacientů, pro srovnání v hospicích jich bylo 4 232.

V LDN platí pobyt zdravotní pojišťovna, v domově pro seniory klient.
i
Zdroj: Shutterstock

Podle Zdravotnického deníku se počet úmrtí v těchto zařízeních pohybuje kolem 15 tisíc ročně. Zdravotníci se proto musí věnovat také lidem na konci života. Kromě zmírňování bolesti a dalších potíží s nimi řeší jejich obavy, přání i to, zda chtějí při zhoršení zdravotního stavu znovu do nemocnice.

Více času na rozhovor

Situaci se snaží změnit Centrum paliativní péče společně s Nadačním fondem Abakus. Do jejich tříletého projektu se zapojilo šestnáct léčeben z různých částí Česka. V loňském roce odborníci připravili návrh nových postupů a letos je začali zavádět do praxe.

Školením prošli lékaři, zdravotní sestry i sociální pracovníci. V jednotlivých zařízeních postupně přibývají také koordinátoři paliativní péče, kteří mají pomáhat s domluvou mezi zdravotníky, pacienty a jejich rodinami.

Důležité je především zjistit, co si samotný pacient přeje. Kupříkladu starší člověk s vážným onemocněním může chtít trávit co nejvíce času se svými dětmi a mít jistotu, že ho nebude trápit bolest.

Jiný zase upřednostní další léčbu a bude chtít znát všechny možnosti. O těchto věcech by měli zdravotníci s pacienty mluvit včas, dokud jsou schopni svá přání vyjádřit. Pomůže to i příbuzným, kteří pak lépe vědí, jakou péči jejich blízký očekává.

Paliativní péče se zaměřuje především na zmírnění zdravotních obtíží a zachování co nejlepší kvality života. Může probíhat současně s další léčbou.

V některých léčebnách proto začínají častěji pořádat společná setkání pacientů, jejich rodin a zdravotníků. Mohou si při nich promluvit o dalším průběhu péče a domluvit se na konkrétních věcech, jmenovitě na možnostech návštěv, zmírnění zdravotních potíží nebo případném převozu do hospice.

Na čem se společně dohodnou, zdravotníci zapíší do dokumentace, aby informace měli k dispozici i jejich kolegové. Každá zapojená léčebna má navíc svého mentora, který jí pomáhá nové postupy zavádět.

Zaměstnanci také absolvují stáže v hospicích, kde mohou získat další zkušenosti s péčí o umírající pacienty.

Geriatrická interní klinika.
i
Foto: FN Motol

Přání pacientů se dostávají do praxe

První změny se projevují také v prostředí samotných léčeben. Některá zařízení upravují pokoje tak, aby pacienti mohli trávit poslední chvíle se svými blízkými v soukromí. Jinde vznikají prostory, kde se rodina může se zesnulým v klidu rozloučit.

Pozornost se věnuje i tomu, jak personál předává pozůstalým osobní věci jejich blízkých. Pro zdravotníky může jít o drobnosti, pro rodinu však mohou mít v tak těžké chvíli velký význam.

Do projektu se zapojila také nemocnice ve Varnsdorfu. Zaměřila se na školení zaměstnanců, lepší spolupráci mezi zdravotníky a sjednocení postupů při péči o vážně nemocné. V září oznámila, že připravuje také pozici koordinátora paliativní péče. Zaměstnanci si zároveň vyměňují zkušenosti s kolegy z dalších léčeben.

Pacienti by díky tomu měli lépe vědět, na koho se mohou obrátit se svými obavami, a jejich rodiny by měly dostávat srozumitelnější informace o zdravotním stavu a další péči.

Zavádění změn však komplikuje nedostatek personálu. Vedoucí projektu Karolína Pochmanová upozorňuje, že zdravotníci potřebují na rozhovory s pacienty a jejich rodinami především dostatek času.

Záleží také na spolupráci celého týmu. O vážně nemocného člověka se během dne stará několik pracovníků a všichni by měli vědět, jakou péči potřebuje a co si sám přeje. V případě potřeby se mohou obrátit také na odborníky na paliativní péči.

author avatar
Jiří Lacina
Ekonom a novinář, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, působil mimo jiné v redakci iDNES.cz. Zaměřuje se především na důchodovou problematiku, osobní finance a sociální politiku. Ve svých článcích sleduje legislativní změny, důchodové reformy i ekonomické souvislosti stárnutí populace. Věnuje se výpočtům penzí, pravidlům důchodového pojištění a dopadům státních rozhodnutí na život seniorů. S využitím statistik, odborných analýz a konkrétních příkladů přibližuje čtenářům fungování důchodového systému i širší ekonomické souvislosti. Zajímá ho ale i aktuální společenské dění a praktické otázky každodenního života ve vyšším věku.

Více k tématu