Juchelka chystá zásadní změny pro lidi před důchodem: Místo nadšení přišel strach z další práce navíc
Práce před důchodem může pro někoho znamenat jistotu a kontakt s lidmi. Pro jiné je to představa, že poslední zdravé roky stráví v práci. Když Aleš Juchelka mluvil o chytrých změnách pro starší pracovníky, čtenáři začali psát hlavně o únavě, zdraví a strachu, že do penze dojdou vyčerpaní.
Sledovat v Google Zprávách
Ministr práce Aleš Juchelka chce řešit situaci lidí před důchodem podle jejich skutečných možností. Mluví o zdraví, náročnosti práce, rodinných závazcích i tom, zda má člověk šanci udržet si místo nebo najít nové. V reakcích však zaznělo, že pro mnoho lidí podobné návrhy nezní jako podpora, ale jako další pobídka vydržet v práci déle, i když mají za sebou desítky let směn, fyzicky namáhavou profesi nebo je už teď trápí zdravotní obtíže.
Lidé nechtějí čekat na další změny
V diskuzi pod článkem na portálu České důchody se řada čtenářů vracela k jedné věci. Místo další motivace k práci by raději chtěli klidný odchod do penze, dokud jim slouží zdraví.
„Tak než se dočkat chytrých změn, jdu do předčasného důchodu,“ reagoval Milan Bauer.
Podobně to vidí Petr Kyseláček: „To určitě. Ani o minutu déle. Chystám se do předčasného důchodu a nic mě nezastaví. Nohy na stůl a pohoda.“
Simona Štecherová popsala vlastní plán ještě konkrétněji: „Je mi 52 let a už v podstatě stříhám metr. Do 55 let a končím, jsem OSVČ, mám odpracováno dost.“
Tyto reakce ukazují, že část lidí chce odejít dřív, a to i za cenu nižšího důchodu. Nečekají na nové motivační úpravy. Bojí se, že čím déle budou čekat, tím méně sil jim na skutečný důchod zůstane.
Práce do vysokého věku budí odpor
Juchelka uvedl, že samotná zákonná hranice důchodového věku nestačí a stát má víc zohlednit skutečnou situaci starších lidí. Ministerstvo zároveň mluví o úpravách pro pracující důchodce a o lepším rozlišení náročných profesí.
V komentářích ale lidé reagovali hlavně na představu další práce ve vyšším věku. Někteří z nich používali nadsázku, ale emoce jsou jasné.
Jan Jánský to shrnul krátce: „Makat až do smrti, sen každé vlády.“
„Chytrá změna bude pravděpodobně umřít za chodu, to je asi žádoucí, že?“ přidala uživatelka Krestana.
Miroslav Touček reagoval ještě tvrději: „Chytrá změna bude tato: odrbeme vás tak, že budete muset dělat do smrti.“
Ivana Dresia přidala černý humor: „V den svýho pohřbu budu muset ještě do oběda pracovat.“
Za těmito větami je vidět obava z budoucnosti. Lidé mají pocit, že se hranice odpočinku pořád posouvá. Nechtějí, aby se z důchodu stalo období, do kterého člověk dojde vyčerpaný a nemocný.
Těžká práce není kancelář
Nejsilnější reakce mířily na rozdíl mezi profesemi. Někomu může práce po šedesátce dávat smysl. Jiný má za sebou desítky let směn, zvedání těžkých věcí, bolesti zad, práce venku nebo ve výrobě. Pro takové lidi zní další aktivita po důchodu spíš jako trest.
„Měl by se brát ohled na lidi, co celý život manuálně a těžce pracovali, protože ti si ten důchod užijí nejméně. Jsou prostě unavení,“ napsal Petr Bohm.
Jiří Bauer by rozlišoval kancelářskou a fyzickou práci. „Pokud někdo chce zůstat aktivní v práci i v důchodu, tak ať pracuje. Převážně ti, co makají, mají fyzicky náročnou práci, tak ti už by určitě raději šli do důchodu v 60 letech, ne-li dříve. Ten, kdo sedí v kanceláři a nemaká rukama, ten určitě na tom není tak zle jako ten, co fyzicky maká,“ uvedl.
Miloš Michal přidal osobní pohled: „No já mám slušný důchod 27 300 Kč. A proč? Protože jsem makal. A nemám potřebu ještě makat. To nechám mladým.“
Předdůchod jako únik z nejistoty
Vedle předčasného důchodu lidé zmiňují také předdůchod. Ten může být pro některé možností, jak přestat pracovat dříve a překlenout období do řádného důchodového věku z vlastních úspor v penzijním spoření. Na rozdíl od předčasného důchodu se následně státní důchod kvůli samotnému čerpání předdůchodu nekrátí.
Pavel Polášek napsal: „Chystám se do předdůchodu. Peníze na to budou. Pět let sice za málo, ale s možností dělat např. na poloviční úvazek. Pak důchod bez krácení za předčasnost. Možná bude menší o pár procent, která bych dostal za roky nad odpracované minimum.“
Lidé chtějí mít cestu ven z plného pracovního tempa. Nemusí to znamenat úplný konec práce ze dne na den. Pro někoho je přijatelnější zkrácený úvazek, menší příjem a víc času na vlastní zdraví.
Poslední roky, kdy se člověk hýbe
U důchodů se často počítají roky, procenta a úvazky. V komentářích se ale objevuje obyčejnější obava. Co když člověk stráví poslední lepší roky v práci a na důchod už mu zůstane hlavně léčení?
„Jasně, strávím poslední léta života, kdy se ještě můžu trochu hýbat, v práci,“ reagoval Jiří Novak.
Pro mnohé není důchod luxus ani nečinnost. Je to období, kdy si chtějí ještě zařídit věci doma, být s rodinou, jet na výlet, hlídat vnoučata nebo se dát zdravotně trochu dohromady.
Pokud stát mluví o chytrých změnách, lidé chtějí slyšet, že se nebude měřit všem stejně. Těžká práce, zdravotní stav a šance vydržet v zaměstnání do vyššího věku nejsou drobnosti. Pro mnoho lidí rozhodují o tom, zda do důchodu odejdou po svých, nebo úplně vyčerpaní.
