Pes dokáže vycítit nemoc, kterou člověk sám ještě nemusí poznat. Vědci to potvrdili u několika diagnóz
Pes někdy začne svého člověka nezvykle očichávat, olizovat na jednom místě nebo se chová jinak než obvykle. Majitelé podobné situace občas spojují s nemocí. Může za tím skutečně být něco víc než náhoda? Vědci už řadu let zkoumají, zda psi dokážou zachytit změny v lidském těle dříve, než si jich člověk sám všimne. U několika diagnóz mají překvapivě zajímavé výsledky.
Sledovat v Google Zprávách
Nejde o žádnou nadpřirozenou schopnost. Psí čich je mimořádně citlivý a dokáže rozlišovat pachové látky, které lidský nos nezachytí. Při některých onemocněních se mění chemické složení tělesných tekutin nebo látek, které člověk vylučuje kůží a dechem, a právě tyto rozdíly se vědci snaží využít.
Parkinsonova nemoc se může projevit i změnou pachu
Jedním z nejzajímavějších příkladů je Parkinsonova nemoc. Toto neurologické onemocnění se obvykle spojuje hlavně s třesem, zpomalenými pohyby a svalovou ztuhlostí. Výzkum ale ukazuje, že určité změny mohou být patrné také v kožním mazu.
V roce 2025 zveřejnil tým vědců z univerzit v Bristolu a Manchesteru studii, ve které dva vycvičení psi rozlišovali vzorky kožního mazu od lidí s Parkinsonovou nemocí a od zdravých kontrolních osob. Po několikaměsíčním tréninku následovalo testování, při němž ani lidé provádějící zkoušku nevěděli, které vzorky jsou pozitivní.
Výsledky byly pozoruhodné. Jeden pes správně označil 70 procent vzorků od nemocných a druhý 80 procent. U zdravých kontrolních vzorků dosáhli 90, respektive 98 procent správných negativních výsledků. Šlo však pouze o dva psy a laboratorně připravené vzorky, nikoli o běžné vyšetřování pacientů v ordinaci.
Výzkumníci se proto snaží zjistit, které konkrétní látky za změnou pachu stojí a zda by se daly využít k vytvoření spolehlivého diagnostického testu. V budoucnu by takový postup mohl pomoci při včasném rozpoznání nemoci, zatím ale zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Psi zkoušeli odhalovat také rakovinu
Pozornost vědců přitahuje už dlouho i schopnost psů rozlišovat vzorky od lidí s některými druhy nádorových onemocnění. Zkoumala se například rakovina plic, prostaty nebo prsu. Psi při pokusech čichali k dechu, moči či jiným biologickým vzorkům a měli označit ty, které pocházely od nemocných lidí.
Předpokládá se, že nádorové onemocnění může měnit směs těkavých organických látek, které tělo uvolňuje. Jejich složení může být odlišné od vzorků zdravých lidí. Pes se během výcviku učí rozpoznávat právě tuto pachovou stopu.
Výsledky jednotlivých studií se ale výrazně liší. V některých pokusech dosahovali psi vysoké úspěšnosti, v jiných byla jejich schopnost rozpoznat nemoc podstatně slabší. Záleží mimo jiné na způsobu výcviku, počtu vzorků i na tom, jak přesně vědci test připravili.
Systematický přehled publikovaný v roce 2022 v odborném časopise Applied Animal Behaviour Science analyzoval 58 studií zaměřených na schopnost psů rozpoznávat nemoci čichem. Výzkum ukázal, že psi dokážou v kontrolovaných podmínkách rozlišovat vzorky spojené s různými nemocemi. Autoři však upozornili na rozdíly v metodice jednotlivých studií a na potřebu dalšího ověřování, než bude možné tuto metodu spolehlivě využívat v praxi.
Dokážou poznat i malárii
Dalším příkladem je malárie, infekční onemocnění přenášené komáry. Vědci v Gambii zkoumali, zda vycvičení psi dokážou rozpoznat nakažené děti podle pachu jejich nošených ponožek.
Studie zveřejněná v roce 2019 v časopise The Lancet Infectious Diseases ukázala, že psi dokázali některé vzorky od lidí nakažených parazitem označit správně, přestože tito lidé nemuseli mít zjevné příznaky. Úspěšnost však nebyla stoprocentní a psi nerozpoznali všechny nakažené.
Takový výsledek je důležitý zejména pro vývoj metod, které by mohly pomáhat při vyhledávání infekcí v oblastech s omezeným přístupem k laboratorní diagnostice. Neznamená to ale, že by pes mohl člověku spolehlivě potvrdit nebo vyloučit malárii.
Cukrovka? Tady je potřeba opatrnost
Psi se cvičí také k tomu, aby upozornili člověka s diabetem na změny hladiny krevního cukru. Někteří dokážou reagovat na pachové změny, které doprovázejí hypoglykemii, tedy nebezpečně nízkou hladinu glukózy. Mohou například začít svého majitele strkat čumákem, kňučet nebo jinak signalizovat, že se něco děje.
Ačkoli zkušenosti majitelů bývají často pozitivní, vědecké výsledky nejsou jednotné. Studie publikovaná v roce 2017 sledovala 14 lidí, kteří používali takzvané diabetické asistenční psy. Přesnost upozornění se mezi jednotlivými zvířaty výrazně lišila a většina psů nedokázala spolehlivě zachytit všechny sledované výkyvy krevního cukru.
Pes proto může být užitečnou podporou, ale neměl by nahrazovat glukometr ani kontinuální monitor glukózy. Pokud člověk potřebuje kontrolovat hladinu cukru, měl by se nadále řídit doporučenou léčbou a výsledky měření.
Co pes skutečně vycítí a co si jen domýšlíme
Čich psa je mimořádně citlivý, samotné očichávání člověka ale ještě není důkazem, že zvíře poznalo nemoc. Psi zkoumají okolí přirozeně a jejich chování ovlivňuje řada věcí. Pokud se pes začne chovat nezvykle, může to být důvodem věnovat pozornost vlastnímu zdraví, nikoli však důvodem k závěru, že má člověk konkrétní diagnózu.
Je také rozdíl mezi běžným domácím mazlíčkem a psem, který prošel cíleným výcvikem. Vědecké studie zpravidla pracují se zvířaty, která se učí rozpoznávat konkrétní pachové vzorky a jejich reakce se následně vyhodnocují za kontrolovaných podmínek.
Výzkum psího čichu by jednou mohl přispět k vývoji rychlých a neinvazivních testů. Zatím však není možné spoléhat se na psa jako na diagnostický nástroj. Pokud člověk pozoruje zdravotní potíže nebo změny, které ho znepokojují, měl by je řešit s lékařem bez ohledu na chování svého zvířete.
