„Nejdřív jsem si vzal jednu tabletu navíc. Pak už několik a doktorovi jsem začal lhát.“ Závislost na lécích často začíná nenápadně

Na začátku bývá obyčejná snaha zvládnout bolest, úzkost nebo nespavost. Člověk si vezme lék, po kterém se mu uleví, a postupně zjistí, že bez něj se cítí čím dál tím hůř. Riziko závislosti se týká především některých léků na uklidnění, spaní a silnou bolest. Jedna tableta navíc sice nemusí na první pohled vypadat jako začátek vážného problému, potíž ale přichází ve chvíli, kdy se z výjimky stane pravidlo. Lék začne určovat, kdy člověk půjde spát, jak zvládne stres nebo jestli vůbec vyjde z domu.

Právě nenápadný začátek je u lékové závislosti natolik zrádný, že snadno dostane pacienta do začarovaného kruhu. Člověk s rozvinutou závislostí už totiž nemusí lék užívat proto, aby se dostal do nějakého změněného stavu, často se jen snaží fungovat stejně jako dřív.

Když lék přestane stačit

U některých přípravků si organismus na účinnou látku postupně zvyká. Původní dávka pak nemusí mít stejný účinek jako na začátku a člověk začne přemýšlet, jestli si nevezme další tabletu nebo zda ji nemá užít dříve.

Státní zdravotní ústav popisuje právě tento vývoj jako jeden z typických mechanismů vzniku závislosti. S postupem času může docházet ke zvyšování dávek nebo ke zkracování intervalů mezi jednotlivými dávkami.

Varovným momentem bývá také změna vztahu k léku. Člověk začne mít strach, že mu dojde, kontroluje počet tablet doma nebo si hlídá, kdy si může říct o další recept. Někdy začne svůj skutečný způsob užívání před okolím i lékařem zatajovat.

Pozornost si zaslouží léky na uklidnění a spaní

Mezi skupiny, u kterých se může rozvinout závislost, patří především anxiolytika a sedativa, hypnotika a některá analgetika. Riziko se týká například benzodiazepinů a takzvaných Z-hypnotik, používaných při nespavosti.

U benzodiazepinů je problém mimo jiné v tom, že mohou poměrně rychle přinést úlevu. Právě proto se člověk může naučit spoléhat na tabletu pokaždé, když přijde úzkost nebo napětí.

Psychiatrička Mária Králová v rozhovoru pro Novinky upozornila: „Pacient často sáhne po prostředcích, po kterých se mu uleví.“ Podle ní může jít například o alkohol nebo léky ze skupiny benzodiazepinů, a to zejména u lidí s úzkostnými či panickými potížemi.

Ani léky předepsané lékařem proto nejsou automaticky bez rizika. Kupříkladu u benzodiazepinů se může vytvořit tolerance a při delším užívání také závislost.

Někdy nejde o jednu tabletu, ale o celý řetězec

Problém může vzniknout například u člověka, který začne užívat lék kvůli nespavosti. První týdny mu pomáhá usnout, a když už účinek není stejný, přidá další dávku. Po vynechání se spánek zhorší a člověk si to může vysvětlit jednoduše, tedy že bez léku už prostě neusne.

„Jednou jsem si od sestry vzal Stilnox, měl jsem hodně těžké období v práci, měl jsem problémy se spánkem, potřeboval jsem se prostě vyspat. Z jednoho prášku jsem se postupem času dostal do těžké závislosti na lécích. Nejdřív jsem od lékaře dostal Zolpidem, postupně navyšoval množství, protože jeden prášek mi prostě nestačil. Abych zesílil účinek, kombinoval jsem ho s jinými prášky, které mi zase napsal jiný lékař. Nespal jsem klidně celou noc, měl jsem paniky, co budu dělat, až mi dojde a nikdo mi ho třeba nenapíše, postupně jsem přestal fungovat i přes den. Dodnes se léčím, a i když je to lepší, nejsem z toho ještě venku a nevím, jestli ještě někdy budu úplně v pohodě. Kdybych věděl, co nastane, s prášky na spaních bych si nic nezačínal,“ řekl pro České důchody respondent Radim (62 let).

Podobný mechanismus se může objevit u léků na úzkost. Tableta rychle zmírní nepříjemné pocity, takže se k ní člověk vrátí při další náročné situaci. Postupně se z řešení konkrétního problému stává způsob, jak zvládat běžné fungování.

U opioidních léků proti bolesti je zase rizikem samotná závislost na účinné látce. Při vysazení se navíc může vracet bolest, což celý problém ještě komplikuje.

Signály, kterých si lze všimnout

Nejde o jeden konkrétní příznak. Pozornost si zaslouží hlavně situace, kdy člověk:

• bere lék častěji nebo ve větším množství, než bylo domluveno,
• potřebuje vyšší dávku, aby dosáhl stejného účinku,
• přemýšlí, kdy si vezme další tabletu,
• obává se, že mu lék dojde,
• shání recept u více lékařů,
• užívání před okolím zatajuje,
• pokračuje v něm navzdory problémům,
• po vynechání pociťuje úzkost, neklid, třes, nespavost nebo jiné obtíže.

Právě změna chování může být nápadnější než samotný počet užívaných tablet. U člověka, který lék potřebuje stále častěji a jeho denní režim se začíná točit kolem další dávky, je vhodné situaci řešit s lékařem.

Proč není dobré léky vysadit ze dne na den

Tady může být snaha „seknout s tím“ nebezpečná. U některých návykových léků se po náhlém vysazení objevují výrazné abstinenční příznaky a u benzodiazepinů může v některých případech dojít i k epileptickému záchvatu.

Zpráva o problematickém užívání psychoaktivních léků v České republice za rok 2024 doporučuje při rozvinuté závislosti bezpečnou detoxifikaci a postupné snižování dávek pod odborným dohledem. Součástí léčby může být také psychologická podpora a řešení potíží, kvůli kterým člověk původně po léku sáhl.

To je důležité například u člověka, který začal brát prášky kvůli úzkostem. Samotné odebrání léku nevyřeší příčinu, kvůli níž ho začal potřebovat.

Lékař může zjistit i to, co pacient neřekne

Zneužívání léků může být obtížnější odhalit také proto, že některé přípravky předepisují různí specialisté. Pacient pak může získat další recept, aniž by jeden lékař znal celý kontext jeho užívání.

Právě tady může pomoci elektronický lékový záznam, v němž zdravotníci vidí předepsané a vydané léky. Na jeho význam upozorňoval například adiktolog Viktor Mravčík, který v médiích popisoval riziko získávání psychoaktivních léků od více lékařů.

Psycholog a odborník na drogy Ivan Douda zase v rozhovoru pro Novinky upozornil, že problémem bývá nízká informovanost lidí, kteří psychoaktivní léky užívají. „Nejsou dostatečně varováni, že jsou to prostě drogy,“ uvedl.

Problém není pouze teoretický. Podle Souhrnné zprávy o závislostech v České republice z roku 2024 je v kontaktu s adiktologickými programy ročně přibližně 2 500 uživatelů sedativ a hypnotik. Nejčastěji jde o benzodiazepiny. Přibližně 400 lidí je kvůli této závislosti ročně hospitalizováno. Většinu léčených tvoří lidé starší 40 let a mezi nimi je významná také skupina lidí nad 70 let.

Čísla zachycují pouze lidi, kteří se dostanou do kontaktu s léčbou. Skutečný rozsah problému proto může být vyšší.

Pomoc začíná často obyčejným rozhovorem

Člověk nemusí čekat, až bude brát desítky tablet denně. Pokud má pocit, že bez léku nedokáže usnout, zvládnout úzkost nebo fungovat během dne, je vhodné to říct praktickému lékaři či specialistovi, který lék předepisuje.

Důležité je přiznat také skutečné množství a frekvenci užívání. Lékař pak může posoudit, zda je možné dávku bezpečně upravit, zda je vhodné postupné vysazování, nebo jestli je potřeba zapojit adiktologickou či psychiatrickou péči.

U závislosti na lécích není ostudou říct si o pomoc. Mnohem větší problém může vzniknout ve chvíli, kdy člověk začne svůj vztah k léku tajit a snaží se ho řešit sám.