Nechtějí vypadat staře, a tak raději trpí. Mnozí senioři se stydí používat pomůcky, které by jim přitom usnadnily život
Když přijde řeč na naslouchátko, umělý chrup, inkontinenční pomůcky nebo u někoho i brýle na dálku, řada starších lidí se zastydí. Přitom jde o běžnou součást stárnutí. Mnoho seniorů má ale pocit, že jakmile po něčem takovém sáhnou, dají všem kolem najevo, že už jsou staří a slabí. Raději se pak u nedělního oběda jen mlčky usmívají, i když půlce rozhovoru nerozumějí, nebo se ze strachu z trapné chvíle zavřou doma a přestanou chodit mezi přátele.
Může jít o zdánlivé maličkosti, které ale dokážou člověku výrazně zasáhnout do každodenního života.
Brýle, co prý přidávají léta
Ostych se občas nevyhne ani obyčejným brýlím. Na čtení je doma vytáhne skoro každý, venku je to ale jiné. Senioři mohou mít pocit, že jim obroučky na obličeji zbytečně přidávají roky, nebo si jen nechtějí připustit, že zrak už není co býval.
Bez správných dioptrií se ale oči rychle unaví a snadno z toho může rozbolet i hlava. Ještě horší je to s bezpečím. Stačí přehlédnout hranu schodu nebo obrubník a ošklivý pád je na světě. Pečlivě vybrané obroučky přitom dokážou obličej rozsvítit a mohou seniorovi slušet.
Strach kýchnout a drahé účty u zubaře
U zubních náhrad hraje roli jiná obava. Potíže s chrupem přicházejí s věkem běžně. Podepisuje se na nich dědičnost, léky způsobující sucho v ústech nebo třeba onemocnění dásní. Přesto se za protézu spousta seniorů stydí. Co když povolí fixační krém a zuby se při jídle pohnou? Někdo má dokonce strach se nahlas zasmát nebo kýchnout, aby se mu náhrada v ústech neuvolnila.

Když chybí jistota při kousání, z jídelníčku postupně mizí křupavá zelenina, jablka, ořechy i maso. Tělu chybí živiny, což může přispět k podvýživě a úbytku sil. Druhou stranou mince jsou peníze. Základní celkovou náhradu sice jednou za čtyři roky zaplatí zdravotní pojišťovna, jenže za zubní implantáty se doplácí tisíce až desítky tisíc korun. Tolik z důchodu ušetří málokdo. Vždycky se ale vyplatí probrat se zubařem dostupnější varianty, třeba částečně kotvené náhrady, které drží pevně. A někdy pomůže říct si o podporu dětem. Doma často vůbec netuší, že seniora taková věc trápí.
Když ticho bolí víc než přístroj za uchem
Se sluchadlem bývá ostych ještě silnější. Stále je s nimi spojeno silné stigma, že jde o viditelný důkaz nemohoucnosti. Lidé se bojí, že na ně ostatní začnou mluvit pomalu a přehnaně nahlas, jako by jim to najednou přestalo myslet.
Člověk, který špatně slyší, postupně přestane chodit do divadla, nevolá si s vnoučaty a na oslavách jen unaveně sleduje dění kolem sebe. Neustálé domýšlení slov dokáže mozek i po krátké chvíli značně vyčerpat. Některá současná digitální sluchadla už přitom dávno nevypadají jako velké béžové aparáty z minulého století. Pod vlasy se skoro ztratí.
Ty nejmenší zapadnou přímo do zvukovodu, takže připomínají spíš bezdrátová sluchátka. Jejich vhodnost ale vždy závisí na sluchové vadě. Zdravotní pojišťovna na ně navíc každých pět let přispívá několika tisíci korunami. VZP u dospělých od 19 let přispívá na jedno sluchadlo 6 817,44 Kč. Při splnění stanovených podmínek lze získat úhradu také na sluchadlo pro druhé ucho.
Největší tabu se schovává pod oblečením
Velmi citlivým tématem jsou inkontinenční pomůcky. Únik moči trápí ve stáří muže i ženy zcela běžně, přesto se o něm v rodinách skoro nemluví a návštěvu lékaře může řada lidí odkládat klidně roky. Speciální vložky nebo navlékací kalhotky mohou odmítat. Jednoduše ze strachu, že budou vidět pod kalhotami, při chůzi zašustí nebo okolí ucítí zápach.
Kvůli těmto obavám senioři raději sedí doma, nejezdí na výlety a každou cestu po městě plánují jen podle toho, kde jsou veřejné toalety. Dnešní vložky a kalhotky na únik moči jsou tenké, prodyšné a pod běžným oděvem mnohdy ani nejsou znát. Jsou navrženy tak, aby absorbovaly tekutinu a neutralizovaly nepříjemný zápach. Praktický lékař, urolog nebo gynekolog je navíc může předepsat na ePoukaz, který částečně doplácí pacient.
Nikdo se nestydí za to, že si v zimě vezme teplý kabát nebo v dešti otevře deštník. Stejně přirozené je využít brýle, sluchadlo, umělé zuby nebo vložky. Nejsou to známky prohry, ale obyčejní pomocníci, kteří mají život usnadnit.
Zdroje: VZP, OZP, Ministerstvo zdravotnictví – nezávislý portál, VZP, UVN
Sledovat v Google Zprávách