Ekonom Mojmír Hampl: Měli bychom si sami zvolit, kdy půjdeme do důchodu
Strop důchodového věku není nutný a lidé by si sami měli zvolit, kdy skončí v práci, říká renomovaný ekonom Mojmír Hampl. Obratem ale dodává, že je zároveň nutné od určitého věku podporovat pracující seniory a více sankcionovat důchody předčasné. V rozhovoru pro České důchody také uvádí, že důchody a ekonomika spolu dýchají, a pokud se ekonomice nebude dařit, můžeme na bohatnoucí důchodce rychle zapomenout.
Pane Hample, jak se díváte na budoucnost důchodového systému?
Budoucnost důchodového systému je přece nedílně spojena s budoucností celé ekonomiky a země. Pokud budeme dále jako společnost bohatnout, růst, vytvářet nové hodnoty a pokud se bude zvyšovat životní standard obecně, pak to bude znamenat i lepší životní standard seniorů, kteří jsou závislí dominantně na prvním pilíři, na průběžném systému. A obráceně.
Mám pocit, že se v naší veřejné debatě zabydlelo uvažování o důchodovém systému jako o separátní, posvátné a od zbytku hospodářství zcela oddělené proměnné. Tak to samozřejmě není a nebude. A chápu, že to vzniká proto, že je tady velká a narůstající skupina seniorů závislých na státu, která je prostě dobrou a skoro neodolatelnou cílovou voličskou skupinou pro politiky a jejich lovení hlasů.
Mají se Češi obávat toho, že na důchody nebudou peníze, jak varují někteří kolegové ekonomové?
Slovní spojení „nebude na důchody“ je v zásadě mediální zkratka, které nerozumím. Důchody jsou druhou nejdůležitější mandatorní položkou státního rozpočtu, po obsluze dluhu. Zajímat nás musí, na co jiného z veřejných peněz nebude, pokud ekonomika neporoste a bude dále narůstat podíl seniorů vzhledem k ekonomicky aktivní populaci. Tak se ale skoro nikdo neptá, Danuše Nerudová je výjimka.
Je reálné, že se důchody budou snižovat, nebo jde o zbytečné strašení?
To je podobné. Na to není absolutní, ale jen relativní odpověď. Klesat za jakých podmínek? Pokud budou klesat všechny ceny v ekonomice a všechny mzdy, pak mohou jistě klesat i důchody. Snad to ale centrální banka nedopustí. Když se ekonomice nebude dařit, tak důchody spíš neporostou.
Ekonomika a důchody dýchají spolu
Jakou roli budou hrát silné ročníky, takzvané Husákovy děti, které v nejbližších letech hromadně odejdou do důchodu?
Odpověď přece všichni známe. Jejich odchodem do důchodu, pokud se zázračně nezvýší třeba migrací objem aktivní populace nebo nebudeme měnit další parametry důchodů, se dále sníží podíl ekonomicky aktivních k těm neaktivním.
KDO JE MOJMÍR HAMPL
Ekonom Mojmír Hampl byl v letech 2008 až 2018 viceguvernérem České národní banky. Předtím působil jako ekonom v České spořitelně a ve vedení České konsolidační agentury. Nyní pracuje v prestižní poradenské společnosti KMPG. Je ženatý a má dvě děti.
Jak vnímáte výraznou valorizaci v posledních letech? Měla by pokračovat?
Valorizace, která opakovaně šla nad rámec valorizačního vzorce, byla jistě příjemná pro seniory, ale zase vytvořila v dobrých časech vyšší zátěž mandatorních, povinných výdajů státu pro špatné časy, které nyní prožíváme.
Jak jsem už říkal – důchody a ekonomika dýchají spolu. Nevím, jak by ve špatných časech, kdy jsou deficity veřejných rozpočtů rekordní, mohl někdo rozumně ekonomicky obhájit valorizaci nad rámec zákonného minima.
Když se podíváte na český důchodový systém, co je jeho nejsilnější stránka a čeho bychom si měli vážit?
Tak první pilíř je třeba tou průtokovostí – dnes vyberu, zítra vyplatím – vlastně elegantně jednoduchý a tím pádem málo finančně zneužitelný.
Na druhou stranu velká závislost na něm vytváří pokušení politicky využívat ne zdroje v něm (žádné tam nejsou), ale ty, kteří na něm závisejí a nemají žádný jiný zdroj příjmů a kupovat si jejich hlasy tím, že jim nabídnu vyšší příjmy na úkor jiných veřejných statků a služeb.
Velké emoce u budoucích důchodců vzbuzuje důchodový věk, momentálně zastropován na 65 letech. Váš pohled na tuto problematiku?
Skvělé by bylo, kdybychom si mohli zvolit, kdy do důchodu půjdeme a neměli vůbec žádný strop. Jen bychom od určitého věku třeba podporovali pracující seniory tím, že by ze mzdy neplatili vůbec sociální a zdravotní pojištění, a sankcionovali víc odchody předčasné.
Myslím, že k tomu při rozevírání nůžek mezi aktivní a neaktivní populací stejně dojde. Prostě tento parametr průběžného systému nezůstane jednou provždy fixní.
Nevím, proč se tomu říká reforma
Je nutné měnit důchodový systém zásadní reformou? Nebo jsou ty letité debaty spíše mimo?
Já moc nevěřím, že lze vytvořit systém, v němž – jednoduše řečeno – vezmeme dnešním nebo budoucím daňovým poplatníkům nějaký obrovitý balík veřejných peněz, ty necháme zhodnocovat a z něj se bude platit část důchodů nad rámec průběžného systému. Pokud je tohle ona reforma, tak jí z podstaty nedůvěřuji, protože ten balík veřejných peněz nikdy nezůstane v průběhu času ušetřen snahy jej utratit. A nevěřím, že jakákoli reforma může zajistit, že budeme mít bohaté či bohatnoucí důchodce v jinak chudnoucí ekonomice.
A obráceně – představa stále chudnoucích seniorů v bohatnoucí ekonomice též není realistická, už jen politicky ne. Jiná věc je, jestli a jak motivovat lidi, aby sami ze svého odkládali více stranou. To je na jinou debatu.
Jak vnímáte aktuální návrhy důchodové reformy z dílny ministerstva práce a sociálních věcí? Jde hlavně o zavedení nultého pilíře, výchovného za děti a dřívější odchody do důchodu pro náročné profese.
Říká se tomu též reforma, ale nevím proč. Pokud je problémem průběžného systému to, že přibývá těch, kdo ze systému čerpají a ubývá těch, kdo do něj platí, pak tato reforma nic neřeší, jen ten problém prohlubuje. A řešením čehokoli není alokovat do systému příjmy z jiných daní, protože sociální pojištění je stejně jen jiná daň.
Daně nemáme „omašličkované“. Dáme je všechny na hromadu, sečteme a pak z nich odečítáme výdajové položky dle politických a ekonomických kritérií. Takže tohle je jen účetní hra.
Foto: Se souhlasem KPMG ČR