Závěť není jen pro bohaté. Rodině může ušetřit spory i nejistotu

Závěť si mnoho lidí spojuje s velkým majetkem, rodinnými firmami nebo složitými majetkovými poměry. Ve skutečnosti ale může mít smysl i v rodině, která vlastní běžný dům nebo byt, má nějaké úspory a několik dědiců.

Právě v takové situaci může předem sepsaná závěť ujasnit, komu má majetek připadnout, a předejít některým sporům mezi pozůstalými. Závěť přitom neznamená, že člověk za svého života přestává být vlastníkem svého majetku. Jde o rozhodnutí pro případ smrti a lze ji také později změnit nebo odvolat.

Když člověk zemře bez závěti, nastupuje zákon

Pokud člověk nezanechá závěť ani dědickou smlouvu, dědí se podle zákonné dědické posloupnosti. V první dědické třídě dědí děti a manžel, a to stejným dílem. Pokud některé dítě nedědí, jeho podíl přechází na jeho děti. To může být pro některé rodiny naprosto vyhovující. Ne vždy ale odpovídá zákonné rozdělení tomu, co si člověk skutečně přeje.

Představme si například manželský pár se dvěma dětmi. Pokud jeden z manželů zemře a neexistuje závěť, při splnění podmínek první dědické třídy dědí manžel a obě děti každý stejným dílem z toho, co skutečně patří do pozůstalosti.

Právě tady může být důležitá i otázka společného jmění manželů.

Nejdřív se řeší společné jmění, teprve potom dědictví

Pokud byl zemřelý ženatý nebo vdaná, nelze jednoduše vzít všechen majetek manželů a rozdělit ho mezi dědice.

Smrtí jednoho z manželů společné jmění manželů zaniká a musí se vypořádat. Teprve po jeho vypořádání se určuje, co patří do pozůstalosti zemřelého a co připadne pozůstalému manželovi z titulu vypořádání společného jmění.

To je důležité například u společně vlastněného domu, úspor nebo dalších věcí pořízených za manželství. Závětí tedy člověk nemůže rozhodovat o majetku, který mu vůbec nepatří.

Děti nejde závětí jednoduše úplně vynechat

Jedna z nejčastějších představ o závěti je, že člověk může svůj majetek odkázat komukoli a své děti z dědictví jednoduše vyloučit. Tak jednoduché to ale ve skutečnosti není.

Děti zůstavitele jsou nepominutelnými dědici. Pokud dítě nedědí, přechází toto postavení za zákonem stanovených podmínek na jeho potomky. Nepominutelnému dědici náleží povinný díl, pokud se ho předem nezřekl nebo nebyl platně vyděděn.

U zletilého dítěte představuje povinný díl čtvrtinu jeho zákonného dědického podílu, zatímco u nezletilého dítěte jsou pravidla výrazně přísnější. Tomu musí připadnout alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu.

Důležitá je ještě jedna věc. Nepominutelný dědic nemá automaticky nárok na konkrétní věc z pozůstalosti. Jeho právo se týká povinného dílu, který se určuje v penězích.

Manžel/ka a děti nejsou z pohledu závěti ve stejné pozici

Manžel/ka sice při dědění ze zákona patří mezi dědice první třídy, není ale nepominutelným dědicem. Povinný díl chrání pouze potomky zůstavitele, případně za zákonných podmínek jejich potomky.

To může být pro některé rodiny důležité. Zůstavitel může například závětí povolat jako dědice svého manžela a děti v závěti jako dědice nepovolat. Tím však nezmizí jejich právo na povinný díl.

Závěť proto není nástrojem, kterým lze libovolně obejít zákonná práva nepominutelných dědiců.

Závěť může být užitečná i kvůli domu nebo jinému konkrétnímu majetku

Praktický význam závěti se ukáže například tehdy, když člověk nechce, aby jeho majetek po smrti připadl několika lidem v podílech podle zákona.

Může v ní určit, kdo má být dědicem a jaký podíl z pozůstalosti mu připadne. Zákon umožňuje také využít odkaz, kterým lze konkrétní osobě přenechat určitou věc nebo zřídit určité právo, aniž by se tato osoba stala dědicem.

U složitějšího majetku je proto vhodné závěť nepsat jen podle jednoduchého vzoru z internetu. Jedna věta totiž může mít v konkrétní rodinné situaci úplně jiný význam, než člověk zamýšlel.

Závěť nemusí sepisovat notář

Závěť lze pořídit několika způsoby. Pokud ji člověk píše vlastní rukou, musí celý text napsat vlastní rukou a také ho vlastnoručně podepsat. Existuje také závěť, kterou člověk vlastní rukou nenapíše. V takovém případě ji musí podepsat a před dvěma současně přítomnými svědky prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Další možností je notářský zápis. U něj notář ověřuje, zda člověk svou poslední vůli činí s rozvahou, vážně a bez donucení.

U vlastnoruční závěti je přitom velmi důležité hlídat formální náležitosti. Zákon například vyžaduje, aby bylo zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena.

Proč může dávat smysl závěť u notáře?

Notářská závěť má pro mnoho lidí jednu zásadní výhodu. Nezůstane někde založená v šuplíku, kde by ji rodina po smrti nemusela najít.

Notářský zápis o závěti se eviduje v Evidenci právních jednání pro případ smrti. V rámci pozůstalostního řízení pak notář jako soudní komisař zjišťuje, zda je v evidenci závěť nebo jiné právní jednání, které má pro řízení význam.

Sepsání notářského zápisu o závěti aktuálně stojí 1 500 Kč bez DPH a dalších 300 Kč bez DPH za zápis do evidence; připočíst se mohou případné hotové výdaje. U komplikovaných nebo rozsáhlých úkonů může být odměna zvýšena.

Pro někoho tak může být několik tisíc korun za právně správně sepsanou a evidovanou závěť rozumnou cenou za větší jistotu.

Závěť je možné později změnit

Život se může změnit a s ním i představa o tom, komu má majetek připadnout. Závěť je však odvolatelným projevem vůle, takže ji lze později změnit nebo zrušit. Pokud člověk pořídí novou závěť, je proto důležité myslet také na to, jak se vztahuje k té předchozí.

Smysl proto může mít aktualizace závěti například po narození dítěte, rozvodu, novém sňatku, významné změně majetku nebo jiné zásadní životní události.

Co když člověk závěť sepíše doma?

Ani domácí závěť není automaticky bezcenná. Pokud splňuje zákonné požadavky, může být platná. Problém může nastat hlavně tehdy, když rodina o závěti neví, nemůže ji najít nebo začne pochybovat o jejím obsahu či platnosti.

U notářské závěti je situace jednodušší. Notářský zápis se eviduje a v pozůstalostním řízení se k němu přihlédne.

Pokud má rodina po úmrtí pochybnost, zda zemřelý závěť u notáře sepsal nebo u notáře uložil, existuje možnost požádat Notářskou komoru o informaci, zda je v evidenci taková listina vedena. Tuto informaci lze získat až po úmrtí a při prokázání právního zájmu.

Závěť není povinnost, v některých rodinách ale může hodně změnit

Závěť nepotřebuje každý. Pokud člověku přesně vyhovuje zákonné rozdělení majetku a jeho rodinná situace je jednoduchá, nemusí mít důvod pořizovat vlastní pořízení pro případ smrti.

Jiná situace nastává tam, kde chce člověk předejít nejistotě. Třeba když má partnera, děti z různých vztahů, nemovitost, úspory nebo konkrétní představu o tom, komu má určitá část majetku připadnout.

Dobře připravená závěť sice nezaručí, že se mezi dědici nikdy neobjeví spor. Může ale předem jasně vyjádřit, jakou poslední vůli měl člověk na mysli, a dát rodině pevnější výchozí bod pro pozůstalostní řízení.

Zdroje: NK ČR, GOV, Dostupný advokát, Portál GOV