Začíná to nákupem a odvozem k lékaři a končí celodenní pomocí. Stát na péči o rodiče přispěje až 27 tisíc měsíčně
Nejdřív vezmete mamince cestou z práce nákup. Příště ji odvezete k lékaři, vyzvednete léky a vyřídíte složenky. Po čase už si podle rodiče plánujete část týdne. Hranice mezi běžnou pomocí a péčí se totiž často posune nenápadně.
Sledovat v Google Zprávách
Z běžné rodinné pomoci se může postupně stát pravidelná péče, aniž si toho člověk hned všimne. Přibývají další povinnosti a rodič je na pomoci svého dítěte čím dál více závislý. V určité chvíli už nejde jen o občasnou výpomoc, ale o dlouhodobou péči, která začíná ovlivňovat i život samotného pečujícího.
Samotný počet návštěv nerozhoduje
Neexistuje jednoduchá hranice typu tři nákupy týdně nebo deset hodin pomoci. Ministerstvo práce označuje za neformálního pečujícího i člověka, který s péčí teprve začíná a zatím nečerpá žádnou dávku ani službu. Neformální péče se vztahuje na pomoc člověku, který kvůli snížené soběstačnosti potřebuje podporu v běžném životě.
Dobré vodítko je otázka, co by rodič bez vaší pomoci nezvládl. Pokud pravidelně hlídáte léky, chystáte jídlo, pomáháte s oblékáním, hygienou, dopravou, úřady nebo dohledem, rozsah pomoci už přesahuje občasnou výpomoc. Úřad práce při příspěvku na péči sleduje deset základních životních potřeb. Patří mezi ně například mobilita, stravování, hygiena, péče o zdraví a péče o domácnost.
Dalším signálem je chvíle, kdy péče začne zasahovat do vašeho vlastního života. Kvůli rodiči například měníte pracovní dobu, rušíte své plány nebo pravidelně dojíždíte. Průzkum společnosti SC&C pro MPSV z roku 2024 ukázal, že 61 procent pečujících vnímalo negativní dopad péče na svůj život. Čtvrtina uvedla dopad na duševní zdraví a 18 procent na zdraví fyzické.
Příspěvek na péči řešte podle soběstačnosti rodiče
Příspěvek na péči patří člověku, který pomoc potřebuje. Rodič z něj může hradit pomoc osoby blízké, asistenta sociální péče nebo registrované sociální služby.
Má smysl začít ho řešit ve chvíli, kdy rodič kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu nezvládá běžné životní potřeby bez pomoci druhého člověka. Úřad neposuzuje pouze diagnózu. Zjišťuje také schopnost samostatného života.
Po podání žádosti následuje sociální šetření a posouzení stupně závislosti Institutem posuzování zdravotního stavu. Žádost se podává na kontaktním pracovišti Úřadu práce podle trvalého pobytu žadatele.
U lidí starších 18 let činí v roce 2026 příspěvek na péči podle stupně závislosti:
- I. stupeň: 1 300 korun měsíčně,
- II. stupeň: 5 400 korun měsíčně,
- III. stupeň: 14 800 korun měsíčně,
- IV. stupeň: 23 000 korun měsíčně při pobytové sociální službě, jinak 27 000 korun měsíčně.
Část péče může převzít služba
Rodina nemusí čekat, až jeden člověk přestane péči zvládat. Terénní pečovatelská služba pomůže se sebeobsluhou, hygienou, nákupem, jídlem nebo doprovodem k lékaři či na úřad. Při rozsáhlejší potřebě podpory existuje osobní asistence. Odlehčovací služba má pečujícím uvolnit čas na odpočinek, vlastní léčbu nebo jiné povinnosti.
Jiný režim má domácí zdravotní péče. Tu předepisuje ošetřující nebo praktický lékař a týká se zdravotních úkonů, například podávání léků, ošetření nebo rehabilitace. Sociální a zdravotní službu lze v jedné domácnosti kombinovat podle potřeb rodiče.
MPSV doporučuje péči sdílet s dalšími lidmi a službami. V rodině pomůže rozdělit konkrétní povinnosti. Jeden sourozenec může řešit lékaře, druhý nákupy, další úřady nebo víkendový dohled.
Pomůže také jednou za čas sepsat, co všechno za rodiče během týdne děláte. Pokud seznam postupně roste a rodič by bez této pomoci běžný den nezvládl, situace už vyžaduje plán. Část úkolů může převzít rodina, část profesionální služba. S výběrem může poradit sociální pracovník obce s rozšířenou působností. Registrované služby lze vyhledat v registru MPSV.
