Paušální daň ani povinné odvody vyšší důchod nezaručí: OSVČ často přehlížejí rozhodující částku
Platba co nejnižšího sociálního pojištění nechává živnostníkům více peněz na účtu. Úspora se však může projevit při výpočtu budoucího důchodu. U paušální daně je situace složitější: sociální pojištění je už součástí jediné měsíční platby a jeho výše se liší podle zvoleného pásma. Jak to celé ale přesně funguje?
Sledovat v Google Zprávách
Výši důchodu ovlivňují především dvě věci, a to délka důchodového pojištění a příjmy, respektive vyměřovací základy evidované během pracovního života. U zaměstnanců se vychází z jejich výdělků, u osob samostatně výdělečně činných z jejich vyměřovacích základů, ze kterých bylo důchodové pojištění odvedeno.
Pro podnikatele proto není důležitá jen celková suma, kterou každý měsíc posílají státu. Rozhodující je zejména část určená na sociální pojištění. Právě ta se promítá do evidence pro budoucí výpočet penze.
Placení minima může znamenat nízký důchod
Podnikatelé mimo paušální režim odvádějí pojistné podle výsledků svého podnikání. Vyměřovací základ se odvozuje od daňového základu, tedy zjednodušeně od rozdílu mezi příjmy a výdaji. Pokud vypočtená částka nedosahuje zákonného minima, musí OSVČ zaplatit alespoň minimální pojistné.
U hlavní samostatné činnosti činila minimální záloha na sociální pojištění v první polovině roku 2026 částku 5 720 korun měsíčně. Od července se snížila na 5 005 korun. Minimální měsíční vyměřovací základ tak od července odpovídá částce 17 139 korun.
Nižší odvody jsou pro podnikatele příjemné z hlediska aktuálního rozpočtu. Zůstává jim více peněz na provoz podnikání, investice nebo vlastní spotřebu. Současně se jim však pro důchod zapisuje poměrně nízký základ.
Největší dopad může mít dlouhodobé placení minima. Pokud člověk odvádí nejnižší možné pojistné několik desítek let, nelze očekávat stejně vysoký důchod jako u zaměstnance nebo podnikatele, za kterého se pojištění platilo z výrazně vyšších příjmů.
Neplatí však jednoduchá rovnice, že dvojnásobné odvody automaticky znamenají dvojnásobný důchod. Český důchodový systém výdělky pomocí redukčních hranic výrazně upravuje.
V paušální dani se sociální pojištění neztrácí
Paušální daň spojuje do jediné měsíční platby daň z příjmů, zdravotní pojištění a důchodové pojištění. Podnikatel proto neposílá samostatnou zálohu České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, ale jednu částku finančnímu úřadu.
V prvním pásmu činí v roce 2026 celková měsíční platba 9 162 korun. Z ní připadá 100 korun na daň z příjmů, 3 306 korun na zdravotní pojištění a 5 756 korun na důchodové pojištění.
Sociální část je tedy vyšší než minimální záloha 5 005 korun, kterou od července platí běžná OSVČ vykonávající hlavní činnost. V prvním pásmu paušálního režimu se důchodové pojištění počítá z měsíčního vyměřovacího základu přibližně 19 710 korun.
Ve druhém pásmu činí celková paušální platba 16 745 korun. Na důchodové pojištění z ní připadá 8 191 korun, což odpovídá měsíčnímu vyměřovacímu základu 28 050 korun.
Ve třetím pásmu podnikatel odvádí celkem 27 139 korun měsíčně. Sociální část dosahuje 12 527 korun a odpovídající vyměřovací základ činí 42 900 korun.
Paušální režim nemusí být vždy výhodnější
Z uvedených částek nelze vyvodit, že paušální daň automaticky zajistí podnikateli vyšší důchod. Záleží především na tom, jak vysoké pojistné by platil v běžném režimu podle skutečného zisku.
OSVČ s nízkým daňovým základem, která by jinak platila pouze minimum, může mít například v prvním pásmu paušální daně o něco vyšší důchodový základ. U podnikatele s vysokými zisky však může nastat opačná situace.
Roli hraje také doba zbývající do důchodu. Člověku, který změní režim několik let před odchodem do penze, ovlivní nové odvody jen část jeho pracovní historie. U mladšího živnostníka se naopak rozdíl může postupně nasčítat za několik desetiletí.
Paušální daň má výhodu zejména v jednodušší administrativě a předvídatelné měsíční platbě. Při splnění podmínek podnikatel zpravidla nemusí podávat daňové přiznání ani přehledy pro správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu.
O tom, zda je režim výhodný také finančně a z pohledu budoucího důchodu, však rozhodují konkrétní příjmy, druh činnosti, zvolené pásmo, skutečné výdaje a délka podnikání. Paušální daň proto nelze plošně doporučit jako lepší řešení pro penzi. Stejně tak nelze tvrdit, že automaticky vede k nižšímu důchodu.
Podnikatelé, kteří dlouhodobě odvádějí nízké pojistné, by měli počítat s tím, že státní penze nemusí pokrýt jejich dosavadní životní úroveň. Vedle kontroly evidovaných dob pojištění proto dává smysl vytvářet si také vlastní finanční rezervu na stáří.
