Auto v důchodu může stát tisíce, i když skoro nejezdí: Spočítejte si, kdy už se nevyplatí
Auto může stát před domem několik týdnů a majitel přesto dál platí. Povinné ručení, technická kontrola nebo servis nezmizí jen proto, že se s vozem téměř nejezdí. Pokud senior usedá za volant stále méně, stojí za to spočítat, jestli si auto ještě nechávat.
Sledovat v Google Zprávách
Někdo přestane řídit úplně, jiný vyjede jednou za měsíc k lékaři nebo na větší nákup. Rozhodnutí nemusí přijít ze dne na den. Pomoci může jednoduché srovnání. Kolik auto stojí za rok a na kolik by vyšlo absolvovat stejné cesty jiným způsobem.
Auto stojí, povinné ručení se ale platí dál
Největší omyl je představa, že auto bez provozu nic nestojí. Pokud zůstává vedené v registru jako provozované, musí mít povinné ručení. Platí to i tehdy, když stojí na zahradě nebo se s ním dočasně nejezdí.
K tomu se přidává technická kontrola a u většiny běžných aut také měření emisí. Osobní auto absolvuje první technickou prohlídku po čtyřech letech a potom každé dva roky. Portál veřejné správy uvádí cenu technické kontroly kolem 1 000 korun. Emise vyjdou přibližně na dalších 500 až 1 000 korun podle motoru. Konečná cena se ale liší podle konkrétní stanice i typu auta.
Majitel musí počítat i se servisem, pneumatikami nebo případnou opravou. U staršího auta přitom roste pravděpodobnost technických problémů. Při počítání nákladů je dobré zahrnout pneumatiky, náhradní díly, servisní intervaly i cenu práce v servisu.
Pokud člověk platí také garáž nebo vyhrazené parkovací místo, přidá se další pravidelný výdaj. Naopak palivo při malém nájezdu tvoří jen malou část celkových nákladů.
Spočítejte si cenu jednoho výjezdu
Neexistuje počet kilometrů, od kterého se auto automaticky přestane vyplácet. Záleží na jeho stáří, ceně pojištění, servisu i na tom, zda má člověk jiné možnosti dopravy.
Pomůže sepsat si výdaje za posledních dvanáct měsíců. Započítejte povinné ručení, servis, opravy, pneumatiky a parkování. Přidejte také polovinu ceny STK a emisí, protože se u běžného osobního auta opakují po dvou letech.
Pak si stačí spočítat, kolikrát jste autem skutečně jeli. Jestli vůz vyjede desetkrát nebo dvacetkrát za rok, může jeden výjezd po započítání všech nákladů vycházet překvapivě draho.
Proti tomu lze postavit cenu autobusu, vlaku, taxi nebo příspěvku dítěti za odvoz. U člověka na vesnici může auto zůstat potřebné i při malém nájezdu. Ve městě s dostupnou hromadnou dopravou může být výsledek opačný.
Změny pravidel pro řidiče po šedesátce: Co platí od roku 2026
Když ho nechcete prodat, existuje i dočasné vyřazení
Senior, který ví, že několik měsíců řídit nebude, nemusí auto hned prodávat. Vozidlo lze vyřadit z provozu.
Ministerstvo dopravy uvádí, že tuto možnost může využít vlastník, který vozidlo nechce používat na pozemních komunikacích. Za vyřazení vozidla z provozu se při zachování registrační značky, tabulek a osvědčení platí 200 korun. Při elektronickém podání přes Portál dopravy se správní poplatek díky 20% slevě sníží na 160 korun.
Vyřazení má význam i kvůli pojištění. Česká kancelář pojistitelů potvrzuje, že pokud je auto vedené jako provozované, povinné ručení potřebuje i bez jízd.
Tato cesta se hodí například po operaci nebo během delší nemoci, když člověk neví, zda se ještě za volant vrátí. Pokud už je rozhodnutý, že řídit nebude, prodej nebo darování může být jednodušší řešení.
Auto může převzít syn nebo dcera
Někteří rodiče auto nechtějí prodávat cizímu člověku a raději ho přenechají dětem. Mohou ho prodat, nebo darovat. V obou případech je potřeba změnit vlastníka v registru. Žádost o zápis nového vlastníka se podává do deseti pracovních dnů od podpisu smlouvy. Na úřadě stojí přepis osobního auta 800 korun, přes Portál dopravy 640 korun.
Darování dává smysl hlavně tehdy, když dítě auto opravdu využije. Přepsat vůz na potomka jen proto, aby dál stál před domem, problém s náklady neřeší. Jen je začne platit někdo jiný.
Na pár cest ročně nemusí vlastní auto dávat smysl
Nejtěžší bývá auto prodat ve chvíli, kdy člověk stále říká, že se ještě může hodit. To může být pravda. Auto dává velkou svobodu a v některých obcích ho veřejná doprava jednoduše nenahradí.
Pokud ale celé týdny stojí, vyplatí se podívat na skutečné používání. Kolikrát za poslední rok posloužilo? Byly to cesty, které nešlo vyřešit jinak? A kolik peněz za tu dobu spolklo?
Někdo po výpočtu zjistí, že si vůz ponechá. Jinému vyjde levněji několikrát do měsíce zaplatit taxi, poprosit rodinu nebo jet veřejnou dopravou. Rozhodující není věk řidiče ani počet kilometrů sám o sobě. Smysl má porovnat skutečné roční náklady s tím, jak často auto ještě slouží.
