Zlomený sloup na hrobě není náhoda. Staré hřbitovy ukrývají symboly, kterým dnes málokdo rozumí
V minulosti byli lidé ochotní do míst posledního odpočinku investovat více než dnes, a i proto často působí starší náhrobky a jejich symbolika bohatším dojmem. Podívejme se na starší funerální památky a nejčastější symboly, které se na nich vyskytují.
Sledovat v Google Zprávách
Současné hroby mají spíš minimalistický charakter, ostatně práce kameníků – natož pak sochařů – není úplně levná. Do nějakého uměleckého ztvárnění proto mohou investovat jen ti nejbohatší. Naštěstí se nám na hřbitovech dochovala spousta kvalitních děl z minulých staletí, která vyprávějí svým specifickým jazykem – a využívají k tomu někdy všeříkající, jindy skrytou symboliku.
Drsná realita smrti
Nejstarší dochované památky, se kterými se na českých hřbitovech stále relativně běžně setkáme, pocházejí zhruba z období baroka. V té době umělci a kameníci ukazovali drsnou realitu smrti bez příkras – lebky, kostlivci nebo zkřížené kosti jen nenaznačují. Není divu, že i v pohádkách a mýtech je smrt zobrazena jako lidská kostra – kosu má kvůli tomu, že symbolicky „sklízí“ lidi, podobně jako se sklízí obilí.
Přesýpací hodiny pak symbolizují vymezený čas. Každý z nás má toho písku v hodinách trochu jiné množství, ale jakmile toto množství jednou dojde, hodiny už otočit nelze. Na čas mohou odkazovat i klasické hodiny s ciferníkem, i když ty jako funerální symbol používány nebývají.
Prvky z křesťanství
Na náhrobcích se dnes nejčastěji setkáme s prvky odkazujícími na křesťanství – hlavně křížem, který symbolizuje smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Stejně tak křesťanským prvkem je kalich, symbol Kristovy krve, který se na hrobech také vyskytuje.
Za zmínku stojí také řecké znaky Α Ω, které odkazují na Ježíšova slova „Já jsem alfa i omega, počátek i konec“. Na náhrobcích – a to i těch dnešních – se hojně vyskytují také andělé nebo holubice odkazující na pokoj a čistotu duše.
Klasicistní pojetí symbolů
Oproti barokní symbolice je ta klasicistní více skrytá, není tak expresivní a tolik neděsí. Některé prvky – jako třeba palmovou ratolest nebo urnu – přebírá z antiky, která byla pro klasicistní umění zdrojem inspirace. Palmová ratolest je od dob starověkého Říma atributem vítězství – může jít klidně o vítězství nad smrtí. A urna odkazovala na smrt i přesto, že v 19. století se žehem ještě nepohřbívalo.
Dalším klasicistním symbolem ve funerálním umění je zlomený sloup, strom či větev – tyto prvky odkazují na předčasně ukončený život. Věnec, další znak převzatý z antiky, má svým tvarem představovat věčnost a nekonečnost. A v neposlední řadě se využívá pochodeň, často obrácená k zemi, která ukazuje na vyhasínající život. Někdy však bývá naopak obrácená směrem k nebi – potom je metaforou naděje na vzkříšení.
Současné hroby často vyprávějí životní příběh
Ani dnešní doba není o funerální památky a jejich symboliku ochuzena. Někdy se na náhrobních kamenech objevují srdce, a to hlavně u hrobů manželských párů. Je nasnadě, co mají vyjadřovat. Holoubci a holubice mohou být nad místy posledního odpočinku i dva – jeden hlavou dolů, druhý nad ním, truchlící.
Kromě křížů a andělů toho však většinu z výše uvedené symboliky na moderních funerálních dílech nevidíme. Náhrobky vyprávějí příběhy – ať už ztvárněním toho, co měl zesnulý rád, nebo dnes používanými vypálenými obrazy. Může se zde zobrazovat třeba oblíbená krajina, místo, kam se tento člověk rád vracel.
Tyto osobní znaky a vzpomínky jsou důležité především pro rodinu a přátele člověka, kterým jim byl drahý – a za kterým se vracejí na hřbitov, aby mu zde věnovali tichou vzpomínku.
Zdroje: Lebky a makovice: Tajemná řeč náhrobků; Summit-memorials.com; Funerální symbolika v pohádkách a mýtech
