„V mém věku už mě nikde nevezmou.“ Strach ze změny práce drží tisíce Čechů v zaměstnání, které jim nevyhovuje
Práce je nebaví, s platem nejsou spokojeni, nevyhovuje jim kolektiv nebo nemají dobré vztahy s nadřízenými. Přesto zůstávají. Ne proto, že by jim současné místo vyhovovalo. Mají ale strach, že když odejdou, novou práci už neseženou. Pro řadu lidí po padesátce proto není změna zaměstnání lákavou příležitostí nebo novou výzvou, ale naopak riskem, do kterého se raději nepouštějí.
Sledovat v Google Zprávách
Jejich obavy přitom nevznikají jen tak. Podle průzkumu projektu Neviditelní až dvě třetiny firem připouštějí, že vyšší věk u uchazeče může snížit šance na jeho přijetí. Zkušenosti a odpracované roky tedy nemusí znamenat výhodu, jak se na první pohled může zdát.
Raději zůstat, než někde začínat znovu
Když člověk v jedné firmě pracuje dvacet nebo klidně třicet let, zná dobře nejen své kolegy, práci samotnou, ale i prostředí. Ví, co se od něj čeká. Také má jistotu pravidelné výplaty. I když mu zaměstnání přestává vyhovovat, odchod by představoval příliš vysokou nejistotu. O to hůř, pokud zrovna splácí hypotéku, pomáhá dětem nebo se blíží důchodovému věku.
Data ukazují, že lidé po padesátce mění práci méně často než jejich mladší kolegové. Za rok změní práci zhruba 16 procent zaměstnanců ve věku do 34 let, u lidí nad 55 let je to méně než osm procent.
Podle Tomáše Ervína Dombrovského, analytika pracovního trhu společnosti Alma Career, se lidé ve vyšším věku potýkají s omezenými možnostmi uplatnění. Pokud navíc opakovaně zažijí odmítnutí kvůli věku, problémy se prohlubují. Ztrácejí jednoduše chuť hledat nové příležitosti a vyjednávat o lepších podmínkách.
Najít dobrou práci může trvat klidně i roky
Složitější situaci mají ti, kteří o zaměstnání přišli. Na Úřadu práce je evidováno zhruba 142 tisíc lidí starších 50 let. Ti tvoří přibližně 38 procent všech nezaměstnaných a z nich téměř třetina je bez práce déle než dva roky. Dlouhé hledání zaměstnání se podepisuje nejen na rodinném rozpočtu. Člověk může rychle začít pochybovat, zda má vůbec co zaměstnavateli nabídnout.
Po opakovaných neúspěších se přestane hlásit i na místa, která by dříve považoval za dosažitelná. Problémem bývá také rekvalifikace, na kterou starší uchazeči podle APPS často narážejí s malou úspěšností. „Jde o výrazné plýtvání potenciálem skupiny, která má přitom dnes již skoro třetinový podíl na celé české zaměstnanosti,“ uvedl v tiskové zprávě Dombrovský.
Nezaměstnanost v tomto věku má mimo jiné dopad i na veřejné finance. Dlouhodobá nezaměstnanost lidí nad 50 let stojí podle výpočtů Centra ekonomických a tržních analýz stát asi 551 tisíc korun ročně na jednoho člověka. Celkové ekonomické ztráty s tím spojené přesahují podle uvedené analýzy 61 miliard korun za rok.
Zkušenosti přitom mohou firmám chybět
Při náboru mohou zaměstnavatelé žít v domnění, že starší zaměstnanec hůře zvládne nové technologie a pomaleji se naučí novým věcem. Pravda je však jiná. I lidé po padesátce bývají ochotni ze dne na den změnit obor, doplnit si vzdělání nebo převzít větší odpovědnost.
„Lidé starší 55 let přinášejí do pracovních týmů nepřenositelné zkušenosti, životní nadhled i loajalitu. Přesto se stále setkávají s předsudky, že nerozumějí moderním technologiím nebo nemají chuť učit se novým věcem. Podpora jejich zaměstnávání je přitom investicí do rozmanitých, stabilních a výkonných pracovních kolektivů,“ vysvětlila v tiskové zprávě HR konzultantka Trenkwalderu Gabriela Fialová.
Ukazují to i příklady z personálních agentur. Jedna z nich pomohla obsadit manažerskou pozici kandidátem, kterému bylo 58 let. Ve výběrovém řízení uspěl díky zkušenostem, výsledkům i schopnosti uvažovat strategicky. V jiném případě získala práci v HR žena po šedesátce, jejíž věk personalisté při výběru zpočátku vůbec neznali. Rozhodly její schopnosti a profesní zkušenosti.
Problém často není v tom, že starší zaměstnanci nemají co nabídnout. Spíše se ani nedostanou do momentu, kdy by své dovednosti mohli ukázat.
Když strach drží člověka na místě
Zůstávat v nevyhovující práci může být krátkodobě přijatelné. Z dlouhodobého hlediska ale hrozí menší šance získat lepší pozici, za více peněz a s lepšími podmínkami. Někteří zaměstnanci pak ztrácejí motivaci zůstat pracovně aktivní déle, i přestože by mohli a chtěli.
Zaměstnavatelé přitom čelí nedostatku pracovníků a stárnutí populace. Přehlížet uchazeče jen kvůli datu narození je tak nejen nespravedlivé, ale také promarněná příležitost. To, že má člověk za sebou roky praxe, samozřejmě ještě neznamená, že se hodí na každou práci. Neměl by ale být odmítnutý jen kvůli věku, přestože má potřebné schopnosti, zkušenosti a patřičné nadšení.
Pro lidi po padesátce by změna práce neměla být rozhodnutím, kterému se vyhýbají jen ze strachu, že už o ně nikdo nebude stát. Dokud ale zaměstnavatelé budou věk považovat za překážku ještě před osobním setkáním, bude pro mnohé jistější zůstat tam, kde jsou. I když tam nejsou úplně spokojeni.
