Hledáte práci po šedesátce? Na některé věci se vás zaměstnavatel při pohovoru vůbec nesmí ptát
Hledání práce po padesátce nebo šedesátce může být složitější už ve chvíli, kdy uchazeč usedne k pohovoru. Personalista se totiž někdy dostane k věku, důchodu či zdraví. Ne každá nepříjemná otázka je automaticky nezákonná, zaměstnavatel ale nemá právo zjišťovat cokoli.
Sledovat v Google Zprávách
Zákoník práce říká, že před vznikem pracovního poměru smí zaměstnavatel vyžadovat jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Typicky tedy vzdělání, praxi, znalosti, potřebná oprávnění nebo schopnost pracovat v režimu, který pozice vyžaduje.
Podle právního rozboru advokáta Radovana Lukáče mají být požadované informace omezené na nezbytný rozsah a musí souviset s nabízenou prací. „Požadované informace by měly korelovat s pracovní pozicí, pro kterou jsou vyžadovány,“ upozorňuje Lukáč. Zákoník práce podle něj dovoluje požadovat pouze informace bezprostředně související s uzavřením pracovní smlouvy či dohody.
Pro starší uchazeče nejde jen o právní teorii. Výzkum zveřejněný letos v srpnu kanceláří ombudsmana a Masarykovou univerzitou ukázal, že šance na pozitivní reakci zaměstnavatele klesá už po čtyřicítce. U mužů mezi 40 a 55 lety snižoval každý další rok věku pravděpodobnost kladné odezvy v průměru o 0,3 procentního bodu.
Věk ani důchod nejsou kvalifikace
Otázka „Kolik je vám let?“ proto při samotném pohovoru zpravidla nemá opodstatnění. Ombudsman výslovně uvádí, že zaměstnavatel by věk uchazeče většinou vůbec neměl zjišťovat. Výjimkou mohou být situace, kdy určitý věk vyžaduje právní předpis nebo jde o přiměřený a nezbytný požadavek konkrétní práce.
Podobně citlivá je věta „Kdy chcete odejít do důchodu?“. Firma se může ptát, zda má člověk zájem o dlouhodobou spolupráci, kdy může nastoupit nebo jestli mu vyhovuje plný úvazek. Neměla by však šedesátníka vyřadit jen proto, že předpokládá jeho brzký odchod. Zákoník práce výslovně zakazuje diskriminaci mimo jiné z důvodu věku.
U otázky „Pobíráte už důchod?“ je situace méně černobílá. Sama o sobě nemusí být vždy protiprávní, zaměstnavatel však musí umět vysvětlit, proč tento údaj potřebuje. Pokud nesouvisí s uzavřením smlouvy ani s jeho zákonnou povinností, neměl by ho při výběru vyžadovat. A jestli uchazeče odmítne právě proto, že si jeho důchod spojí s vyšším věkem, může už jít o diskriminační postup.
Je proto důležité rozlišovat tři věci. Nevhodná otázka může být pouze neprofesionální. Nezákonným požadavkem se může stát zjišťování osobního údaje, jehož potřebnost zaměstnavatel neprokáže. Diskriminace nastává tehdy, když s uchazečem zachází méně příznivě kvůli chráněnému důvodu, například věku.
O zdraví má rozhodovat lékař
Opatrnost je namístě také u otázky „Jak jste na tom zdravotně?“. Zaměstnavatel může potřebovat ověřit zdravotní způsobilost pro konkrétní práci, není však oprávněn bez důvodu shromažďovat informace o diagnózách či léčbě. Způsobilost se v případech stanovených zákonem posuzuje při vstupní pracovnělékařské prohlídce.
U pracovního poměru je prohlídka povinná zejména u prací zařazených od druhé kategorie výše nebo tam, kde ji stanoví zvláštní předpis. U první kategorie ji zaměstnavatel může požadovat také. Smyslem přitom není předat firmě zdravotní dokumentaci, nýbrž posoudit, zda člověk může danou práci vykonávat.
Když na pohovoru padne otázka za hranou, není nutné si schůzku okamžitě pokazit. Na dotaz o důchodu lze odpovědět, že uchazeč hledá dlouhodobé zaměstnání a chce se bavit především o své dostupnosti. U zdraví může uvést, že splní požadavky pozice a případnou způsobilost doloží stanoveným způsobem.
