Třicet let spolu skoro nemluví kvůli jedné hádce. Ve stáří přichází čas některé staré křivdy znovu otevřít
Lidé, kteří se chystají do důchodu, většinou přemýšlí hlavně nad finanční stránkou nebo praktickými záležitostmi. Stejnou pozornost bychom ale měli věnovat také svým pocitům. Je přirozené, že ve vyšším věku někteří z nás bilancují, je ale potřeba uchopit to za správný konec. Staré křivdy, nevyříkané spory nebo dávná trápení jsou něco, co si s sebou do další životní etapy nemusíme nést. Jak si ale takový „emoční úklid" udělat, abychom si neublížili?
Sledovat v Google Zprávách
Pamatujete si na tu starou rodinnou hádku, ke které došlo před třiceti lety? Nejspíš už si ani úplně přesně nevybavíte, o co tenkrát vlastně šlo. Pocit nespravedlnosti ale nejspíš cítíte velmi autenticky i po letech. Podobné konflikty mají navíc tu nepříjemnou vlastnost, že se mnohdy znovu objeví ve chvíli, kdy je vůbec neočekáváme. Je jedno, jestli jde o sváteční oběd nebo úplně náhodné setkání s příbuznými. Nepříjemné je to totiž pokaždé úplně stejně.
S přibývajícími roky se většinou v našich životech začne objevovat více příležitostí k bilancování. Odchod z práce, dospívání dětí nebo ztráta někoho blízkého mohou otevřít otázky, na které dříve nezbýval čas. Proč jsem v tom vztahu zůstávala? Proč se mě rodiče nikdy nezastali? A proč mě to pořád tolik mrzí?Právě tohle je okamžik, ve kterém je často na místě pomyslná emoční inventura.
Jak už nejspíš tušíte, velkou roli zde bude hrát odpuštění. Máte dojem, že se vám při té představě kroutí prsty u nohou znechucením? Nemusíte se hned obávat, že se náhle budete muset začít tvářit, jako by se vlastně nic nestalo. Odpuštění pokaždé neznamená rodinné usmíření ani návrat k člověku, který nám ublížil. Kupříkladu Americká psychologická asociace výslovně rozlišuje odpuštění od omlouvání cizího jednání a obnovení vztahu. Popisuje je spíš jako dobrovolnou proměnu našeho postoje k druhému, která prospěje především nám samotným, protože nebudete muset tíhu minulosti nadále vláčet za sebou.
Co to v praxi znamená? Můžeme si například připustit, že náš rodič jednal zraňujícím způsobem a přestat od něj čekat uznání, kterého se nejspíš nedočkáme. Lze porozumět okolnostem partnerova selhání a přesto trvat na tom, že jeho chování bylo nepřijatelné. Rozhodnutí, jaký kontakt chceme dál udržovat, je samostatná věc, která může, ale také nemusí se samotným odpuštěním souviset.
Odpuštění seniorům může prospět
Odborný výzkum naznačuje, že práce s odpuštěním může starším lidem prospět. Přehled studií publikovaný v roce 2021 v časopise Journal of Clinical Medicine ukazuje, že programy zaměřené na odpuštění přinášely zlepšení zejména v oblasti depresivních příznaků, stresu a hněvu. Autoři popsali také přínosy pro životní spokojenost a celkovou psychickou pohodu.
Psycholog Robert Enright, který se výzkumu odpuštění dlouhodobě věnuje, ale v rozhovoru pro Americkou psychologickou asociaci zdůraznil jeho dobrovolnost. Odpuštění se nedá vynutit a nevyžaduje ani to, aby se druhý člověk nejprve omluvil. Pokud se tedy na podobný krok z jakéhokoliv důvodu necítíte připravení, rozhodně si to nemusíte vyčítat. Jde o postupný proces, ve kterém má každý své vlastní tempo.
Jak na emoční inventuru?
Vyberte si chvíli, kdy vás nic nebude rušit. Můžete si k tomu připravit třeba šálek dobrého čaje, tužku a papír. Poté si vyberte jednu situaci, která se vám stále vrací, a zkuste ji popsat co nejkonkrétněji. Co se stalo? Co vám tehdy chybělo? Zastání, respekt, pocit bezpečí, možnost rozhodnout o sobě? Nakonec přidejte otázku, která obrací pozornost k současnosti: Co z toho si mohu dovolit dnes?
Takové zamyšlení může ukázat rozdíl mezi tím, co ještě ovlivnit lze a tím, na s čím už naopak nic nenaděláme. Otázky si pochopitelně můžete upravit na míru vaší konkrétní situaci, jde pouze o inspiraci, kterou není třeba vnímat jako dogma.
V psychoterapii existuje také přístup označovaný jako life review, tedy vedené ohlížení za životem. Člověk se při něm s pomocí terapeuta vrací k důležitým zkušenostem, příjemným i bolestným, a hledá jejich místo ve svém životním příběhu. Výzkumy naznačují, že tato metoda může u starších dospělých krátkodobě zlepšovat životní spokojenost a zmírňovat depresivní příznaky.
Na co se při inventuře často zapomíná
Ne každý, kdo se pokusí o emoční inventuru, si ale uvědomí jednu velice podstatnou věc. Do bilance je třeba zahrnout jak negativní zážitky a emoce, tak ty pozitivní a radostné. Určitě by nemělo jít o okamžik sebelítosti a utápění se v chmurných myšlenkách, ale spíše realistický náhled na dosavadní život.
Pokud ale nepříjemné vzpomínky dlouhodobě narušují spánek, vztahy nebo chuť do běžných činností, je namístě obrátit se na psychologa či psychoterapeuta. Přetrvávající skleslost si určitě zaslouží pozornost bez ohledu na to, kolik vám je let. Přestože si někdy představujeme, že chmurné myšlenky jsou nedílnou součástí stáří, ve skutečnosti to tak rozhodně být nemusí.
I když se vám možná nepodaří veškeré emoce „uklidit“ hned, i první krok se počítá. Může to být třeba chvíle, kdy si při vzpomínce na starou nespravedlnost uvědomíme, že dnes máme možnost rozhodnout se, komu věnujeme svůj čas, s kým se cítíme dobře a na co se chceme těšit. Stejně tak se můžeme rozhodnout, že některé věci by měly zůstat napořád v minulosti nebo že se něčím už zabývat nebudeme. I neuzavřený příběh může totiž v našem životě postupně zabírat méně a méně místa.
