„Mami, má horečku, nemáme ho kam dát.“ Rodiče si často z babiček dělají ošetřovatelky nemocných dětí
Když dítě onemocní, rodiče často spoléhají na pomoc babičky. Jenže ta může mít vlastní práci, zdravotní potíže nebo se jednoduše bát nákazy. Hlídání nemocného vnoučete není její povinností.
Sledovat v Google Zprávách
Ráno zazvoní telefon ze školky. Dítě má teplotu a potřebuje zůstat doma. Rodiče však čekají pracovní schůzky a dovolenou si vzít nemohou. Obrátí se proto na babičku. Odpověď ale tentokrát zní ne. Z praktického problému se pak snadno stane rodinný spor, zvlášť pokud prarodiče dosud pomáhali pravidelně.
Péče o nemocné dítě přitom není totéž jako odpolední procházka nebo vyzvednutí ze školky. Někdy vyžaduje celodenní dohled, podávání léků i přerušovaný spánek. Starší člověk navíc může mít oslabené zdraví nebo doma pečovat o partnera. Odmítnutí proto nemusí vypovídat nic o jeho vztahu k vnoučeti.
Pomoc prarodičů má své hranice
Podle zářijového rozboru rodinného práva na serveru Právní prostor zůstává péče o dítě součástí rodičovské odpovědnosti. Babička ani dědeček proto nemají obecnou zákonnou povinnost zaskočit pokaždé, když dítě onemocní. Jinak je tomu v případech, kdy je prarodiči dítě svěřeno soudem. Běžné hlídání se však řídí vzájemnou dohodou, nikoliv požadavky rodičů.
Že se očekávání obou generací rozcházejí, potvrdil srpnový průzkum pojišťovny UNIQA. Více než polovina českých prarodičů si myslí, že by měli vnoučata hlídat a vyzvedávat, ve skutečnosti to dělá 44 procent z nich. Každý čtvrtý také uvedl, že ho péče o vnoučata vyčerpává. Výsledky se týkají hlídání obecně, nikoli výhradně nemocných dětí.
Psycholožka Eva Klímová v souvislosti s průzkumem připomíná, že mnoho prarodičů stále pracuje. Jiní patří k takzvané sendvičové generaci a vedle vnoučat pomáhají také vlastním rodičům. „Láska a kapacita nejsou totéž,“ upozorňuje. Rodině tak mohou ochotně vypomoci jednou za čas, ale několik dní nepřetržité péče pro ně může být příliš.
Neshody navíc vznikají i kvůli odlišné představě o pomoci. Zatímco rodiče potřebují především uvolnit celý pracovní den, babička považuje za výpomoc uvařený oběd nebo krátkou návštěvu. Žádná z těchto možností sama o sobě nezaručuje, že zvládne nemocné dítě pohlídat.
Rodiče mohou využít ošetřovné
Pokud dítě musí zůstat doma, nabízí se ošetřovné. U nemocného dítěte mladšího deseti let o potřebě ošetřování rozhoduje lékař. Dávka činí 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu a zpravidla náleží nejvýše devět kalendářních dnů. Osamělý rodič splňující zákonné podmínky může čerpat až šestnáct dnů.
Pokud nemoc trvá déle než devět dnů, střídání rodičů podpůrčí dobu neprodlužuje. Při dalších potížích je proto nutné včas řešit i zbývající péči.
V jednom případě nemoci se mohou dvě oprávněné osoby jednou vystřídat. Na ošetřovné může dosáhnout i pracující babička, pokud je nemocensky pojištěná a splní další podmínky. S vnoučetem nemusí bydlet ve společné domácnosti. Samotné pobírání starobního důchodu však nárok na dávku nezakládá.
Praktické je dohodnout pravidla předem. Při jakých potížích babička dítě převezme? Kolik hodin může zůstat? Co když má sama návštěvu lékaře nebo se necítí dobře? Podle Klímové je podstatné už samotné vyjasnění očekávání: „Každý si pod pojmem pomoc představuje něco jiného.“
Pokud prarodiče s hlídáním souhlasí, měli by znát dávkování léků a doporučení pediatra. Nemoc se totiž může během dne zhoršit. Je také rozumné domluvit se, kdo dítě převezme, pokud babička sama onemocní.
