„Máma šla do důchodu krátce po padesátce, já musím pracovat skoro do 70.“ Ženy narážejí na nespravedlnost v důchodech
Ještě před několika desetiletími mohl počet dětí rozhodnout o tom, zda žena odejde do důchodu v 57, nebo dokonce už v 53 letech. Rozdíl čtyř let dnes působí nezvykle, tehdejší systém však vycházel z úplně jiné představy o práci žen, péči o rodinu i jejich postavení ve společnosti.
Sledovat v Google Zprávách
V posledních desetiletích socialismu platila jasná stupnice. Bezdětná žena odcházela do starobního důchodu v 57 letech, matka jednoho dítěte v 56, dvou dětí v 55 a tří nebo čtyř dětí v 54 letech. Žena, která vychovala nejméně pět dětí, mohla získat penzi už v 53 letech. U mladších ročníků se důchodový věk postupně zvyšoval. Muži přitom zpravidla končili v šedesáti letech.
Rozdíl nebyl postaven na tom, že by stát považoval matku pěti dětí v 53 letech za člověka neschopného další práce. Šlo o sociální zvýhodnění spojené s tehdejším pojetím rodiny. Socialistické Československo počítalo s vysokou zaměstnaností žen, současně však zůstávala péče o děti a domácnost převážně na nich.
Dřívější odchod do penze proto zapadal do širšího modelu, v němž stát na jedné straně prosazoval pracovní uplatnění žen a na druhé straně uznával, že mateřství jejich životní dráhu výrazně ovlivňuje. Nešlo tedy o náhradu za to, že by žena zůstávala dlouhodobě doma. Matky se po péči o malé děti vracely do zaměstnání a rodinné povinnosti pak kombinovaly s běžnou pracovní dobou po řadu dalších let.
Práce a potom další směna doma
Právě tento rozpor připomněly v červnu historička Denisa Nečasová a socioložka Lucie Jarkovská v debatě Českého rozhlasu Plus. Ženy získaly široký přístup k zaměstnání a veřejnému životu, domácí povinnosti se však mezi muže a ženy nerozdělily stejným tempem. Jarkovská situaci vystihla slovy, že „ve výsledku je toho na ženách tak 150 procent, práce i domácnost“.
Počet dětí tak představoval jednoduché měřítko předpokládané dlouhodobé péče. Čím více dětí žena vychovala, tím nižší důchodový věk měla. Pět a více dětí znamenalo proti bezdětné ženě čtyřletý náskok a proti běžné hranici mužů dokonce sedm let. Systém tím současně zvýhodňoval početné rodiny.
Nešlo přitom o jedinou cestu k dřívější penzi. Samostatně byli zvýhodněni pracovníci v některých těžkých a rizikových profesích, například horníci nebo hutníci. U nich se nižší věk odvíjel od povahy zaměstnání, zatímco u žen rozhodoval počet vychovaných dětí.
Rozdíly mizí až po desítkách let
Po roce 1989 se začal systém postupně měnit. Od roku 1996 se důchodový věk zvyšoval a rozdíly mezi muži a ženami se začaly stírat. Staré pravidlo však nezmizelo okamžitě a jeho dopad je vidět ještě v roce 2026.
Dobře to ukazuje ročník 1965. Bezdětná žena má podle současných pravidel důchodový věk 65 let, stejně jako žena s jedním dítětem. Matka dvou dětí může odejít v 64 letech a osmi měsících, žena se třemi nebo čtyřmi dětmi v 63 letech a dvou měsících a matka pěti a více dětí už v 61 letech a osmi měsících.
Rozdíly se ovšem rychle zmenšují. U žen s jedním dítětem se hranice sjednotila s muži už u ročníku 1962. U žen se dvěma dětmi nastává stejné srovnání u ročníku 1966, který má podle nynějších pravidel důchodový věk 65 let a jeden měsíc. U tří a čtyř dětí přichází sjednocení u ročníku 1970.
Nejdéle zůstává zvýhodnění matkám pěti a více dětí. Ještě u žen narozených v roce 1972 činí důchodový věk 65 let a dva měsíce. Ostatní lidé stejného ročníku mají 65 let a sedm měsíců. Od ročníku 1973 už počet vychovaných dětí nehraje roli.
