Komunisté ho odstavili, skutečného uznání se dočkal až po sedmdesátce. Otto Wichterle pracoval téměř do konce života
Některé vynálezy používá roky celý svět a možná většina z nás ani netuší, že ve skutečnosti mají český původ. To je také případ kontaktních čoček, bez kterých si miliony lidí neumí představit svůj život. Stojí za nimi vynálezce Otto Wichterle, kterému minulý režim vytrvale házel klacky pod nohy. Jeho jméno ale navzdory tomu nezapadlo.
Sledovat v Google Zprávách
Otto Wichterle se narodil v roce 1913 v Prostějově. Jeho dětství bylo poznamenané nepříjemnou událostí, která ho ovlivnila na mnoho dalších let života. Když mu bylo šest, málem se utopil v jezírku s močůvkou a jeho tělo utrpělo těžký šok. Následně po zbytek léta trpěl horečkami, které se přes veškeré snahy nedařilo srazit.
Rodinný lékař usoudil, že chlapec potřebuje klid na lůžku, příliš nadějí na uzdravení mu ale nedával. Byl přesvědčený, že mu vzhledem k velké zátěži zbývá maximálně rok života. Po uplynutí této doby byl ale Otto stále naživu a jeho zdravotní stav se překvapivě zlepšil do té míry, že za ním mohla začít docházet domácí učitelka.
Do školní lavice se poprvé mohl posadit teprve ve svých devíti letech. Brzy ale vyšlo najevo, že pedagožka, která měla jeho vzdělávání na starost, odvedla vynikající práci. V látce byl totiž hoch natolik napřed, že mohl přeskočit několik ročníků základní školy a začít rovnou studovat na gymnáziu. Po maturitě chtěl původně studovat školu technického zaměření, nakonec ale změnil názor a rozhodl se pro chemii.
Kvůli válce nedokončil studium
Jeho slibně nastartovanou akademickou dráhu přerušila druhá světová válka. Za protektorátu došlo k uzavření vysokých škol, a tak Otto Wichterle nakonec nezískal docenturu, o kterou do té doby usiloval, a zmeškal také studijní pobyt v Paříži.
Nezbývalo mu tak nic jiného, než nastoupit do práce. Volba padla na výzkumný ústav firmy Baťa, kde dostal opravdu velkorysé množství prostoru, ve kterém mohl využít veškeré znalosti a talent. První úspěch přišel velice rychle, podařilo se mu totiž objevit technologický postup výroby polyamidového vlákna, které se jmenovalo winop, nakonec se pro něj ale ustálil název silon. Protože se ale vedení společnosti obávalo, že by vynález mohl padnout do rukou nacistů, jeho vývoj byl pozastaven.
„Masově se začal silon produkovat až v padesátých letech jako alternativa nylonu. Sloužil především jako vlákno při výrobě dámských punčoch,“ vysvětlil historik Adam Havlík v magazínu Pro ženy a doplnil, že své uplatnění zdaleka neměl pouze v oděvním průmyslu. Vyráběly se z něj totiž mimo jiné i rybářské vlasce.
Kontaktní čočky z něj boháče neudělaly
Po válce navázal na svou akademickou dráhu a vrátil se k výuce na vysoké škole. V roce 1949 se stal profesorem. V roce 1958 však při politických čistkách na VŠCHT o místo přišel.
Útočiště našel v Akademii věd, kde se věnoval výzkumu měkkých kontaktních čoček. První prototyp zhotovil v roce 1957, zásadní průlom ve výrobě ale přišel o čtyři roky později, kdy doma sestavil zařízení pro jejich odstředivé odlévání. Ministerstvo zdravotnictví ale jeho objev dlouho odmítalo jako málo efektivní a zabývat se jím začalo teprve ve chvíli, kdy Wichterle zdokonalil výrobní postup.
Přestože šlo o objev světového významu, rodina Otty Wichterleho z něj neměla téměř nic. Wichterle měl sice vynález patentovaný, majitelem patentu byla ale Československá akademie věd, kde byl zaměstnaný. Ta brzy prodala jeho patent do Spojených států. Za prodej dostal podle dostupných historických údajů Wichterle pouze 330 dolarů. Obchod byl podle historických pramenů nevýhodný také pro československý stát.
Během normalizace nepřízeň režimu vůči vynálezci ještě zesílila, zvlášť poté, co Otto Wichterle podepsal manifest Dva tisíce slov. Ostatně byl také jedním z lidí, na jejichž podnět Ludvík Vaculík celý text sepsal. Plného uznání se dočkal až po roce 1989. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd, kterou vedl do roku 1992. O rok později se stal čestným předsedou Akademie věd České republiky. Získal mnoho mezinárodních ocenění i čestných doktorátů.
Jeho životní příběh se definitivně uzavřel v roce 1998, kdy ve svých čtyřiaosmdesáti letech zemřel.
Zdroje: iDnes.cz, Mujrozhlas.cz, VSCHT.cz.
