Létající klíště útočí v lesích: Drží se zuby nehty, leze do vlasů a může bolestivě kousnout

Čistý vzduch provoněný jehličím, blahodárné ticho nebo možnost sběru hub a lesních plodů. Procházka lesem nabízí příjemné odreagování od běžných starostí a chvíli klidu. Jenže právě chvíle odpočinku a rozjímání může narušit dotěrný hmyz, kterého není jednoduché se zbavit.

Na první pohled vypadá jako okřídlené klíště, které ale s klíštětem nemá skoro nic společného. Snad jen to, že se těla nebo oděvu „drží jako klíště“. Řeč je o kloši jelením, cizopasníkovi, kterému se lidově říká také „létající klíště“ nebo lojnice. Zatímco klíště patří mezi roztoče, kloš jelení se řadí mezi dvoukřídlý hmyz. Živí se krví zvířat, především savců a ptáků.

Kloš jelení je dlouhý přibližně 4,5 až 5 milimetrů. Má ploché, ochlupené tělíčko a do stran směřující silné nohy opatřené nápadnými, pevnými drápky. Ačkoliv je mladý kloš vybaven čirými křídly, moc toho nenalétá. Křídla mu totiž slouží především k tomu, aby se dostal na hostitele. Jakmile přistane na zvířeti nebo člověku, křídla ztratí a začne se po těle pohybovat jako klíště.

Kde a kdy se kloš jelení vyskytuje?

Na kloše lze narazit v jehličnatých i listnatých lesích prakticky na celém našem území. Nejčastěji se vyskytuje v nížinách, zavítat ale může také do podhorských oblastí a na hory. Často se objevuje na okrajích lesů, zejména v místech, kde se pohybuje jelení a další lesní zvěř. Setkat se s ním lze po celou letní sezonu, nejaktivnější však bývá koncem léta a na podzim. Pokud se přemnoží, může napadené zvíře nebo člověka výrazně obtěžovat.

Kloš vyhledává především velké savce, zejména jelení zvěř, jejíž krví se živí. Pokud usedne na člověka, je to vlastně omylem. Člověk totiž není jeho hostitelem, kterého by cíleně vyhledával. Může ho přilákat pohyb, teplo, pach a další podněty.

Když se kloš zachytí na kůži, většinou to člověk pozná podle nepříjemného svědění. Sundat ho z těla nebo oděvu může být někdy téměř nadlidským úkolem. Jeho drápky jsou totiž zakončené háčky, takže se opravdu drží „zuby nehty“. Vyklepat nebo setřást jej z oděvu většinou nelze. Neplatí na něj ani obyčejné plácnutí – je totiž velmi tuhý a pružný. Zbavit se tohoto otravného hmyzu lze například promnutím mezi prsty. Pokud se dostane do vlasů, lze ho vyčesat jemným hřebenem.

Je kloš nebezpečný?

Ačkoliv je kloš protivný a dokáže pobyt v lese hodně znepříjemnit, pro člověka podle odborníků nepředstavuje významné zdravotní riziko. Pokud se cítí ohrožen, například když se dostane pod oblečení nebo do vlasů, může člověka bolestivě kousnout.

Lidskou krev ale tento parazit na rozdíl od klíštěte dlouhodobě sát nedokáže.

Následkem bývá ve většině případů nepříjemné svědění a zarudnutí, které během několika dnů odezní. U citlivějších lidí může kousnutí vyvolat výraznější kožní reakci, podobně jako u jiného hmyzu. Není prokázáno, že by kloš jelení přenášel na člověka boreliózu nebo klíšťovou encefalitidu.

Profesor parazitologie Václav Hypša z Biologického centra Akademie věd ČR vysvětlil pro web ŽivotvČesku: „Lze ho považovat za neškodného. Patří mezi příbuzné mouchy tse-tse, ale na rozdíl od ní na člověka nic nepřenáší.“

Jak se proti klošům bránit?

Starší lidé často chodí na procházky do lesa nebo na houby, a měli by proto vědět, jak se před klošem jelením chránit.

Mnoho lidí se při pobytu v přírodě spoléhá na repelenty, jejich účinnost proti klošům je však nejistá. Profesor Hypša upozorňuje: „Byl bych k jejich účinku skeptický. Repelenty spíše matou pachové stopy, než že by hmyz skutečně odpuzovaly.“

Než tedy vyrazíte do lesa, je dobré se řídit několika jednoduchými radami:

• vhodně se oblékněte – ideální je oděv s dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi,
• nezapomeňte na pokrývku hlavy,
• dlouhé vlasy svažte – kloš se do nich může snadno zachytit.

Když už ke kousnutí klošem dojde, doporučuje se postižené místo omýt vodou a mýdlem a podle potřeby chladit. Důležité je ranku neškrábat, aby se do ní nezanesla infekce.