Za komunismu ji oslavovali, po revoluci o ni nebyl zájem. Jiřina Švorcová zemřela zklamaná
Jiřina Švorcová byla bezpochyby skvělá herečka, po osobnostní stránce však její odkaz vzbuzuje rozpaky. Zatímco na její legendární Ženu za pultem se dodnes vzpomíná jako na retro klasiku, její politické postoje dodnes rozdělují společnost.
Sledovat v Google Zprávách
Přišla na svět v roce 1928 jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Její rodina na tom finančně nebyla dobře, a tak nebylo její dětství právě idylické. Vše se ještě zhoršilo, když jí v jejích pěti letech zemřel tatínek. Celá rodina se poté přestěhovala do Prahy, což byla pro malou holčičku další velká změna.
Nikdy se netajila svými sympatiemi ke komunismu, ostatně sama vstoupila do komunistické strany už krátce po druhé světové válce. Během normalizace se dostala do řady významných funkcí, mimo jiné předsedala Svazu českých dramatických umělců.
V roce 1976 se stala dokonce členkou Ústředního výboru KSČ. Minulý režim ji veřejně vyzdvihoval, dostala dokonce Řád práce, Řád Vítězného února a titul Národní umělkyně.
Zatímco v dobách minulého režimu šlo o velmi často obsazovanou herečku, po převratu se pro ni příležitosti najednou nacházely jen těžko. Ostatní kolegové z branže jí totiž její politické názory měli za zlé.
S nabídkou tak za ní znovu filmaři přišli až v době, kdy na tom už zdravotně nebyla příliš dobře. Kromě toho se jí ani nelíbila role, kterou by měla hrát, a tak si tuto poslední příležitost raději nechala ujít. „Jeden milý mladý režisér mi nabídl divadelní roli ve hře o prostitutkách. Byla dobře napsaná, ale já ji odmítla. Jednak kvůli zdraví, a pak, aby lidi neříkali, že na starý kolena hraju starou ku…“ zavzpomínala před časem Jiřina Švorcová ve své biografii Jiřina Švorcová osobně.
Velká milostná dramata
Jiřina Švorcová si prožila několik osudových lásek. Nejprve se provdala za dirigenta Armádního uměleckého souboru Jindřicha Rohana, jejich svazek ale vydržel pouze tři roky. Poté se totiž herečka zamilovala do kolegy Zdeňka Řehoře, čehož využil scenárista Ženy za pultem Jaroslav Dietl. Z dvojice hrdliček na obrazovce totiž udělal milence, podle scénáře ale měla Švorcová svého nápadníka nakonec odmítnout.
Nutno přitom podotknout, že k tomu nakonec došlo i ve skutečnosti. „Byla to velká láska, chtěla jsem s ním žít, ale nějak to prostě nedopadlo. Zdeněk mi můj odchod nikdy neodpustil. Z jeho strany to bylo velice vážné, chtěl si mě vzít,“ vzpomínala herečka.
Další vážný vztah prožila s hercem Jiřím Valou a s několika přestávkami s ním strávila osm let. Rozhodně ale nešlo o harmonické soužití. Kromě toho, že byl Vala údajně velmi cholerický, mu nebyla vlastní ani věrnost, což vyvrcholilo situací, kdy svou partnerku podvedl s její kamarádkou, herečkou Jiřinou Jiráskovou. „Jak už to tak bývá, vědělo to celé divadlo, jen já ne. Dozvěděla jsem se to až díky skandálu, když do divadla přišel její manžel Jiří Pleskot a dal Valovi po představení přes hubu,“ prozradila Švorcová.
V roce 1970 se s Jiřím Valou definitivně rozešla a provdala se za malíře Vladimíra Šoltu. Ten ji zřejmě upřímně miloval, a tak by spolu nejspíš prožili mnohem déle než deset let, po kterých je rozdělila tragická událost. Tehdy totiž umělec nešťastně spadl ze schodů a ve svých třiapadesáti letech zemřel.
Z Jiřiny Švorcové se tak stala vdova, která zdědila mimo jiné luxusní vilu v hodnotě desítek milionů, již měl její zesnulý manžel po otci. V tu dobu jí bylo devětačtyřicet a už nikdy se znovu nevdala. Na muže zanevřela a další tři desítky let prožila sama. Společnost jí dělal pouze její pes a zůstala bezdětná. S prvním manželem se na tom, zda rodinu založit, neshodli. V případě dalších partnerů se jí nikdy nepodařilo otěhotnět, což pro ni bylo velice těžké.
Smutný závěr života
Na sklonku života ji poté čekalo obrovské zklamání, když o jejím životě televize Barrandov točila dokument. Většina jejích někdejších hereckých kolegů v něm ale odmítla účinkovat, a to právě z politických důvodů. Jiřina Švorcová jim to poté až do smrti měla za zlé.
„Oni neřekli, to je ta zas…komunistka, a tak tam nejdem! Kdyby to udělali, vážila bych si jich. Takhle ne. Já věřila v to, co jsem dělala, byla jsem věrná svým hodnotám. Snad jsem nikomu vážně neublížila. Klidně můžu umřít,“ posteskla si nedlouho před smrtí, ke které došlo v roce 2011.
Nejprve to začalo nevinně, umělkyně byla totiž kvůli bolesti zad hospitalizovaná na neurologii. Protože si ale v nemocnici dlouho poležela, na její celkovou kondici to mělo neblahý vliv a nakonec onemocněla zápalem plic. Následkem toho ji lékaři museli uvést do umělého spánku, aby její vyčerpané tělo mělo šanci se zotavit.
Než znovu otevřela oči, trvalo to dlouhé týdny. Zdálo se, že se její stav zlepšuje, a tak byla převezena do léčebny dlouhodobě nemocných na pražských Malvazinkách, kde nakonec 8. srpna také vydechla naposledy. Třiaosmdesátiletá Jiřina Švorcová dnes odpočívá na hřbitově v pražských Střešovicích.
Zdroje: Plus.rozhlas.cz, Cnn.iprima.cz, Blesk.cz.
