Hvězda filmu Eva tropí hlouposti odjela na konci války pomáhat do Terezína. Nataša Gollová se tam ale sama nakazila tyfem
Natašu Gollovou proslavily filmové komedie, především Eva tropí hlouposti. Do Terezína se jako dobrovolnice přihlásila na konci války. Tam pomáhala pečovat o nemocné a vyčerpané vězně. Nakonec však sama strávila dlouhou dobu v nemocnici.
Režisér Martin Frič v roce 1939 obsadil Natašu Gollovou do hlavní role komedie Eva tropí hlouposti. Jejího filmového bratra tehdy ztvárnil Oldřich Nový. V tom samém roce Gollová hrála také ve filmu Kristian manželku hlavního hrdiny. V roce 1945 pak odjela pomáhat do terezínského ghetta.
Vězni trpěli i po konci války
Do Terezína přicházely od 20. dubna 1945 evakuační transporty. Nacisté sem přesouvali vězně z táborů, ke kterým se blížila fronta. Vězni byli vyhladovělí, vyčerpaní a nemocní, někteří dokonce nepřežili cestu. Zároveň se s těmito transporty do ghetta dostal skvrnitý tyfus, který se začal šířit.
Válka byla sice u konce, ale nemocní stále potřebovali pomoc. Tu zajišťovali lékaři, zdravotníci a dobrovolníci. Důležitou práci zastávali židovští lékaři a zdravotníci z řad vězňů, ke kterým se přidávali lidé zvenčí. Kvůli epidemii byla vyhlášena karanténa, která bránila, aby se osvobození vězni vrátili domů.
Herečka odjela do ghetta dobrovolničit
Helena Kapounová uvedla, že se s Natašou Gollovou v terezínském ghettu setkala 4. května 1945. Obě tam byly jako dobrovolné pracovnice při pomoci Červeného kříže.

Kapounová také popsala, že chodily do místností, kde vězni žili, a tam je krmily a umývaly. Podle ní Gollová vykonávala stejné činnosti jako ostatní dobrovolnice. „Neštítila se žádné práce a byla nám všem příkladem,“ uvedla.
Jiná dobrovolnice Květa Dvořáková zase vzpomínala, že pobyt ovlivnil jejich další život. Nataša Gollová jí sama říkala, že v Terezíně přehodnocovala životní hodnoty. „Když člověk viděl ty chudáky ležící na slamnících, oholené hlavy, vytřeštěné oči, a hlavně – oni se naučili mluvit tak, že vůbec nebylo vidět, jak pohybují rty! Strašné! … Tam jsem také nakonec chytila skvrnitý tyfus,“ vzpomínala Gollová.
Tato svědectví zveřejnil v roce 2015 časopis KAM po Česku. Některá z nich pocházejí z knihy Nataša Gollová z roku 2002. Encyklopedie Prahy 2 uvádí, že bojovala o život. Půl roku tak strávila v nemocnici.
„Kdo skvrnitý tyfus přežil, byl bez vlasů a vysílen. Nějaký čas poté jsem potkala Natašu Gollovou v Praze Na Příkopech – jaká byla moje radost, žila. Byla vysílená, ale přežila!“ uvedla MUDr. Helena Šlaisová.
Po válce ji obvinili z kolaborace
Během okupace byla Gollová ve vztahu s Wilhelmem Söhnelem, právníkem a významným představitelem protektorátní filmové správy. Tento vztah jí však v poválečném prostředí přitížil a čelila obvinění z kolaborace. Kromě toho ale byla vypovězena z vinohradského divadla a měla zákaz působit v Praze. Vyšetřování bylo nakonec zastaveno.
V roce 1947 dostala angažmá v Jihočeském divadle, jehož ředitele si vzala. Před kameru se vrátila až v roce 1951 ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Asi poslední velký úspěch jí přinesl film režiséra Zdeňka Podskalského Drahé tety a já.
Sledovat v Google Zprávách