Oblíbená kratochvíle mnoha seniorů může mít překvapivý přinos. Z obýváku mohou pomoci vědcům i české přírodě, stačí jen chvíli koukat z okna
Dívat se občas z okna do zahrady nebo na krmítko na balkoně a sledovat, jak se tam slétají sýkorky, vrabci nebo kosové, je pro řadu lidí příjemný způsob, jak si odpočinout. Člověk uvaří čaj, sedne si do křesla a jen tak pozoruje. Na první pohled to vypadá jako obyčejné krácení dlouhé chvíle. V Česku se však z této poklidné činnosti stal fenomén, který reálně pomáhá vědě. Díky projektům takzvané občanské vědy, kterou u nás organizuje Česká společnost ornitologická, se může úplně každý zapojit do mapování přírody. Bez ohledu na věk, kondici nebo předchozí znalosti.
Hlavní kouzlo spočívá v tom, že vědci nepotřebují, aby dobrovolníci běhali s dalekohledem po bažinách nebo šplhali do korun stromů. Nejznámější akcí je takzvaná Ptačí hodinka. Její pravidla jsou až překvapivě jednoduchá: Stačí si vybrat kteroukoli hodinu během určeného zimního víkendu, pohodlně se usadit k oknu nebo na lavičku a zapisovat ptáky, kteří se objeví v dohledu. Aby v tom nebyl zmatek, pro každý ptačí druh se zaznamenává nejvyšší počet jedinců spatřených v jeden moment. Když tedy na krmítko přiletí tři sýkory koňadry najednou, zapíše se trojka. Pokud se později objeví dvě, číslo už se nemění.
Ornitologové nemají šanci být všude, takže jim pomoc z terénu neskutečně usnadňuje práci. Tisíce lidí z celé republiky totiž v podstatě suplují terénní výzkumníky. Sledují, kdo na krmítka reálně přilétá, jaké druhy z naší krajiny pomalu mizí kvůli úbytku přirozeného prostředí a co s ptačí populací dělá nečekaně tuhý mráz.

Žádný strach z omylu, pomůže jednoduchý návod
Někdo si možná říká, že sčítání ptactva je sice hezká věc, ale odliší maximálně vrabce od holuba. Strach z toho, že člověk udělá chybu, je ale zbytečný. Pořadatelé s tím dopředu počítají. Na svém webu birdlife.cz nabízejí přehledné pomocné materiály, kde jsou nejčastější druhy detailně vyobrazeny i popsány. Pozorovatel se tak velmi rychle naučí rozeznat rozdíl mezi sýkorou modřinkou a koňadrou nebo uvidí, jak vypadá brhlík či zvonek.
A i kdyby na krmítko přiletěl host, u kterého si člověk prostě nebude jistý, svět se nezboří. Do formuláře se jednoduše napíše, že šlo o neznámý druh. Vědecká hodnota celého projektu totiž nestojí na neomylnosti jednotlivce, ale především na síle velkého množství shromážděných dat. Pokud se do akce zapojí desítky tisíc dobrovolníků, drobné nepřesnosti se v celkovém součtu samy přirozeně srovnají.
Společná radost z objevování přírody
Zapojení do občanské vědy přitom může přinést nemalé benefity i samotným pozorovatelům. Člověku umožní podívat se úplně jinak na svět, který má přímo na dosah. Sledování ptačích rvaček o slunečnicová semínka nebo pozorování toho, jak si brhlík schovává zásoby do kůry stromů, je neskutečně uklidňující rituál. A dává skvělý podnět i k hovorům s rodinou. Do sčítání se snadno zapojí vnoučata při víkendové návštěvě nebo se postřehy dají probrat se sousedy přes plot.
Příroda kolem nás se neustále mění a právě ptáci na tyto změny často reagují jako první. Tím, že člověk věnuje jednu hodinu svému okolí a následně výsledky odešle přes jednoduchý internetový formulář, pomáhá chránit druhy, které s námi sdílejí prostor k životu. Je to zkrátka užitečná zábava, která nestojí vůbec nic kromě kousku času, a přitom otevírá dveře k úžasné podívané, která se odehrává přímo před očima.
Zdroj: Ptačí hodinka, BirdLife
Sledovat v Google Zprávách