Začíná to nenápadným zarudnutím. Proleženiny nevznikají jen lidem upoutaným na lůžko, senioři si je mohou přivodit i dlouhým sezením
Proleženiny neboli dekubity jsou nepříjemné bolestivé rány, které si často spojujeme s pacienty upoutanými na lůžko. Jenže to rozhodně není jediná skupina lidí, která je jimi ohrožena. Tato poranění se mohou vyskytovat také u méně pohyblivých seniorů, kteří spoustu času stráví v jedné poloze – a to i sedavé.
Sledovat v Google Zprávách
Jde o průvodní jevy hospitalizací v nemocnicích – některé zdroje hovoří o tom, že se dekubity týkají pětiny hospitalizovaných, jiné hovoří o globální prevalenci na úrovni do 15 procent u akutních případů. V každém případě to je hodně. Prevalence naštěstí s osvětou a správnými postupy, jako je polohování, v čase klesá.
Co je to proleženina a jak vzniká
Proleženina není jen poškození kůže – i když přirozeně jen tam je viditelná. Týká se také hlubších tkání, což už je větší problém. Vzniká tam, kde je tkáň soustavně utlačována mezi kostí a podložkou – postelí, židlí, křeslem, invalidním vozíkem a podobně.
Dlouhodobý tlak omezuje prokrvení tkáně, protože utlačené cévy nejsou schopny dostatečného průtoku krve. Dekubity mohou vznikat na různých částech těla, ovšem některá místa jsou typičtější. Jedná se o hýždě, kostrč, kyčle nebo paty, zkrátka místa, na něž je při sezení nebo ležení kladený největší tlak.
Ohroženi nejsou jen lidé upoutaní na lůžko
Jak již bylo řečeno, ohroženi jsou nejen lidé upoutaní na lůžko, ale i ti, kdo dlouho sedí. Nezáleží na tom, v jaké poloze se vaše tělo nachází, zásadní je, že v té poloze zůstáváte po nezdravě dlouhou dobu.
K ohrožujícím faktorům patří omezená schopnost pohybu, poruchy citlivosti a závislost na pomoci ostatních. Ale také vlhčí kůže a inkontinence, podvýživa a dehydratace nebo křehká či tenčí kůže, která se často vyskytuje u osob ve starším věku. Člověk se sníženou citlivostí také nemusí tlak – a tedy potřebu změny polohy – hned pocítit.
Vyšší riziko vzniku dekubitů mají také cukrovkáři nebo pacienti s některými cévními onemocněními. Není to však možné zobecňovat – riziko proleženin je u každého jednotlivce individuální.
Varovné známky proleženin
Zrudnutí kůže přirozeně samo o sobě nemusí znamenat, že se vám vytvářejí proleženiny. Změna barvy však může být varovnou známkou v případě, že po odlehčení tlaku nezmizí. Kromě barvy se může změnit i struktura povrchu kůže nebo její tvrdost. Místo vás také může začít bolet nebo pálit.
Při podezření na vznik dekubitů příslušnou část těla odlehčete a poraďte se s odborníkem. Rozhodně se nediagnostikujte svépomocí, ale navštivte lékaře. V případě hospitalizace v nemocnici přirozeně zmiňte svoje obavy při nejbližší vizitě.
Jak snížit riziko proleženin při dlouhodobém sezení a ležení
U ležících pacientů je jako hlavní způsob prevence doporučováno polohování, které zkrátí dobu působení tlaku na jedno místo. To je doplněno o správnou výživu a dostatečný pitný režim. Masarykův onkologický ústav uvádí také vhodnou hygienu a jemné masáže – ale pozor, pouze tam, kde ještě ke vzniku dekubitu nedošlo.
Používají se také antidekubitní matrace a polohovací pomůcky, přičemž preventivní režim se přizpůsobuje potřebám pacientů a lidem, kteří o ně pečují – individuální je především péče o ty, kteří se sami polohovat nemohou.
U sedících je vhodné používat vhodnou židli či invalidní vozík a případně také antidekubitní sedák. Žádné pomůcky však nemohou nahradit pravidelnou kontrolu a hlavně pohyb.
Jestliže změny na kůži po odlehčovacích procedurách přetrvávají, zhoršují se či se na nich objeví puchýře nebo otevřené rány, je nutné neprodleně vyhledat odbornou pomoc. Stejně tak kontaktujte lékaře při známkách infekce, narůstající bolesti nebo horečce.
Zdroj: Masarykův onkologický ústav; NZIP.cz; Epuap.org
