Poslední přání znělo jasně: rozptýlit popel tam, kde to měl rád. Ne všude je to ale možné
Většina dospělých si způsob pohřbu i místo svého posledního odpočinku promýšlí dopředu. Smrt je pro nás zkrátka neoddělitelnou součástí života a i tato témata v sobě musíme zpracovat. Chcete vy nebo některý z vašich blízkých rozptýlit svůj popel na svém oblíbeném místě? Ne všude to totiž jde bez omezení.
Sledovat v Google Zprávách
A to i přesto, že česká legislativa je v porovnání s některými evropskými zeměmi poměrně benevolentní. Toto téma řeší zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, který zdůrazňuje, že s lidskými ostatky musí být zacházeno pietně a nesmí být dotčeno mravní cítění pozůstalých a veřejnosti.
Důstojnost i dohoda rodiny
U zesnulého člena rodiny přirozeně přemýšlíte, jak jeho ostatky uložit co nejdůstojněji. Jestliže šlo o staršího člověka, například rodiče či prarodiče, potom vám své přání ohledně formy pohřbu řekl možná už předem. U mladších, zejména těch, co zahynuli tragicky, je situace o to bolestnější.
Zásadní je, aby se na místě odpočinku shodli pozůstalí členové rodiny. I takové téma totiž může příbuzné rozhádat. Domluvte se s nimi citlivě – zákon sice dohodu rodiny nijak neupravuje, ale pokud jen jediný její člen nesouhlasí, bylo by možná lepší uložit urnu s ostatky zemřelého v kolumbáriu hřbitova s destičkou obsahující informace o něm. Při rozhovoru pozůstalých by mělo být zdůrazněno přání zesnulého.
Místo posledního odpočinku důkladně zvažte
Mělo by se myslet na to, že případné rozptýlení popela, ať už kdekoliv, je nevratné. Proto není vhodné pietní místo vytvářet třeba na zahradě domu zesnulého, pokud by mohla nastat situace, že ho rodina po dědickém řízení prodá. Popel můžete rozptýlit i na veřejném prostranství – například na louce nebo v lese, ale vždy se souhlasem vlastníka pozemku. U řek a potoků potom se souhlasem správcem toku.
V Praze-Ďáblicích je dokonce speciální místo určené přesně pro tyto účely. Jmenuje se Les vzpomínek, kde popel z urny vysypete k vybranému stromu. U toho je následně umístěna epitafní destička.
Tradičním místem na hřbitovech pro uložení ostatků lidí bez specifického hrobového místa je rozptylová loučka. Tam jsou jména zesnulých uložena v evidenci, pieta je tam garantovaná a pozůstalí mají jistotu, že se za zemřelým budou moci kdykoliv vrátit. Alternativou je vsypová loučka, kdy se ostatky vsypou do předem připravené jamky a takové místo posledního odpočinku se následně zapíše do evidence.
Pozor na neoprávněné nakládání s ostatky
Zákon o pohřebnictví definuje také neoprávněné nakládání s ostatky. Pokud urnu otevře někdo jiný než vypravitel pohřbu nebo zmocněná osoba, dopouští se tím přestupku, který může být potrestaný pokutou až 100 tisíc korun. S urnou tak nikdy nemanipulujte takovým způsobem, který by mohl vést k jejímu neoprávněnému otevření.
V každém případě je nejdůležitější zachovat při samotném procesu rozptylu důstojnost, pietu a mravní cítění ostatních účastníků, případně kolemjdoucích. Kvůli nim je také vhodné dobře zvážit místo a čas konání soukromého obřadu.
Pravidla v zahraničí
Normy pro nakládání s ostatky se v různých zemích liší. Podobná pravidla jako v ČR platí i ve Spojeném království, i když se zde zejména u vody doporučuje řídit se environmentálními pokyny. V Německu tradičně fungoval spíše přísnější režim s určenými pohřebišti, i když i zde se situace pomalu rozvolňuje a liší se to v závislosti na konkrétní spolkové zemi. A ve Francii pak zákon rozlišuje veřejné prostranství a přírodu.
Pohřbívání a pieta jsou citlivá témata, která žel také patří k životu. Pokud je to jen trochu možné, řiďte se především přáním zesnulého, vyjádřeného ještě za jeho života. Pokud netušíte, jaké místo odpočinku by si zesnulý přál, mělo by dojít na jednohlasnou shodu rodiny. V tak těžké chvíli, jako je ztráta příbuzného, totiž nestojí za to začít se hádat.
