První tanec, první pozvání, někdy i první láska. Taneční kdysi spojovaly celé generace, dnes zvyk pomalu upadá
Taneční bývají vstupní branou do života dospělých. Prošly jimi generace mladých lidí, kteří si z tohoto období odnášejí různé vzpomínky. Někteří na tradiční kurzy pro mládež rádi vzpomínají dodnes, jiným se vybaví především pošlapané nohy. Český fenomén, jehož historie sahá až do devatenáctého století, se však postupem času těší stále menšímu zájmu.
Sledovat v Google Zprávách
Nejisté přešlapování, zpocené ruce, srdce až v krku – napjatá atmosféra na tanečním parketu se leckdy dala krájet. Když pak zaznělo ono „Pánové, zadejte se!“, mladí muži v obleku se rozdělili na dvě skupiny. Jedni neváhali a s nadšením zamířili za tanečními partnerkami, druzí rozpačitě stáli na místě a rozhlíželi se kolem. Ani u mladých dam na druhé straně sálu to nebylo jiné. Načesané, nalíčené a v krásných šatech s napětím čekaly, až si pro ně některý z tanečníků přijde a vyzve je k tanci.
Taneční nejsou jen o tanci
Historie tanečních kurzů u nás sahá do první poloviny devatenáctého století. Tehdy působili v českých zemích taneční mistři, kteří vyučovali společenské tance. Taneční kurzy se těšily velké oblibě i v socialistickém Československu, kdy je za minulého režimu navštěvovali až na výjimky téměř všichni.
Taneční kurzy v takové podobě, v jaké je známe u nás, jinde ve světě nenajdeme. Podobné se konají jen na Slovensku a v Polsku, s některými odlišnostmi také v Německu a Rakousku. V zahraničí je spíše běžné, že výuka tance probíhá individuálně.
Podle Jiřího Plamínka ze Svazu učitelů tance ČR, kterého citoval web Deník.cz, patří absolvování tanečních a zvládnutí tance ke všeobecnému vzdělání. Podle něj je tanec součástí kultury a dospívání. V tanečních nejde jen o tanec. Mladí lidé si v kurzech osvojí nejen základy společenských tanců, ale také společenské chování a etiketu, jako je volba vhodného oděvu, správné držení těla nebo pravidla společenského vystupování.
Co si vzít na sebe
Základním prvkem etikety je vhodný oděv, proto se vyplatí věnovat jeho výběru patřičnou pozornost. Pro chlapce je přípustný tmavý oblek, kravata či motýlek a společenská obuv. Často se jedná o zakoupení prvního obleku vůbec. Ten by měl samozřejmě nejen slušet, ale také být pohodlný, aby se tanečník cítil komfortně.
„Doporučuji oblek z vlny, která je prodyšná, příjemná na tělo a dobře absorbuje pot. Případné pomačkání se navíc samo vyrovná. Krom toho se jedná o materiál vhodný pro celoroční nošení,“ uvedla pro web Zena.aktualne.cz Petra Koutná z oděvní rodinné firmy Koutný. Podle ní je vhodnou volbou modrá barva, která se hodí pro většinu dalších společenských událostí. Při výběru je třeba dbát na to, aby sako nebylo příliš těsné. Oblek by měla doplnit kvalitní kožená obuv, která zamezí otlakům a puchýřům.
V minulosti byly součástí tradičního slavnostního oděvu také bílé rukavičky, které ocenili zejména mladíci, jimž se potí ruce. Ty už ale dnes ve většině tanečních škol vyžadovány nejsou.
Dívky jsou na tom v tomto ohledu o něco lépe, protože už většinou nějaké společenské šaty v šatníku mají. Do tanečních by měly mít jedny krátké šaty po kolena, nejvhodnějším tvarem je takzvaný „áčkový“ s rozšířeným střihem sukně. Na prodlouženou či závěrečný věneček jsou pak vhodné šaty dlouhé. Ideální je zvolit pohodlné boty s podpatkem vysokým tři až čtyři centimetry. Výhodou je pásek kolem kotníku, který zajistí, že obuv z nohy nesklouzne.
Taneční už nejsou, co bývaly
Web PrimaZeny.cz uvádí, že do tanečních kurzů každoročně nastupují tisíce teenagerů z prvních a druhých ročníků středních škol. Taneční navštěvuje zhruba čtyřicet procent mladých lidí. Ačkoliv zájem o ně přetrvává, ne každý rodič si může dovolit svým dětem kurzy dopřát. Nejde totiž jen o kurzovné, jehož výše je v jednotlivých školách rozdílná, ale také o další výdaje. Dívky vypadají ve společenských šatech nádherně, ale jejich zapůjčení může pro rodinu představovat nemalý výdaj. Pořízení nebo zapůjčení obleku také něco stojí.
V minulosti bývaly taneční kurzy příležitostí pro setkávání a seznamování mladých lidí z různých škol. Dnes tuto funkci plní především sociální sítě a internet. Většina teenagerů dává přednost jiným hudebním stylům, než jaké se dnes v tanečních běžně vyučují. Klasické tance, jako je polka, valčík či waltz, nemusejí oslovovat každého. Nezbývá než doufat, že se tato česká tradice udrží a parkety tanečních škol, sokolovny či společenské sály se úplně nevylidní.
