Digitální podobizna zemřelého se stává realitou. Některé firmy nabízejí „konverzaci“ s člověkem po smrti
Smířit se s tím, že už nikdy neuslyšíme hlas milovaného člověka, který zemřel, není nikdy jednoduché. Řada lidí se s tím odmítá smířit, a tak se vývojáři snaží pomocí moderních technologií tento nevyhnutelný jev zvrátit. Digitální podobizny zemřelých nám sice můžou po určitou dobu ulevit, zároveň však mají celou řadu „ale”.
Sledovat v Google Zprávách
Mít doma uložené fotografie nebo videa člověka, který tento svět navždy opustil, je úplně běžné a nikdo se nad tím nepozastavuje. Když si chceme zavzpomínat, jednoduše otevřeme fotoalbum nebo si přehrajeme nahrávku v počítači. Koncept digitální podobizny zemřelého jde ale ještě mnohem dál a umožňuje dokonce komunikovat s člověkem, který nám chybí.
Naprostá většina podobných služeb pracuje na principu umělé inteligence, liší se pak hlavně ve své pokročilosti. Nejdokonalejší varianta dokáže pomocí fotografií a nahrávek hlasu vytvořit dokonce podobiznu, se kterou si můžete popovídat stejně, jako byste vedli například videohovor. Se svým blízkým si můžete také vyměňovat textové zprávy nebo se s ním setkat ve virtuální realitě tváří v tvář, pokud máte doma nezbytné vybavení.
Truchlení může trvat příliš dlouho
Firmy jako například HereAfter AI nebo StoryFile umožňují lidem, kteří tuší, že by mohli v dohledné době zemřít, předem namluvit pro pozůstalé vzkazy a vzpomínky, takže si s nimi rodina po jejich skonu může virtuálně popovídat.
Možná, že to zní na první pohled lákavě, než se ale do něčeho podobného pustíte, důkladně zvažte všechny důsledky. Hrozí totiž, že se pozůstalí na virtuální dvojče zemřelého až příliš upnou, takže u nich proces truchlení neproběhne standardním způsobem. Kromě toho mohou také kontakt s podobiznou začít preferovat před skutečnými lidmi a začít zanedbávat své blízké, kteří jsou dosud naživu.
Virtuální dvojče není bez rizika
Odborníci na kyberbezpečnost navíc upozorňují na možná rizika spojená s uchováváním osobních údajů. V neposlední řadě nemusí být pokaždé zřejmé, jak by se na podobnou možnost tvářil sám zemřelý a zda by si to vůbec přál.
Pokud by přístup k virtuálnímu dvojčeti získal někdo s nekalými úmysly, mohl by mu například do úst vkládat nepravdivé informace nebo manipulativní sdělení, která by oplakávaný člověk ve skutečnosti nikdy nevyslovil. Pozůstalí, kteří mohou mít křehkou psychiku, by jim ale i přesto mohli v dobré víře uvěřit, což by mohlo mít následky, jejichž dopady si možná dnes ani neumíme představit.
Digitální náhrobky jsou už v ČR běžné
O něco méně problematickou variantou jsou pak digitální památníky nebo QR kódy na hroby. Ty se v Česku již relativně běžně vyskytují a z etického hlediska nejsou tak rozporuplné.
Na náhrobní kámen se v takovém případě umístí nerezová nebo umělohmotná destička s QR kódem, který po naskenování chytrým telefonem zobrazí stránku s životopisem zemřelého. Pozůstalí se mohou rozhodnout na web umístit také videa, fotografie i další materiály.
Virtuální duchové zůstávají po zemřelých také na sociálních sítích. Po smrti jejich profil i nadále zůstává viditelný a provozovatel nadále uchovává veškerá data. Možnou obranou je předem si v nastavení vybrat, co se s profilem má stát v případě, že zemřete. Jednou z možností je například určit osobu, která bude za takových okolností profil spravovat a vytvoří z něj digitální pomník. Někteří lidé ale preferují, aby byl po jejich smrti profil zcela odstraněn.
