Seniory s nemovitostí si vyhledávají přes mapy a katastr. Daniel Hůle varuje před úvěrovými podvodníky
Řada starších lidí vlastní hodnotnou nemovitost, nemají ale peníze na její opravy. Právě takové seniory podle Daniela Hůleho aktivně vyhledávají někteří poskytovatelé úvěrů a nabízejí jim půjčky proti zástavě domu.
Sledovat v Google Zprávách
Daniel Hůle se dlouhodobě věnuje dluhové problematice a sociálním tématům v organizaci Člověk v tísni a patří mezi nejvýraznější odborníky na exekuce, oddlužení a dostupnost sociální pomoci. Z každodenní praxe dluhových poraden podle něj vyplývá, že senioři patří mezi velmi zranitelnou skupinu. Řada z nich se za své problémy hluboce stydí a o pomoc si řekne až ve chvíli, kdy je jejich situace vážná. V rozhovoru pro České důchody hovoří Hůle také o dopadech superdávky, mezigeneračních dluzích nebo o tom, jaké dopady má na zadlužené seniory digitalizace.
V posledních letech celkový počet exekučních srážek u seniorů klesá. Zároveň se změnil systém sociálních dávek a začala fungovat superdávka. Jak dnes z každodenní praxe vnímáte finanční situaci seniorů? Zlepšuje se?
Ještě nedávno jsme řešili především to, že velká část seniorů, kteří mají nárok například na příspěvek na bydlení, tuto pomoc vůbec nečerpá. Důvody byly různé – dávky jsou pro ně stigmatizující, nevědí o nich nebo pro ně bylo příliš složité je vyřídit.
Teď se situace mění. Reforma a přechod na superdávku patří mezi změny, které mohou velmi citelně dopadat právě na jednočlenné domácnosti seniorů. Začínají se nám objevovat případy, kdy se seniorům podpora, kterou dosud dostávali, výrazně sníží, případně o ni přijdou úplně.
Obáváme se proto toho, že naroste počet seniorů, kterým najednou vypadne část peněz, na které byli zvyklí. A to je vždycky problém. Senioři mají většinou pevně dané příjmy a vypořádat se náhle s výpadkem několika tisíc korun bývá velmi obtížné. To považuji ve vztahu k seniorům za jednu z největších současných hrozeb.
Pomohlo jim alespoň zjednodušení systému dávek a jejich sloučení?
Pro seniory nemusí být přínos tak velký, jak by se mohlo zdát. Většinou čerpali jen příspěvek na bydlení, nikoliv přídavky na děti nebo jiné dávky, které se do superdávky sloučily. To, že se čtyři dávky spojily do jedné, pro ně tedy nemusí znamenat zásadní zjednodušení.
Zároveň pro část seniorů zůstává bariérou digitalizace celého procesu. Často potřebují někoho, kdo jim s podáním pomůže. Zvlášť u lidí ve vyšším věku je těch překážek pořád poměrně hodně.
Zmínil jste stigmatizaci lidí v dluzích. Je i přes veškerou osvětu stále tak silná?
Ano. Zvlášť lidé ve vyšším seniorském věku vyrůstali a velkou část produktivního života prožili v době, kdy bylo zadlužování domácností podstatně méně běžné. Mnozí si peníze téměř nepůjčovali a nejsou zvyklí ani žádat o pomoc.
Když se potom sami dostanou do dluhů, mají někdy pocit, že je ostuda s nimi zemřít. A mohou kvůli tomu dělat velmi špatná rozhodnutí, která jejich situaci ještě zhorší. Snaží se za každou cenu dosáhnout toho, aby po nich žádné dluhy nezůstaly. Někdy kvůli tomu zatáhnou do problému i své děti a žádají je, aby jim pomohly dluhy splatit.
Stigmatizace je pořád velmi silná. Když mám službu na naší help lince, tak opravdu není výjimkou, že zavolá seniorka a během hovoru se rozpláče, protože se stydí o svých problémech vůbec mluvit. Navíc tito lidé často už žijí s velmi nízkými výdaji. Nemáte jim moc co doporučit, aby ještě ušetřili. Není to tak, že by stačilo vzdát se nějakých velkých radostí nebo zbytných výdajů.
Pokud se k tomu přidá osamělost, situace je ještě složitější, protože se nemají o koho opřít. Obtížné bývá i realizovat samotné poradenství, například videokonzultace, protože část starších seniorů nemá takové technologické dovednosti.
Říkal jste, že se na vás obracejí především ženy. Čím si to vysvětlujete?
To platí obecně napříč věkovými skupinami. Výrazná většina lidí, kteří se na nás obrátí, jsou ženy. Myslím, že ženy častěji cítí tíživost situace a jsou ochotnější aktivně hledat řešení, i když je jim nepříjemné nebo se při tom trochu stydí.
U seniorů se k tomu přidává ještě demografie. Ženy se dožívají vyššího věku, takže mezi osaměle žijícími seniory jsou častěji právě ony. Když to spojíme s tím, že ženy obecně častěji aktivně hledají pomoc, je výsledkem to, že mužů seniorů máme mezi klienty opravdu výrazně méně.
Dá se popsat typická situace, kvůli které se senior dostane do dluhů? Jde většinou o problémy, které si přinese už z produktivního věku, nebo dluh vznikne až v důchodu?
Nedávno jsem si dělal srovnání podílu lidí v exekuci v jednotlivých věkových skupinách mezi roky 2018 a 2025. Vyšla z toho zajímavá věc. Zatímco prakticky ve všech ostatních věkových skupinách podíl lidí v exekuci klesl, u seniorů se to nestalo a dokonce mírně narostl. Senioři jsou tedy jedinou skupinou, kde tento podíl není nižší než před několika lety.
Příčin je několik. Jednou skupinou jsou například muži, kteří se zadlužili ještě během produktivního věku, třeba v souvislosti s podnikáním.
Velkým samostatným problémem jsou ale mezigenerační dluhy. Senioři se snažili pomoci svým dětem, například s bydlením, stali se spoluručiteli a podobně. Později pak sami nesou následky toho, že chtěli své děti podpořit.
Naopak mezi dnešními seniory není tolik lidí, kteří by si velké dluhy nesli už z velmi mladého věku. Když byli mladí, úvěrový trh fungoval úplně jinak než dnes.
Jsou senioři zranitelnější také vůči nebankovním půjčkám a agresivním nabídkám úvěrů?
Je potřeba rozlišit dva různé světy. U klasických mikropůjček, které se dnes velmi intenzivně nabízejí online, senioři nejsou tou nejzranitelnější skupinou. V tomto prostředí se často nepohybují způsobem, jakým se tam pohybují mladší lidé.
Když řešíme zadluženého seniora, častěji narazíme na běžnější úvěr od banky nebo některého z velkých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů než na řetězec online mikropůjček.
Existuje ale jiná skupina seniorů, u které vidím velký problém. Jsou to často lidé z menších měst, kteří vlastní rodinný dům. Teoreticky jsou milionáři, protože jejich nemovitost má dnes velkou hodnotu. Jenže dům je třeba ze třicátých nebo sedmdesátých let, stárne, potřebuje rekonstrukci a oni na ni nemají peníze.
Existuje přitom specifická skupina poskytovatelů úvěrů, kteří půjčují proti zástavě nemovitosti. A ti dokážou tyto lidi velmi aktivně vyhledávat. Projíždějí si například města prostřednictvím panoramatických map, hledají domy, které působí zanedbaně nebo potřebují opravy, následně si v katastru dohledají majitele a aktivně je oslovují s nabídkou úvěru. Prezentují to tak, že jim chtějí pomoci, půjčí jim peníze na opravu nebo vyřeší jejich finanční problém. Senioři jsou vůči takové přímé nabídce velmi zranitelní. A v krajním případě pak mohou přijít o nemovitost.
Co by tedy měl senior udělat, pokud mu podobná nabídka přijde do schránky nebo ho někdo přímo osloví?
Kdybych měl seniorům v tomto ohledu doporučit jednu jedinou věc, pak je to velká nedůvěra k nevyžádaným nabídkám úvěru.
Pokud vám někdo sám od sebe napíše, zavolá nebo vhodí do schránky nabídku, že vám půjčí peníze proti nemovitosti a pomůže vyřešit vaše problémy, rozhodně nic nepodepisujte bez nezávislé konzultace. Taková nabídka nemusí být pomocí, ale cestou k tomu, jak o velmi cenný majetek přijít. A jakmile už nevýhodnou smlouvu člověk uzavře a nemovitost zastaví, možnosti nápravy mohou být velmi omezené.
