Dědictví nemusí znamenat jen majetek. Jediná chyba a doplatíte na cizí dluhy

Když člověk zdědí dům, peníze nebo jiné cennosti, může se zdát, že je rozhodnuto. S dědictvím ale na dědice přecházejí také dluhy zemřelého. Pokud je dědic včas neomezí takzvanou výhradou soupisu, může za ně odpovídat i ze svého majetku. Samotný soupis pozůstalosti přitom nestačí, rozhodující je, zda dědic výhradu soupisu skutečně uplatní.

Pozůstalost netvoří jen to, co po zemřelém zůstalo. Patří do ní také jeho dluhy a další majetkové povinnosti, které jeho smrtí nezanikly. Dědic, který dědictví neodmítne a neuplatní výhradu soupisu, za dluhy zůstavitele odpovídá v plném rozsahu.

Právě proti takové situaci slouží výhrada soupisu pozůstalosti.

Nejdřív je potřeba zjistit, co po zemřelém skutečně zůstalo. Dluhy totiž nemusí být na první pohled patrné a jejich výše nemusí být známá hned na začátku dědického řízení. Právě proto zákon dědicům umožňuje omezit svou odpovědnost pomocí výhrady soupisu.

Výhrada soupisu chrání před dluhy nad hodnotu dědictví

Kdo výhradu soupisu uplatní, odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Výhrada tak chrání dědice před situací, kdy jsou závazky zemřelého vyšší než hodnota majetku, který po něm získal. Pokud by například pozůstalost měla hodnotu 800 tisíc korun a věřitelé požadovali celkem 1,2 milionu, dědic díky výhradě nemusí rozdíl 400 tisíc doplácet ze svého.

Nejde přitom o odmítnutí dědictví. Dědic majetek na jednu stranu přijme, ale zároveň si zákonným postupem omezí odpovědnost za dluhy. Notářská komora výhradu soupisu popisuje jako nástroj, kterým se dědic může bránit tomu, aby se samotným děděním zadlužil.

Samotný soupis nestačí

Přestože se může zdát, že když notář majetek v pozůstalosti sepíše, automaticky je odpovědnost pozůstalého za dluhy omezená, není tomu tak.

Zákon výslovně říká, že provedení soupisu nemá právní účinky pro rozsah odpovědnosti dědice, který výhradu soupisu neuplatnil. Notář může tedy soupis pozůstalosti provést, ale pokud dědic svou výhradu včas nevyužije, samotný soupis ho před odpovědností za dluhy nad hodnotu dědictví neochrání.

To je jeden z nejdůležitějších rozdílů, které je při dědickém řízení potřeba znát.

Na rozhodnutí je jen omezený čas

Výhradu soupisu nelze řešit kdykoli během dědického řízení. Dědic ji musí uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud vyrozumí o právu na výhradu soupisu. Soud může lhůtu prodloužit jen z důležitých důvodů.

Výhrada se uplatňuje vůči soudu, respektive v řízení ji vyřizuje notář jako soudní komisař. Dědic ji může učinit ústně do protokolu nebo písemným prohlášením.

Proto není dobré čekat až na konec řízení nebo až na okamžik, kdy se objeví první problém s věřitelem, lhůta běží už od vyrozumění o právu výhradu uplatnit.

Odmítnout dědictví je něco jiného

Odmítnutí dědictví a výhrada soupisu nejsou dvě různá pojmenování pro stejnou věc.

• Při odmítnutí dědictví člověk dědictví vůbec nenabude. Z právního hlediska se na něj hledí, jako by ho nikdy nenabyl. Odmítnutí proto dává smysl například tehdy, když člověk nechce přijmout ani majetek, ani rizika spojená s pozůstalostí.
• Výhrada soupisu je jiná, dědic dědictví přijme, ale jeho odpovědnost za dluhy se omezí do výše ceny toho, co zdědil.

Rozdíl se dá zjednodušit takto:

	Odmítnutí dědictví	Výhrada soupisu
Zděděný majetek	Dědic ho nenabude.	Dědic ho nabude.
Dluhy	Dědic za ně jako dědic neodpovídá.	Odpovídá do výše ceny nabytého dědictví.
Smysl	Dědictví nechci vůbec.	Dědictví přijmu, ale nechci ručit nad jeho hodnotu.

 

I odmítnutí dědictví má svou lhůtu. Dědic je musí výslovně odmítnout do jednoho měsíce od vyrozumění soudu o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí. U dědice s bydlištěm v zahraničí je lhůta tři měsíce.

Jednoduchý příklad: dům za dva miliony, dluhy za tři

Představme si, že po zemřelém zůstane rodinný dům v hodnotě dvou milionů korun. Během řízení se zároveň zjistí, že měl dluhy za tři miliony korun.

Pokud dědic dědictví přijme a včas neuplatní výhradu soupisu, může za dluhy odpovídat v plném rozsahu. Hodnota zděděného domu tedy nemusí představovat horní hranici jeho odpovědnosti.

Pokud ale výhradu soupisu řádně uplatní, odpovídá za dluhy pouze do výše 2 milionů korun, tedy do hodnoty nabytého dědictví.

A pokud by dědictví odmítl, samotný dům ani dluhy z tohoto dědictví nenabude.

Každý dědic si musí dát pozor sám za sebe

Pokud je dědiců více, není výhrada soupisu automaticky společná pro všechny. Každý z dědiců, který chce její ochranu využít, ji musí uplatnit. Uplatní-li ji jen někteří, jejich odpovědnost za dluhy je omezená, zatímco dědic, který ji neuplatnil, může odpovídat v plném rozsahu.

Právě proto je důležité nespoléhat na to, že výhradu soupisu již vyřešil jiný člen rodiny.

Co dědic udělat musí?

Jakmile notář v pozůstalostním řízení dědice vyrozumí o jeho právu na výhradu soupisu, je potřeba si pohlídat stanovenou lhůtu. Pokud má dědic pochybnosti o tom, zda po zemřelém nezůstaly další závazky, může výhradu soupisu uplatnit a tím omezit svou odpovědnost do hodnoty nabytého dědictví.

Samotný soupis majetku nestačí, rozhodující je včasné uplatnění výhrady soupisu.

A pokud člověk naopak ví, že pozůstalost nechce přijmout vůbec, je potřeba zvážit odmítnutí dědictví. I na něj ale běží samostatná lhůta, kterou není dobré propásnout.

Zdroje: Notářská komora, Portál GOV, Zákony pro lidi,